V jednom případě pravděpodobně šlápl vedle a nyní čelí obviněním, souvisejícím s vyzrazením agentky CIA Valerie Plame.
Jak všechno začalo
Zde jsou klíčové události aféry "Plamegate":
- únor 2002: Joseph Wilson (manžel Plameové) byl vyslán do Nigeru, aby potvrdil italskou zprávu o snaze Iráku opatřit si zde uran. Žádné důkazy nenalezl, o čemž informuje CIA, ministerstvo zahraničí a kancelář viceprezidenta.
- říjen 2002: V přísně tajné prestižní zprávě Národní zpravodajské rady se informace o nigerském uranu objevila, v sekci "málo důvěryhodné".
- konec ledna 2003: Prezident Bush ve zprávě o stavu unie užil africký uran jako jeden ze dvou důkazů bezprostřední hrozby, jíž Irák představuje. Odkázal přitom na zprávy britské vlády.
- 23. červen: Libby se poprvé setkal s novinářkou Judith Miller, postěžoval si na "selektivní únik informací" ze CIA. Naznačil, že únik má co do činění s cestou Wilsona do Nigeru.
- 6. červenec: Publikován komentář J. Wilsona, kde dokazoval, že v Nigeru nenalezl sebemenší náznaky iráckého úsilí o nákup uranu. Obvinil Bushovu administrativu ze záměrné manipulace se zpravodajskými informacemi.
- 8. červenec: Libby se znovu setkal s novinářkou Millerovou, jíž nyní poskytl detailní informace o Wilsonově cestě: zařídila ji Wilsonova žena V. Plame, agentka CIA, přičemž CIA celý výlet zaplatila. Rovněž jí sdělil, že tajná výzvědná zpráva z října 2002 obsahovala "klíčové odhady" týkající se nigerského uranu.
- 9. července: tehdejší ředitel CIA George Tenet vydal prohlášení: CIA neupozornila presidenta na to, že informace o nigerském uranu nebyly tak jednoznačné, aby mohly být zahrnuty do zprávy o stavu unie. Vzal na sebe zodpovědnost za to, že zprávu o stavu unie nerevidoval Týž den a se stejnými informacemi se sešel dosud neznámý vysoký činitel z Bílého domu (pravděpodobně však nejbližší Bushův spolupracovník Karl Rove) s novinářem Robertem Novakem.
- 14. července: Novak publikoval článek, v němž zveřejnil informace o roli Plameové při organizování Wilsonovy cesty.
- Wilson pak opakovaně vyjádřil obavy, že odkrytí jeho ženy je aktem msty a aktem zastrašení každého, kdo nesouhlasí s politikou vůči Iráku.
- 26. září: Zahájení vyšetřování FBI v souvislosti s odkrytím identity V. Plame.
- říjen - listopad: Libby při vyšetřování tvrdil, že se o skryté identitě Plameové dozvěděl až od novinářů. Za lhaní byl obžalován z křivého svědectví a maření soudu.
Celá aféra čas od času rozvíří americkou veřejnost. Naposledy, když minulý týden Libby při vyšetřování připustil, že byl v červnu 2003 viceprezidentem autorizován k odkrytí "klíčových odhadů", tedy nejzávažnějších informací z říjnové tajné zprávy. Za klíčové odhady při setkání s Millerovou označil mj. "značnou snahu Iráku opatřit si uran".
Protože byl tento "únik" autorizován s vědomím prezidenta a před odtajněním zprávy, je nyní Bush obviňován z pokrytectví: sám vždy příkře úniky odsuzoval.
Bílý dům se hájí s tím, že prezident má právo odtajnit cokoli a kdykoli. Konzervativní komentáře se následně vysmály protibushovskému tisku za "Orweliánské vidění světa" a mlácení prázdné slámy.
Když emoce ztichnou, je čas si střízlivě zaspekulovat
Předně - nejvážnějším obviněním, jemuž Bush s ohledem na Irák může čelit, není selektivní odkrývání informací. Tato praxe je v USA legální a běžná od časů Washingtonových.
Hlavním obviněním je, že Bush již před válkou znal pravou podstatu iráckého zbrojního programu, přičemž byl seznámen i s pochybnostmi ve zpravodajské komunitě.
Infobox
ZDE SI MŮŽETE PŘIPOMENOUT ZPRAVODAJSKÉ ZPRACOVÁNÍ KAUZY "LIBBY"
Pozadí války v Iráku vyplouvá na povrch
Prezident se proto snaží přesvědčit veřejnost o tom, že nesvedl americký národ do války záměrně, nýbrž že byl pouze mylně informován zpravodajskými službami. A Libbyho aktivity kolem Millerové byly součástí této kampaně.
Jak s tím souvisí prohlášení z minulého týdne?
Měl-li Libby povolení odkrýt novinářům "klíčové odhady" zpravodajské rady, nemělo vůbec dojít na nigerský uran. Informace o něm byly ve zprávě označeny jako "méně důvěryhodné". Libby se tedy pokoušel novináře přesvědčit, že nigerský uran figuroval ve zprávě jako klíčová informace. V případě úspěchu by byla administrativa z louže venku, neboť "klíčová informace" z prestižní zprávy Národní zpravodajské rady je vždy téměř stoprocentní a rozumný prezident se jí musí řídit.
Co proti tomu znamená jedna mizerná cesta do Nigeru, kterou Wilsonovi navíc potutelně zařídila jeho manželka?
Nejde o to, že se říjnová tajná zpráva nakonec ukázala jako chybná, zatímco Wilson měl pravdu. Libbyho záměrem bylo vytvořit iluzi, že prezident měl VŠECHNY DŮVODY k důvěře ve zpravodajské informace. Chyba musela být nalezena na straně CIA. Do tohoto scénáře zapadá i výše zmíněné prohlášení G. Teneta.
Pak ale přišly problémy. Pod tlakem okolností bylo nutné odtajnit téměř celou zprávu. Z ní vyšlo najevo, že nigerský uran nebyl informací klíčovou, nýbrž "málo věrohodnou". Dále se ukázalo, že informace o Plameové nepramenily z náhodného tajemného zdroje několika reportérů, ale byly jim záměrně poskytnuty jedním z klíčových hráčů americké administrativy. ´Skútrova´ kličkovaná začíná.#reklama
V celé jinak jednoduché rovnici nyní zůstává jediná neznámá: jednal Libby na vlastní pěst, nebo měl posvěcení od (vice)prezidenta?
Těžko lze očekávat, že vyšetřování na tuto otázku odpoví. Rozhodně se ale ještě pobavíme.
Autor je výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů a přednáší na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
