Bylo by divné, kdyby Starostům a nezávislým po sečtení posledních volebních lístků nenarostl hřebínek. V minulém období měli šest poslaneckých mandátů a v koalici s Piráty hráli druhé housle. Teď mají poslanců třiatřicet a Piráty odsunuli do role statistů. Ze strany, která se s vypětím všech sil snažila udržet nad pětiprocentní hranicí, je nyní druhé nejsilnější uskupení vládní pětikoalice, jež v kabinetu dosáhlo na post prvního místopředsedy.
Za vrchol povolebního opojení lze považovat snění starostenského předsedy Víta Rakušana o kandidatuře na prezidenta. Už záhy ale musela jeho formace stáhnout člověka, kterému chtěla svěřit řízení ministerstva průmyslu. Pak Rakušan přišel o policejního prezidenta ještě dříve, než sám začal řídit vnitro. A nyní se ukazuje, jak zamotané to STAN má i se svým financováním. Aby toho nebylo málo, zatajila navíc jedna z hlavních tváří hnutí voličům, že sice touží po jejich hlasech, ale více než pobyt ve sněmovních lavicích ji zajímá cesta do Ameriky.
Skandálně bohatí
U žádné jiné sněmovní politické síly se nyní poslanecké zastoupení tak moc nemíjí se skutečnou volební podporou jako právě u STAN. V říjnu někteří starostenští politici v rauši dokonce tvrdili, že za víc než tři desítky poslanců opravdu vděčí jen a jen sobě. Realita je ovšem taková, že bez koalice s Piráty by na podobný výsledek nedosáhli. To jejich voliči zafungovali jako palivová nádrž starostenského úspěchu.
Piráty to sice značně dráždilo, ale nezdálo se, že by novou konstelaci mohlo v blízké budoucnosti něco jen tak změnit. Silné zastoupení STAN v Senátu a nyní i ve sněmovně značilo, že se na české politické scéně zrodil nový důležitý hráč. Ta jistota se ale po sérii omylů, přešlapů a chyb rozplývá jako pára nad hrncem.
Začalo to patálií při obsazování vládních pozic. Starostové při povolebních vyjednáváních hodně stáli o ekonomicky silné ministerstvo průmyslu, kam chtěli posadit svého místopředsedu Věslava Michalika. Ten však už podruhé ve své politické kariéře nebyl schopen vysvětlit rodinné finance a musel se aspirací vzdát. Což je ta nejhorší varianta. Pokud měl všechno v pořádku, jak dosud tvrdí, nic mu nebránilo odkrýt karty. Pokud má naopak ve financích škraloup, měl ve straně skončit zcela. Bohorovní Starostové, kterým Michalik posílá nemalé příspěvky, se však rozhodli věc vysedět. Jemu nechali místopředsednickou židli a stranické kase jeho peníze.
A jak se začíná ukazovat, nejsou ani zdaleka jediné, jejichž původ budí otazníky. Na novou vlivnou partaj se začali lepit sponzoři a hnutí si s jejich pověstí zjevně příliš hlavu nelámalo. Financiéři z daňových rájů nevadili, když svým firmám pro formu zařídili české IČO. A nepřekážely ani byznysové skupiny ochotné rozesílat velké dary po menších částech, aby částky na první pohled moc netloukly do očí. Až nakonec nesmrděly ani peníze od firem stíhaného podnikatele. STAN chtěl být tak moc bohatý, až je, ale na skandály.
Soutěž o největší přešlap
Mnozí vrcholní starostenští politici navíc překvapivě rychle vypadávají z rolí. Začal s tím sám předseda Rakušan. Když ho ještě před nástupem na vnitro napadlo, že by si mohl promluvit s policejním prezidentem Janem Švejdarem, nejspíš zrovna neměl moc času přemýšlet. Velitel strážců zákona, který platil v bezpečnostní komunitě za sice nevýrazného, ale slušného a apolitického šéfa, si úkolování od tehdy ještě pouhého kandidáta na ministra nechtěl nechat líbit a funkci složil.
Zatím posledním hitem starostenské personalistiky se pak stal místopředseda hnutí Jan Farský. Jeden z nejpracovitějších, nejúspěšnějších a mezi voliči nejoblíbenějších poslanců se nově rozhodl místo psaní zákonů vyprávět pohádky pro dospělé. Ta první je o Honzovi, který v aule americké univerzity prospěje své zemi více než v pražských malostranských palácích. A zvládne to i na dálku, takže není potřeba, aby jej zde někdo vystřídal ve službě.
Poslancování ovšem není distanční výuka, kdo v něm chce uspět, musí si odsedět hodiny na výborech, podvýborech i v plénu. V mezičase pak obcházet partnery a vyjednávat s nimi kompromisy. Málokdo jiný to ví lépe než sám Farský, který právě v těchto disciplínách vynikal a díky jehož píli se republika v minulosti dočkala zdanění hazardu, žádoucí úpravy exekucí i toužebně očekávaného registru smluv.
Starostenská image v ohrožení
Aktuální starostenské povolební omyly sice nejsou úplně fatální a za pár měsíců si na ně nemusí nikdo vzpomenout, ale prozrazují, že hnutí začalo hrát vyšší ligu, než na jakou právě stačí. Ze čtveřice ministrů, jimiž disponuje, vykazuje potřebnou kombinaci politické i odborné síly ke zvládnutí svého resortu jen Petr Gazdík, který se vzdělávání věnuje už drahnou dobu a ve sněmovně požívá zaslouženého respektu. Zbylá trojice ministrů STAN má buď nízkou politickou váhu, nebo svou agendu začala studovat prakticky až po přijetí jmenovacího dekretu.
Kdo touží po stabilním kabinetu, musí druhé nejsilnější straně z vládní pětky přát, aby se rychle zprofesionalizovala. Pro Starosty samotné je to pak o to důležitější, že na podzim Česko čekají komunální volby - jejich královská disciplína. V těch zatím posledních před čtyřmi roky dominovali, když získali 2750 mandátů.
Na kolik jich dosáhnou letos, když se jeden jejich místopředseda nesměl kvůli zamotaným rodinným financím stát ministrem a druhý pro změnu odletěl i s poslaneckým mandátem do Oregonu, uvidíme už po sklizni.
