reklama
 
 

Spor o hidžáb: Rozsudek, nechutní islamofobové, Klaus a Černochová nemají demonstrovat u soudu

20. 9. 2017
Požadovat po právnících, aby nekonali svou práci, když si to "lid nepřeje", připomíná 50. léta.

Konečně máme v Česku jasněji ohledně nošení muslimských šátků ve školách. Městský soud v Praze pravomocně zamítl žalobu muslimky, která podle svého tvrzení opustila pražskou střední zdravotnickou školu poté, co jí její vedení neumožnilo nosit v hodinách hidžáb. Studentka to pokládala za diskriminaci a požadovala omluvu a odškodnění.

O rozsudku se asi bude ještě hodně diskutovat - zejména poté, co bude k dispozici úplné zdůvodnění. Je dobře, že soud řešil podstatu sporu - na rozdíl od soudu prvoinstančního, který žalobu studentky zamítl z formálního důvodu (uznal tvrzení školy, že studentka nedodala potřebné doklady, studentkou se vůbec nestala, a nemohla být tedy diskriminována).

Od začátku šlo v této kauze o to, co soudce v krátkém odůvodnění označil za "dosažení spravedlivé rovnováhy mezi různými soupeřícími právy a zájmy". Na jedné straně stojí právo vyznávat náboženství, na druhé právo školy předepisovat určité minimální zásady společenského chování, k němuž patří i oblékání. Spor byl přitom natolik otázkou subjektivního zvážení těchto legitimních, ale protichůdných zájmů, že mohl nejspíš stejně dobře dopadnout tak i tak.

Soud mohl dát za pravdu studentce a konstatovat, že šátek na vlasech nošený z náboženských důvodů není společenským prohřeškem a nenarušuje školní práci do té míry, aby bylo možné kvůli tomu omezit její právo na svobodné vyznávání náboženství. Anebo mohl udělat to, co udělal - přiklonit se k názoru, že víra je osobní věcí jednotlivce, věřícím lze být i bez vnějších známek příslušnosti k určitému náboženství a jejich zákaz například při vyučování nelze pokládat za omezení svobody vyznání.

Rozsudek zcela jistě není posledním slovem v debatě o muslimských šátcích a náboženských symbolech ve veřejném prostoru. I soudce proces označil za "určitý startovací prvek v diskusi, která stejně jako jiné evropské země Českou republiku v následném období čeká". Nutná bude jasná a jednoznačná legislativní úprava. Těžko si lze představit stav, kdy bude tolerance k náboženským symbolům záležet na rozhodnutí vedení každé školy. Někam muslimku s šátkem pustí, a jinam ne? Co když se vedení školy změní a muslimka, která prošla úspěšně celým studiem, bude muset těsně před maturitou odejít?

Soudce se navíc pustil na hodně tenký led, když prohlásil, že osoby bez vyznání nemají povinnost být "ve veřejných institucích sekulárního státu vystaveny působení různých náboženských, a to ještě zjevně historicky a kulturně cizorodých symbolů." Pokud by tomu tak bylo, pak by se kdokoliv mohl při čekání na úřadě dožadovat vyvedení třeba ortodoxního žida s jarmulkou na hlavě, který si tam přišel něco vyřídit. Šílená představa.

I tak jsme udělali krok od naprostého chaosu k jasnějším pravidlům. Je dobře, že proces proběhl; katastrofální výpověď o české společnosti ale přinesly okolnosti, které ho provázely.

Kulisu všech přelíčení tvořila nechutná extempore islamofobních fanatiků. To by ještě nebylo tak zlé;  tyto bojůvky prokazují nedostatek elementární tolerance a úcty k demokracii a svobodě jednotlivce při každé příležitosti, u soudu byly jen více vidět a slyšet. V nejhorším může soudce nechat vyklidit jednací sál, což se minimálně jednou také skutečně stalo.

Mnohem horší ale je nedostatek respektu k nezávislosti soudu ze strany demokratických politiků, tak jak ho opakovaně předvedli poslankyně a poslanecký kandidát za ODS Jana Černochová a Václav Klaus mladší. Je nepřijatelné, aby demokratický politik demonstroval před soudem podporu jedné straně sporu a autoritativně se vyjadřoval ohledně toho, jak má být rozhodnuto. Pro úplnost je třeba dodat, že stejná kritika patří i političce Strany zelených, která na jedno z předešlých přelíčení přišla s šátkem na hlavě a demonstrovala tak podporu žalující studentce.

Politici ale nemají u soudu co demonstrovat. "Počkejme si na rozsudek" a "Rozsudek respektujeme" - to jsou jediné věty, kterými může politik komentovat probíhající, respektive ukončený proces (pokud se ho přímo netýká, samozřejmě). Cokoliv nad to odsouvá Česko mezi země, v nichž spravedlnost rozhoduje pod nátlakem a na objednávku.

Pokud oba politici ODS označují soudní proces za "šikanu" ředitelky školy ze strany státních orgánů, pak buď hrubě manipulují, nebo nechápou rozdíl mezi trestním a civilním řízením. Šikanou by ze strany státu - snad, teoreticky - mohlo být trestní stíhání. Paní ředitelka ale žádnému nečelí. Studentka školu napadla civilní žalobou. Tu může podat kdokoliv na kohokoliv, stát na to nemá žádný vliv.

Otřesné bylo také šíření podobizny advokátky somálské dívky na xenofobních internetových fórech s nápisem "Dobře si prohlédněte tuto tvář". Právnička má naprostou pravdu, když mluví o 30. letech minulého století. Není to žádné přehánění, žádné "argumentum ad Hitlerum". Ano, přesně takhle zastrašovali své odpůrce nacisté - dokud nezískali moc, aby je mohli rovnou likvidovat. Pokud někdo pociťuje potřebu advokátku kritizovat - prosím, ale co s tím má proboha společného její tvář? Výzvu, aby si ji její odpůrci "dobře prohlédli", nelze při nejlepší vůli chápat jinak, než jako nepřímou výzvu k násilí.

Požadovat po právnících, aby nekonali svou práci, když si to "lid nepřeje", nebo naopak oslavovat soudce za to, že rozhodl "v zájmu národa", zase připomíná 50. léta minulého století u nás, kdy "lid" (ve skutečnosti zmanipulovaný dav, stejně jako dnes) požadoval smrt Milady Horákové a dalších nespravedlivě souzených. Bohužel to dnes není jen české specifikum - vzpomeňme na titulní stránku britského deníku Daily Mail, který označil soudce Vrchního soudu za "nepřátele lidu", protože stanovili, že o brexitu musí rozhodnout parlament. Soudce ale nemá rozhodovat v zájmu "lidu" nebo "národa", nýbrž podle zákona.

Proto taky nedává žádný smysl rozčilování nad tím, že si cizinka "dovolila" obtěžovat "náš" soud. Jako by tu české soudy byly víc od toho, aby hájily Čechy proti cizincům než opačně. Nejsou. Soudy mají potrestat viníka a přiznat právo poškozenému. Který z nich je Čech a který cizinec, nehraje žádnou roli. Má se snad turista bát obrátit na "naši" policii, když mu někdo v "našem" metru ukradne peněženku?

Stejně nechutné je kydání špíny na nevládní organizace, které studentce se žalobou pomáhaly. "Vždyť neumí ani pořádně česky, je odkudsi z Afriky, sama by nikoho nežalovala," zní hlas "lidu" na sociálních sítích. Možná nežalovala. Ale - je snad špatně, že u nás fungují organizace, které pomohou domáhat se práva i těm, kdo k němu mají ztížený přístup, protože neumí jazyk, nemají peníze nebo se neorientují v právní problematice? Naopak, je to správně a leckdo z kritiků se může lehce ocitnout v situaci, kdy jejich pomoc ocení.

Spravedlnost, když funguje tak, jak má, je trochu nudná. Pokud z ní někdo dělá adrenalinovou, ukřičenou, davovou záležitost, je to obvykle známka, že mu jde o všechno možné, ale o spravedlnost až na posledním místě.

Konec sporu o hidžáb: Soud zamítl odvolání muslimky, která žalovala školu v Praze kvůli diskriminaci | Video: František Grossmann |  00:44
Přihlaste se k našim newsletterům
Odhlásit se můžete kdykoliv.
Vice informací o ochraně osobních údajů

autor: Jan Moláček | 20. 9. 2017

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama