Pamětníci vědí, ostatní snad ten příměr rozluští. Informace o znečištění ovzduší připomínají zprávy o stavu vody na českých tocích dnes v sedm hodin ráno, tuhle po léta nezbytnou součást ranního servisu Československého rozhlasu. Ne obsahem, ale tím, jak vyznívají "no a co".
Stavy vody nikomu nic moc neříkaly, nechávaly posluchače naprosto v klidu (zpozorněli šífaři, obsluha zdymadel a přístavní personál na Labi). Dnes se jedním uchem tam a druhým ven pouštějí čísla o polétavém prachu, zhusta a brutálně překračujícím limity. Problém se bagatelizuje a řeší ledabyle. Vstřebáváme ho jako nezbytnou součást naší existence, není vůle s ním doopravdy hnout.
Reakce typu "no a co se dá dělat" je neuvěřitelná, vzhledem k tomu, že jde o zdraví.
Údaje o smogu jsme si přesto zvykli brát jako formalitu. Převládá pocit, že "s tím stejně nejde nic dělat", že se s tím "musí žít" a "počkat, až to přejde". Nejkrutější bývá situace na Ostravsku, kde se průmysl skutečně nedá ze dne na den zavřít, odstěhovat. Ale v Praze špiní ovzduší v první řadě doprava, tedy naše vlastní, často okolnostmi nevynucené chování, kterého by nebylo nemožné se zříct nebo ho omezit.
Teď v zimě navíc chybí zeleň, která by prach z aut (i ten, co zůstal na posypaných chodnících nebo ho víří náklaďáky na stavbách) pohlcovala. Situace je očividně špatná. Jestli zrovna svítí slunce, samo sobě nedokazuje zlepšení.
Zatímco v úterý stanice hlásily koncentrace prachu o 100 procent nad limitem, Praha 1 na svém Facebooku sdílela snímek Karlova mostu pod blankytnou oblohou a s douškou: Jaro pomalu přichází do Prahy! (plus emotikon "cítí se natěšeně").
Situace je zkrátka nadmíru výtečná. Meteorologové sice vyhlásili "smogovou situaci", ale to je přece rutina. Zíváme. Wasserstandsbericht auf der Elbe heute früh um sieben Uhr.
Politici na magistrátu se mezitím přeli, jestli má město kvůli smogu zavádět MHD zdarma. To by byl dobrý nápad, musel by být ale podpořen promyšlenou informační kampaní v médiích i přímo v terénu, posílením některých spojů, měly by být důkladně mapovány a vyhodnocovány jeho výsledky, a tak dále. Radní se jím ovšem zabývají - za poslední týdny podruhé - pod tlakem situace, tedy toho, jaký vzduch byl právě naměřen. Není vidět předem jasný plán.
To je, jako by nákup povodňových bariér řešili ve chvíli, kdy voda šplouchá na hraně nábřeží. Předvídání, koncepce? Zapomeňte. Ale smog je přece přírodní pohroma, jako povodeň.
