Vláda v demisi v úterý rozhodla, že studenti a senioři ušetří za vlaky a autobusy. Celkově to státní rozpočet (včetně do něj přispívajících studentů a seniorů) vyjde na šest miliard korun ročně. Dobře, nebo špatně vynaložené peníze?
Sleva 75 procent v železniční a autobusové dopravě pro studenty do 26 let a seniory od 65 let je poměrně impozantní. Netýká se MHD, takže lze porovnat, že je to větší zvýhodnění, než jakému se mladí a staří těší například v Praze.
Jaký má nařízení Babišovy vlády smysl a jaký může mít efekt?
Chápat ho jako sociální opatření je poměrně obtížné. Země několik posledních let ekonomicky vzkvétá, stoupají průměrné platy ve státním i soukromém sektoru, víc se zvedají i důchody a minimální mzda, roste kupní síla. Aby stát dával takřka zadarmo něco, za co si lidé doteď platili, nemá viditelný smysl. Mnohem logičtější by byly ne levnější, ale kvalitnější dopravní služby. A že možnosti tu jsou obrovské.
Tříčtvrtinová sleva míří na všechny bez rozdílu v sociálním statusu a příjmech (i když ti chudší a z chudších rodin asi využijí veřejnou dopravu častěji než milionáři). Vlakem skoro zadarmo pojede z titulu svého věku i ten, kdo by si mohl bez problémů dovolit jízdenku za plnou cenu.
Důležitý argument z vládní důvodové zprávy: Současně je možné navrhované opatření považovat za dodatečnou stimulaci využívání veřejné hromadné dopravy s dopadem na změnu životního stylu (častější cestování) a návyků mladých lidí. Ambiciózněji přeloženo: mladé "naučíme", že veřejnou dopravou se nepohrdá, že jezdit vlakem a autobusem je přirozené, žádná socka, a to jim, dá-li pánbůh, zůstane.
Nebudou lpět na tom, že jezdit vždy a všude (vlastním) autem je automaticky způsob přepravy číslo jedna, něco přirozeného, až jakýsi "nárok". Tenhle podvědomý návyk - jistě, řada lidí jinak než autem cestovat nemůže - je v součtu dopravních zácp, poškozeného životního prostředí a záboru prostoru ve prospěch aut zničující. Veřejnou dopravu je třeba podporovat a preferovat, to je úkol státu.
A teď z druhé strany. Kritici - s odkazem na údajné zkušenosti ze Slovenska - namítají, že veřejná doprava skoro zadarmo sice přitáhne nové cestující. Ale když se zároveň nezvýší její kvalita, z narvaných spojů a nástupišť naopak odejdou ti, kdo vyhodnotí, že auto je pro ně nejen dostupné, ale i pohodlnější a suma sumárum výhodnější. Na tom bohužel něco je a až praxe ukáže, kdo měl pravdu.
Hlavním důvodem pro 75procentní slevu je přesun cestujících do veřejné dopravy výměnou za snížení automobilizace, za menší tlak na vynucené pro-automobilové investice z veřejných peněz. Pokud by tahle úměra neplatila, nemají vlaky a autobusy skoro zadarmo prakticky žádný důvod.
Jestli operace byla správná, nebo chybná, se pozná teprve v době, kdy tu na 99,9 procenta bude jiná než současná Babišova vláda v demisi. Šest miliard ročně na jízdné je příkladem opatření, jaké kabinet, který (suverénně) nezískal důvěru Poslanecké sněmovny, dělat nemá.
Vláda v demisi má dosluhovat, ne rozjíždět projekty, které jednak očividně snesou odklad, jednak zavazují vlády, které přijdou pak (a budou muset miliardy na 75procentní slevu taky "najít", jak tomu říká Andrej Babiš).
Šestimiliardová roční sleva. Možná líbivé, ale od vlády v demisi nezodpovědné rozhodnutí. Nejen vůči jejím nástupcům (a kupodivu je možné, že to nebudou vlády Babišovy), ale i vůči daňovým poplatníkům. Ať už jezdí, nebo nejezdí vlakem.
Argumentuje se, že vláda v demisi může dělat, co uzná za vhodné, protože nikde není "psáno", že něco dělat nemá a nesmí. To není celá pravda. I když se budeme tvářit, že celý oceán politické kultury a slovo "zdrženlivost" neexistují, je k dispozici dokonce i psaný pramen práva. V nálezu Ústavního soudu (týkal se jedné vyhlášky ministerstva zdravotnictví) z roku 2010 se o vládě bez důvěry píše, že nenese plnou ústavní odpovědnost a nevystavuje se již hlavní sankci ze strany Poslanecké sněmovny, kterou je právě (další) vyslovení nedůvěry. Nepoužitelným je tudíž jeden z hlavních instrumentů systému brzd a protivah, které zajišťují vyvážené vztahy mezi mocemi a jejich vzájemnou kontrolu.
Rovněž politický mandát vlády je zpochybněn, neboť … nelze spolehlivě hovořit o reflexi politických zájmů většiny voličů (na půdorysu rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně). Konečně lze argumentovat i obavami z účelových kroků prozatímní vlády, které by při zneužití pravomocí mohly vést k prodlužování své vlastní existence.
Babišova vláda důvěru nezískala nikdy, takže je svým způsobem v ještě slabším postavení než vláda, která prohraje hlasování o důvěře až po nějaké době svého vládnutí s důvěrou.
Vláda v demisi bez důvěry nad sebou nemá žádný bič - protože jí Poslanecká sněmovna už odepřela důvěru nebo vyslovila nedůvěru. Vláda v demisi bez důvěry se, kdyby jí to přišlo jako dobrý nápad, může chovat jako anarchistický kroužek. Protože se jí nic nemůže stát. Vymkla se kontrole parlamentu, ta se omezuje na "papírové" záležitosti jako interpelace nebo usnesení.
Kdo chce, tak si dokument Ústavního soudu přečte a porozumí. Kdo nechce, opakuje, že to nikde není psáno a že vláda v demisi může vládnout se vším všudy jako každá jiná.
Ale Ústavní soud ji nazývá vládou "prozatímní". Její mandát rozdat šest miliard na slevu na jízdném, a zavázat tím i příští kabinety, je víc než pochybný. Prostě a jednoduše, vláda bez důvěry tohle dělat nemá.
Nejpravděpodobnější výklad aktivity zní: Babišův kabinet se chce zalíbit voličům a veřejnému mínění a ukázat, že "pracuje pro lidi". Tím připravit půdu pro své další fungování - nejdřív v té stávající, pak v jiné personální verzi. Případně pro předčasné volby. Tříčtvrtinová sleva na jízdném je příkladem účelových kroků, o kterých mluví Ústavní soud.
