Česko prožívá inauguraci amerického prezidenta, jako by byl prezidentem zde. Neobyčejný zájem o Donalda Trumpa, o to, co se děje v USA. Znovu nám nemůže uniknout, v jak globalizovaném, spojitém světě žijeme, jak jsme navzájem provázáni. Mnozí čeští občané sledovali Trumpův inaugurační projev i reakce na něj. Jako by USA byly součástí Česka a Česko jejich.
Už to je obří změna, to „světovědomí“, jež se nám dlouho po revoluci vyhýbalo. S tím však souvisí, že rozdělení americké společnosti se podobá rozdělení naší společnosti jako vejce vejci. Doma zažíváme svoje „Trumpy“, podobné zkušenosti. Část lidu Andreje Babiše a Miloše Zemana obdivuje, část v nich vidí ohrožení demokracie. Takový řez se táhne jako nekonečný příkop prakticky celým Západem.
V pátek ve Washingtonu Trumpova inaugurace, sláva, přísahy na dvě bible (jednu rodinnou), v sobotu protesty proti prezidentovi, který se ujal vlády: průvod za práva žen #WomensMarch. BBC News uvedla, že manifestace proběhly na 600 místech světa. Nepochodovaly jen ženy, ale i muži.
Jak jdou dohromady masové antitrumpovské průvody ve Washingtonu a dalších amerických městech s inaugurační řečí Donalda Trumpa? Připomeňme třeba tuto jeho větu: „... dnes nepředáváme moc pouze od jedné vlády vládě druhé, nebo od jedné strany druhé straně, ale předáváme moc od Washingtonu, D.C., a vracíme ji vám, americkému lidu.“
Je těžké tomu rozumět. Moci se ujal Trump. A hned ji vrátil „americkému lidu“? Celému? I protestujícím ženám a mužům, kteří demonstrovali s nimi? Nezapomněl americký vítěz, že Hillary Clintonovou volilo o 2,9 milionu lidí více než jeho? Předal tedy moc i lidem, kteří ho nevolili? Ale kdepak.
Vidíte, jak je to nesmyslné. Protestujícím Trump nepředal ani milimetřík své moci, ani ň. Nic. Prostě je ignoroval, jako by neexistovali. Jenomže oni existují a je jich mnoho. Nebo jinak: nás je mnoho, nás, kteří nemálo globálních i místních problémů vidí jinak než Donald Trump.
Všechnu moc americkému lidu
Hned sobota 21. ledna ukázala, že z Washingtonu, D.C., se moc americkému lidu nevrátila, ani nemohla. Smysl volby tkví přece v tom, že moc je svěřena na omezený čas omezené skupině lidí. U nás i v USA. (Protože kdyby vládli všichni, nevládl by nikdo.)
Trump řekl: „20. leden 2017 vstoupí do dějin jako den, kdy se lidé opět stali vládci tohoto národa.“ O den později byl usvědčen ze lži. Ale co tím chtěl nový prezident nejsilnější světové velmoci vlastně říct?
Co pro Trumpa znamená, že se „lidé opět stali vládci tohoto národa“? Je to jen plk, při inauguraci se prostě něco musí povídat? Nebo si Trump myslí, věří, že splývá s americkým lidem? Asi to druhé, přičemž lid a národ tvoří jen ten, kdo ho volil, s nikým jiným on nesplývá.
Těžko splývá s Hillary Clintonovou nebo Barackem Obamou, že. Ale i oni tvoří americký lid. Stejně jako půl milionu lidí, kteří v sobotu přišli před budovu amerického Kongresu protestovat proti Trumpovi. Původně šlo o manifestaci za práva žen (o nichž se Trump v kampani i před ní vyslovoval jako macho). Změnila se však v protest proti němu.
Herečka Scarlett Johanssonová Trumpovi na shromáždění vzkázala: „Respektuji vás, možná i budu schopna vás podporovat, nejprve ale musíte vy začít respektovat mě.“ V tom tkví podstata věci a základní otázka: Je Trump schopen respektovat ostatní? Nebo ho zajímají jen ti, kdo ho obdivují?
Pro Evropu zněly temně Trumpovy věty: „Od tohoto dne povládne naší zemi nová vize. Od této chvíle bude Amerika vždy na prvním místě. Každé rozhodnutí ohledně obchodu, daní, imigrace, zahraniční politiky bude učiněno tak, aby prospělo americkým pracovníkům a americkým rodinám.“
America First = Trump First
Proč znějí ty věty temně? Jsou nabity nacionalismem. Nebo, přesněji, jsou napěchovány trumpismem. Donald Trump splynul s lidem (s tím, který ho baští, to je pro něj lid). Pak se dá strašně snadno zaměnit „nová vize“ za Trumpa, ale i „Amerika“ za Trumpa. Nová hlava USA náhle už nedisponuje propůjčenou mocí, ale... sám sebou. Je jako bůh.
Promluvil papež František. Nehodnotil Trumpovu řeč, počká si na činy („po ovoci poznáte je“). Zároveň však varoval před hledáním spasitele. (Populistického spasitele.) Papež řekl: „V době krize máme tendenci hledat spasitele, který by nám vrátil identitu, a chráníme se před ostatními lidmi zdmi a ploty z ostnatých drátů.“ Dodal, že Hitler byl v Německu „zvolen lidem a pak lid zničil“. Drsné varování.
Vraťme se k inauguraci a antitrumpovským protestům. Citace z jeho řeči: „Budu za vás bojovat, co mi dech bude stačit, a nikdy, nikdy vás nezklamu.“ Mnohé z inauguračního projevu znělo nesoudně, velkohubě. Tato věta též. „Nikdy vás nezklamu.“ Nikdy nezklame 320 milionů lidí? Nebo jen ty, kteří si ho přijeli poslechnout a vkládají naděje do svého „lidového“ miliardáře, který na ně léta z výšky Trump Tower kašlal?
The New York Times o jeho projevu napsal: „Chybělo v něm mnohé, ale především jakýkoli projev pokory.“ Jenomže kde není pokory, tam není ani prostor pro vnímání druhých. Jsem jen já, já, já. Jájínek Donald. V Česku to známe, máme tu taky takové lidové jájínky.
Přesto Trump nedisponuje prostorem, jaký měl v minulém století Hitler, taková srovnání kulhají na obě nohy. Vidět je to právě na vlně protestů, na tom, že mnoho Američanů, ale i obyvatel dalších zemí Já-Trumpa, Lid-Trumpa, Slibotechnu-Trumpa vnímá jako riziko pro demokracii. Vědí, že heslo America First se kryje s Trump First.
