Martin Hála Martin Hála | Komentáře
21. 6. 2021 11:30

Sto roků samoty čínských komunistů

Peking se vidí ve zcela jiném zrcadle, než jak ho nahlíží demokratický svět. S výjimkou česko-čínské komory a jejích detašovaných pracovišť na českých ministerstvech a v prezidentské kanceláři.
Soudruh Si - největší z "velkých"...
Soudruh Si - největší z "velkých"... | Foto: Reuters

Příští měsíc si bude Komunistická strana Číny a její vděčný lid připomínat slavné výročí svého stého založení v roce 1921. Připomínat je slabé slovo; výročí se v Číně stalo záminkou pro opětovné důkladné přepsání dějin. Strany i celé země.

Nová, přímočará interpretace jinak dosti pohnuté a spletité historie byla letos kodifikována v novém vydání Stručných dějin KS Číny, normativní příručky podobné někdejším všudypřítomným Dějinám VKS(b).

Historický nihilismus a mučedníci revoluce

V minulých vydáních strana připouštěla i jisté úchylky, jako byl Mao Ce-tungův Velký skok a následný hladomor (1959-61), jemuž padlo za oběť podle nejnovějších odhadů na 40 milionů Číňanů. Nebo Kulturní revoluce (1966-76), celonárodní trauma, z něhož se země plně nevzpamatovala dodnes. Nová edice si v duchu triumfálních oslav stého výročí žádné pochybnosti nepřipouští. Dějiny čínských komunistů byly jedním dlouhým pochodem od úspěchu k úspěchu.

Foto: Aktuálně.cz

Aby správnou interpretaci dějin nenarušovali případní kverulanti, zahájila strana již v roce 2013 kampaň proti "historickému nihilismu", tedy jakémukoliv zpochybňování zářných výdobytků komunistického režimu. Letos ji posílil ještě nový zákon na ochranu hrdinů a mučedníků, který natvrdo kriminalizuje kritické zkoumání stranických historických dogmat.

Dějiny Komunistické strany Číny i Čínské lidové republiky jako takové se tak v novém pojetí prostě smrskly na hospodářské úspěchy posledních dvaceti let od vstupu do Světové obchodní organizace, a samozřejmě především na trochu přepjaté národní sebevědomí v Nové epoše generálního tajemníka Si Ťin-pchinga (2012-XY). Peking se vidí jako zosobnění příkladného hospodářského růstu, jenž vymanil desítky milionů obyvatel z bídy a zajistil zemi opět přední místo mezi národy světa.

Výročí zakalené genocidou

Na takovém výkladu je konečně i kus pravdy - ale právě jen kus. Odvrácená tvář mocenského růstu Číny v posledních desetiletích začíná být po letech blahosklonné shovívavosti naopak intenzivně reflektována v okolním světě. Značnou měrou k tomu přispěly zejména bezprecedentní represe proti místnímu obyvatelstvu v Ujgurské "autonomní oblasti" Sin-ťiang, které začíná celá řada států a státních institucí, včetně českého Senátu, označovat za zločiny proti lidskosti. Nebo přímo genocidu.

Pověsti jubilujících čínských komunistů neprospělo ani potlačení práv a svobod obyvatel Hongkongu, jež se předtím Peking zavázal respektovat přinejmenším do roku 2047. A koneckonců ani protiprávní zábor téměř celého Jihočínského moře navzdory verdiktu mezinárodního tribunálu v Haagu podle konvence UNCLOS, jejímž je Peking smluvním členem.

Znepokojení okolního světa z aktivit a mocenských ambicí Číny se v posledních dnech kumulovalo v závěrech hned několika klíčových summitů demokratických států a institucí. Celá litanie výhrad k chování Pekingu v oblasti ekonomické, politické i vojenské zazněla minulý týden na summitu G7 v Cornwallu (rozšířeném o čtyři další klíčové země z "info-pacifické" oblasti), na summitu NATO 14. června i na summitu Evropské unie a Spojených států o den později. Růst moci čínských komunistů, který naplňuje u příležitosti stého výročí strany (povinným) nadšením obyvatele, vyvolává za jejími hranicemi spíše obavy a nervozitu.

Trochu nevděčný stranický úkol

Této okaté diskrepance ve vnímání Číny a její "vedoucí síly" si začínají být vědomi i soudruzi v Pekingu. Vedeni učením historického materialismu dospěli k závěru, že pochybovačům a historickým nihilistům v zahraničí je třeba epochální úspěchy lépe a názorněji vysvětlovat.

Poslední květnový den svolal Si Ťin-pching za tím účelem studijní zasedání Politbyra ÚV KS Číny k posílení externí propagandy. Podle generálního tajemníka je třeba "rozšířit kruh přátel Číny" v cizině, kteří by straně pomáhali se zvyšováním její diskurzivní moci v zahraničí.

V České republice bude nový stranický úkol z Pekingu moci stavět na solidních základech. Kruh přátel čínských soudruhů se u nás od Zemanova "restartu" vzájemných vztahů v letech 2013-14 utěšeně rozrostl. Zejména po opětovném zvolení Jana Hamáčka do čela sociální demokracie se znovu dostává do klíčových pozic na ministerstvech kontrolovaných ČSSD - tedy především na ministerstvu zahraničí - a zvyšuje tak svůj diskurzivní potenciál.

Zádrhel spočívá snad pouze v tom, že v současné mezinárodní atmosféře (o domácí nemluvě) začíná být šíření propekingské propagandy silně toxické, a de facto kontraproduktivní. Kruh přátel by jubileum své oblíbené totalitní strany oslavil nejlépe taktním mlčením. Jejich čínští přátelé však nemají pro takové nuance vždy plné pochopení; pokyn z míst nejvyšších zní přece jasně.

Úkol je to pohříchu nevděčný. O to zajímavější bude sledovat, kdo se v Česku nakonec podujme trpké úlohy zvyšovat u příležitosti významného stranického jubilea diskurzivní moc čínských soudruhů.

Policie v Hongkongu tvrdě zasáhla proti 12leté dívce (video z 8. září 2020)

Policie v Hongkongu tvrdě zasáhla proti 12leté dívce. | Video: Facebook / HKUST Radio News Reporting Team
 

Právě se děje

před 1 hodinou

Zemřel bývalý ukrajinský premiér a vyjednávač se separatisty Marčuk

Bývalý ukrajinský premiér Jevhen Marčuk ve čtvrtek zemřel. Bylo mu 80 let, uvedla agentura Unian s odvoláním na politikovu manželku. "Černý den, zemřel Jevhen Marčuk. Srdce se zastavilo," napsala na sociálních sítích.

Marčuk kromě toho, že byl čtvrtým předsedou vlády nezávislé Ukrajiny, se svého času stal prvním šéfem její tajné služby SBU. Ještě jako studenta jej do svých řad podle dostupných informací zverbovala sovětská tajná policie KGB, v jejíchž řadách prošel celou škálou důstojnických hodností. Za prvního ukrajinského prezidenta Leonida Kravčuka na počátku 90. let minulého století byl také povýšen na armádního generála.

Za následujícího prezidenta Leonida Kučmy se stal vicepremiérem, vládu vedl v letech 1995 a 1996. Neúspěšně kandidoval na prezidenta. Později býval tajemníkem rady národní bezpečnosti a ministrem obrany. Dvakrát byl také zvolen poslancem.

V letech 2018 až 2019 byl hlavním ukrajinským vyjednávačem domlouvajícím příměří a výměny zajatců s proruskými separatisty, kteří od jara 2014 vedou ozbrojený boj proti ukrajinské armádě v Donbasu na východě země.

Zdroj: ČTK
Další zprávy