Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
23. 6. 2016 12:45

Stát jako otec i matka. Porodit dítě, půl roku "si ho užít", potom odevzdat na výchovu

Učitelka ve školce se stává rodičem dětí. Učitel na základní a střední škole zdrojem životních postojů. Stát se mění v matku a otce.
Ve školce o ni bude dobře postaráno. A já se vrátím do procesu.
Ve školce o ni bude dobře postaráno. A já se vrátím do procesu. | Foto: Reuters

Máme socialistickou vládu, která ale myslí i na ty nejbohatší. Je to až dojemně krásné. Nyní kabinet Bohuslava Sobotky (ČSSD) kývl na návrh ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové (ČSSD), jak matku co nejdřív zbavit čerstvě narozeného dítěte. (Zdrcující většinou se u nás o nejmenší děti starají matky; muži na mateřskou prakticky nechodí.)

Vtip je v tom, jak rychle půjde vyčerpat rodičovský příspěvek. Celkem činí 220 tisíc korun a lze čerpat dva, tři, nebo čtyři roky. Měsíční dávky se s rostoucí dobou mateřské dovolené snižují. Marksová změnu vysvětluje: "U rodičovského příspěvku jsou dnes tři rychlosti čerpání, my zavádíme čtvrtou pro ty, kdo o ni mají zájem. Pomůže rodičům, kteří se chtějí co nejdříve vrátit do práce."

Zrušena bude současná maximální výše měsíčního příspěvku, která činí 11 500 korun. Podle návrhu ministryně Marksové se strop zvedne skoro trojnásobně na 32 640 korun. Celková suma pak bude vyčerpána během půl roku. Na nejvyšší rychlost "tankování" dosáhnou ti, kteří měsíčně vydělávají nad 81 tisíc korun hrubého.

Sociální demokracie tedy už není stranou pro chudé, těch se rychločerpání mateřské netýká. Je to opatření jednoznačně pro bohaté. Časy se zkrátka mění.

Další moderní krok: Marksová a vláda hodlají zrušit omezení času, který mohou dnes děti do dvou let, batolata, trávit v jeslích. Pokud rodiče nechtějí přijít o příspěvek, smějí nyní nechat dítě v jeslích měsíčně jen 46 hodin.

Základním proklamovaným motivem změny je tedy co nejrychlejší návrat do práce, nenarušení kariéry. Zkrátí se tím ovšem doba, kterou matka po porodu tráví se svým dítětem, po kterou se mu plně věnuje (nebo se alespoň předpokládá, že se mu bude plně věnovat, kojit ho, hrát si s ním, mazlit se, zpívat mu). Aby se to zkrácení plného rodičovství mohlo uskutečnit, stát musí garantovat větší množství školek.

Marksová si to nevymyslela sama, reaguje na změny ve společnosti. Ta se čím dál víc orientuje na "práci", kariéru, úspěch, hmotné statky. Lidé nejsou posuzováni podle toho, jak se starají o děti, jak je vychovávají, jaký k nim mají vztah. To je zapomenuté měřítko. Společnost je mnohem víc hodnotí podle výdělku, majetku, osobního úspěchu.

Rodina se mění v příbuzenskou partu

To se samozřejmě odmalička přenáší i na děti. V tomto duchu jsou automaticky vychovávány, přičemž je čím dál víc vychová "systém", nějaké ty jesle, školky, základní a střední škola. Na tyto státní či státem kontrolované soukromé instituce se přenáší stále větší díl výchovy. Děti v první či druhé třídě si neumějí zavázat tkaničky, mnohé neumějí chodit do schodů, jsou do školy posílány jako minimálně samostatné. Systém to pak musí zvládnout.

Z rodiny si jako základní životní message odnesou, že klíčová je práce, kariéra, úspěch. Odmalička jsou v tomto duchu děti modelovány. Nejde už primárně o soudržnost rodiny, o vztahy praprarodičů (lidé se dožívají čím dál vyššího věku), prarodičů, rodičů a dětí, hodnoty se dnes nalézají jinde.

Vznikají jakési příbuzenské party, kde sice existují pokrevní pouta: "Támhleten je můj otec", "v Brně žije moje prababička se svým čtvrtým manželem", "ten na stavebním úřadu je můj nevlastní brácha..." Jsou to však čím dál méně srostlé rodiny. Nebýt rozveden je dnes takřka porucha, je to "divný". Rozvody pak zvětšují velikost volně příbuzenských skupin.

Dalším známým důsledkem "kariérní rodiny" a důrazu na "mít" místo "být" (což je nepřesné, "být" se dnes mění, být je mít kariéru) je malý počet dětí v rodině. Ženy u nás rodí v průměru 1,5 potomka za život.

Stát antirodinný trend kopíruje a podporuje. Není jasné, nakolik vůbec tuší, že přebírá odpovědnost za výchovu, za nejmladší generaci. Pokud dítě od půl roku chodí do jeslí, pak do školky, od pěti let do školy, vliv matky a otce se nepochybně snižuje. Méně spočívá v přímém kontaktu, mnohem víc v kontaktu zprostředkovaném: "Můj táta je ten zástupce ředitele bankovní pobočky dole na hlavní."

Učitelka v jeslích a ve školce se stává víc a více matkou i otcem dohromady. Učitel na základní a střední škole čím dál víc zdrojem nikoli jen informací, ale taky životních postojů. Proto by měl stát dbát na vysokou kvalitu učitelů a na jejich ohodnocení.

Je běžné, že rodiče na třídních schůzkách volají učitele k odpovědnosti za to, jak se jejich synové a dcery chovají. Ani je nenapadne, že je vychovávají oni. Není divu, odpovědni jsou za své kluky a holky čím dál méně. To je modernita. Dítě je pro zábavu, "užít si ho" a šup do jeslí a šup zpátky do procesu. Tam člověk nesmí chybět, ne doma. Stát nepomáhá rodičům, které chtějí vychovávat, ale těm, "kteří se chtějí co nejdříve vrátit do práce".

 

Právě se děje

Další zprávy