Jan Lipold Jan Lipold | Komentáře
13. 2. 2018 14:15

Squateři na střeše? Maličkost. Anarchie vládne všude, Hradem počínaje

Obrazem: Squateři na Šatovce jsou v policejním obležení. Čekáme na zázrak, říká jejich mluvčí
Klidné Šárecké údolí se svými vilami v soukromém vlastnictví nyní po dvou letech ožilo kvůli stavbě v držení města Prahy.
Situace na městem vlastněné, ale nevyužívané vile Šatovka vypadá následovně.
Skupina lidí nespokojených s tím, jak Praha nevyužívá a nechává chátrat svůj majetek, se rozhodla na problém upozornit.
Tím, že vylezla na střechu rozlehlé vily.
Foto: Jakub Plíhal
S porušováním pravidel jsme na tom ve skutečnosti mnohem hůř, než by odpovídalo rozrušení nad squatery ve vile Šatovce.

Tři squatery, kteří v pondělí slezli ze střechy usedlosti Šatovka v Praze 6, policie obvinila z neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru (paragraf 208 trestního zákona). Tak určitě. "Kdo protiprávně obsadí nebo užívá dům, byt nebo nebytový prostor jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem." A přísnější verze: "Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin jako člen organizované skupiny."

Média, jako by se nechumelilo, píší, že dotyčným hrozí "až pět" nebo "maximálně dva" roky vězení. Ve skutečnosti je to nesmysl - dva roky natvrdo by za tohle fakt nepadly, podle mě ani v Rusku. Teoretickou horní sazbou - a není jisté, že se vůbec případ dostane před soud - se přitakává tupému mínění, že kdo dělá "bordel", patří "zavřít". Případně předtím dostat pořádně naloženo. Protože zákony přece platí pro všechny, a kdyby si tohle vzpomněl každý, kam bychom přišli. 

Ano, usídlit se v nemovitosti, která mi nepatří, je porušením zákona. Squateři ale nerespektují pravidla hluboce - protože neakceptují mainstreamová měřítka. Tvrdí, že chtějí společnost změnit, a v tom je jejich "společenská nebezpečnost". Proto na ně tolik lidí zahlíží jako na škůdce pořádku i pořádků. K Šatovce sdělili: "Chceme vytvořit prostor pro setkávání lidí, kteří chtějí tvořit, vzdělávat se a žít bez nutnosti vlastnit, profitovat, generovat zisk."

A teď se podívejme, jak jsme na tom s anarchií v CZ na jiných místech, daleko od protestujícího hloučku na vymrzlé střeše v Divoké Šárce. Tam, kde se nekonají policejní manévry a oblast neuzavírají červenobílé úřední pásky.

Pražské taxikáře, kteří několik dní po sobě vyjeli po stovkách do ulic a komplikovali, nebo dokonce blokovali provoz, policie nepacifikovala. Místo toho dostali pozvánku na vládu. K záboru dopravy taxikáři se dá namítnout totéž co k záboru vily Šatovky - kdyby se takhle choval každý, komu se něco nelíbí, kam bychom přišli?

Kolem silnic a dálnic už skoro půl roku stojí stovky nelegálních billboardů. Jejich majitelé nejen nerespektují, ale přímo porušují zákon - také k tomu mají svůj důvod, jako squateři a taxikáři. A zakročí snad proti nim někdo? Ne. Zející billboardy jsou perfektní ukázkou anarchie, kterou úřady, státní moc, více méně nechávají plavat. Protože na jejich potlačení se nedají použít ani paragrafy, ani těžkooděnci. Pravidla jsou tím pádem k smíchu.

Je dobré zmínit, že na nelegálních billboardech nevisí jen známé vlajky. Některé nosiče zůstávají živé, s aktuální reklamou, která je, předpokládám, spojená s nějakým finančním plněním, někdo za to někomu platí. Domysleme: je to výdaj a příjem z něčeho, co existuje nelegálně. Zdrojem obratu je nelegální billboard. Nelegální je také například pěstování marihuany ve větším než malém množství - o tom, že by někdo prodával jointy, nemluvě. Policie zakročí proti každé podezřelé rostlince. A tady - ticho po pěšině. Anarchie.

Notoricky známý je příběh hospodaření na cizí půdě. V případě holdingu Agrofert jde o 1700 hektarů. Agro-squateři na půdě, která jim nepatří, nejen vydělávají, ale dokonce na ni pobírají dotace. Jde údajně o pozemky s "neujasněnou vlastnickou strukturou", takže záležitost řeší právníci, nikoli represivní složky moci. Nálepka squatingu je oprávněná i tak. Kdyby si každý mírnyx týrnyx přisvojil něco, co mu nepatří, vydělával na tom a hájil se tím, že se neví, komu to patří - kam bychom přišli?

Speciálním případem anarchie je Česká pošta a její praxe doručování balíků a doporučených psaní. Někdy to vyjde, jindy ne. Čekáte doma, ale pošťák nezvoní ani jednou a vy si pro zásilku pěkně pošlapete na příslušný poštovní úřad. Jestli je to kvůli tomu, že nejsou lidi, nebo kvůli šlendriánu, je vedlejší. Poštovné bylo zaplaceno - a pravidla nedodržena.

Malý průvodce anarchií završíme na zámku v Lánech. Prezidenta nijak zvlášť nevzrušuje, že vláda je bez důvěry a v demisi, a na sestavení té další poskytne neomezený čas. Přední vykladač ústavního práva profesor Jan Kysela k tomu řekl: "Udržovat vládu ve stavu demise po neomezeně dlouhou dobu je porušení ústavního principu. Prezident republiky má podle ústavy být strážcem dodržování pravidel, nikoliv tím, kdo pravidla obchází a možná dokonce porušuje."

S porušováním pravidel jsme na tom ve skutečnosti mnohem hůř, než by odpovídalo pobouření nad squatery na střeše Šatovky. Anarchie je tu mnohem rozšířenější a má mnohem vážnější podoby než squating pustnoucích nemovitostí. Jenže ty otevřeně nejdou proti systému, nepopírají ho jako squateři, spíš se stávají jeho součástí. Zvykáme si na ně.

 

Právě se děje

Další zprávy