reklama
 
 

Státní 21. srpen se nevydařil. Babiš je chodící problém s minulostí, nemohlo to dopadnout jinak

21. 8. 2018
Kdo vyhrál volby s tezí, že tradiční politici blábolí, nepůsobí jako rétor liberální demokracie úplně věrohodně. Na výročí srpna 1968 teprv ne.

Oficiální vzpomínka na 21. srpen 1968 se nevydařila. A těžko to mohlo skončit jinak.

Zatímco český i svobodný zahraniční tisk se výročí hanebné světové události věnoval na titulních stranách, prezident republiky o něm neztratil ani slovo. To ve volební kampani mu byl rok 68 dobrý. Billboardy s nápisem "1968. Už tehdy jsem byl s vámi" si po pěti letech ještě pamatujeme.

Je to už několikáté výročí, které Miloš Zeman odbyl takzvanou tichou vzpomínkou. Jde o otřesné neporozumění tomu, proč prezidenta vlastně máme a jaká je jeho role ve společnosti. Psal jsem o tom už dřív, naposledy v souvislosti s výročím atentátu na Heydricha.

Stačí se podívat do zahraničí, na to, jak se v takových významných dnech chovají hlavy států. Vypařit se, to je unikát. A neslušnost vůči občanům.

Jako něco mezi strojem času a úryvkem z absurdního dramatu pak působí, když 21. srpna v České televizi nepromlouvá český, ale slovenský prezident Andrej Kiska. Jako bychom kvůli tomu, co se nás týká, co bychom měli anebo potřebujeme slyšet, ale o čem se u nás nemluví, museli čekat na vysílání Svobodné Evropy. Tentokrát ovšem legální, bez rušiček.

Zeman mlčel. U Českého rozhlasu se mluvilo - a pískalo. Celkový dojem ale nebyl o moc lepší.

Babišova druhá vláda opřená o nereformovanou komunistickou stranu má potenciální problém s dějinami a sníženou "pietní legitimitu". O jejím šéfovi, muži s problematickou minulostí, to platí především. Jakou váhu má, co v takové chvíli říká?

Každé historické výročí, které se týká totality, v sobě nese náboj kontroverze a konfliktu, když ho budou představitelé vlády a ANO oficiálně připomínat. Ukázalo se to velmi brzy.

"Rozlišení pietního aktu a svobodné politické demonstrace patří k nejzákladnějším aktům nejen politické kultury, ale kultury vůbec," pravil k hlučně protestujícím před rozhlasem předseda sněmovny Radek Vondráček. Měl pravdu, tato část piety nebyla důstojná.

"Účast Andreje Babiše je popřením všeho, za co bojovali naši dědové, naši tátové, čeho jsme se zúčastnili my v roce 89," řekl jeden z demonstrantů. Měl pravdu, tato část piety nebyla z pohledu lidí s historickou nebo jen osobní pamětí důstojná. Porozumět proč, k tomu není třeba si rovnou vzpomenout na nějakou písničku od Kryla.

Je obtížné někoho odsuzovat za to, že se nechová slušně a píská, když mu zároveň musíme přiznat pocit, že je svědkem licoměrnosti státních představitelů, nebo dokonce znesvěcování minulosti.

Protestující pískali i na Vondráčka (nar. 1973), Babišova člověka hovořícího u rozhlasu o obhajobě svobody a demokracie. V tom viděli rozpor. Nepískali na předsedu Senátu Milana Štěcha (ČSSD), dlouholetého člena normalizační KSČ (a nejvyššího ústavního činitele, který se k 50. výročí 21. srpna vyjádřil). V tom je rozpor také, jen - připadá některým - dávný a promlčený, nemilá položka životopisu. Andrej Babiš byl kromě členství v KSČ evidován jako spolupracovník StB. Dnes má podstatně větší moc než Štěch a existují obavy z toho, jak ji využívá. Lidem, pro které je 21. srpen posvátný, může vadit víc, to je pochopitelné.

Ve druhé polovině Babišova projevu - přímo na místě skoro nebyl slyšet - zaznělo, že "příliš často vidíme snahy o rozdělení společnosti na vyvolené a ty, co mají jen mlčet a kteří by ani neměli chodit k volbám, protože volí jinak, než si to tzv. elity přejí" nebo "svoboda a demokracie je především to, že umím uznat, že má někdo právo na jiný názor a na jinou preferenci než já". To už se ovšem z odkazu srpna 68 přesouváme do politické současnosti a je problematické, jestli takové myšlenky k pietnímu aktu vůbec patří. Kromě jiného totiž nabízejí další příležitost, jak poměřit Babiše pietně hovořícího a Babiše reálného politika.

Kdo má parlament za žvanírnu a vyhrál volby s tezí, že tradiční politici blábolí, nepůsobí jako rétor liberální demokracie úplně věrohodně. Právo na jiný názor a jinou preferenci? Jistě, v praxi se to projevuje například tak, že na novináře syčíte "zkorumpovaná pakáž" a všude vidíte samé pomluvy, účelovky a spiknutí matrixu. A váš první pobočník v televizi prohlásí, že "není možné, aby takový chlapec říkal tyto věci".

Pískotem davu osprchovaný - a vyprovokovaný - Babiš se na závěr pokusil ironicky zaimprovizovat: "Děkuji fanouškům, že nám zvedají preference." To celou nepovedenou epizodu korunovalo. Kolem stálo nemálo přímých účastníků 21. srpna, možná i pozůstalých. Co je jim zrovna dnes do nějakých preferencí ANO 2011?

Státní 21. srpen bohužel nestál za moc. Optimista může nesvár a rozhořčení toho dne, i pokaženou pietu chápat jako důkaz, že jde o živé, nesmírně prožívané výročí, které sytí naši národní a společenskou identitu. Teď ještě aby se o něm začalo pořádně učit v dějepise.

autor: Jan Lipold | 21. 8. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama