Obavy z terorismu vedly Švýcarsko k tomu, že loni v srpnu přijalo zákon, který dal tajným službám pravomoc sledovat telefonní hovory a aktivity na internetu. Norma však vyvolala obavy a část Švýcarů si vynutila referendum. Proběhlo v neděli. Podle odhadů hlasovalo pro posílení tajných služeb přes 65 procent zúčastněných. Prošlo.
Obavy z nekontrolované moci tajných služeb posílil v roce 2013 Edward Snowden, dříve zaměstnanec CIA. Vynesl a zveřejnil informace o tajném, masivním, celosvětovém sledování telefonů a elektronické komunikace bezpečnostními službami USA. V Rusku za to získal dočasný status uprchlíka. Švýcarské referendum, snaha zákon o zpravodajských službách zastavit, se Snowdenem úzce souviselo.
Ale ani Rusy hájený "zrádce USA" Snowden nakonec nezabral. Švýcaři jsou ochotni svým tajným službám odevzdat kus svého soukromí. Potlačili hlubokou nedůvěru, kterou v té zemi vyvolal skandál na konci 80. let. Tehdy prasklo, že úřady tajně a nelegálně obhospodařovaly informace o 900 tisících tamních občanech včetně ochránců životního prostředí, členech církví a odborářích.
Až dosud směli švýcarští zpravodajští agenti shromažďovat pouze veřejně dostupné informace, případně informace, které už získaly jiné státní orgány. Dnes se však ukazuje, že teroristé hojně využívají internet, prostředí, kde si posílají různé šifrované vzkazy, kde se seznamují, iniciují a organizují.
Tajné služby ve Švýcarsku budou smět sledovat internetové aktivity a e-maily a napichovat telefony. Jejich cílem budou teroristé, násilní extremisté, špióni, hackeři, kyber zločinci. Agenti získají povolení rozmísťovat skryté kamery a mikrofony, pokud jsou podezřelí považováni za jasnou hrozbu. (Nejde o plošné kontrolování všech e-mailů atd.) Zákon také umožní Federální tajné službě (FIS) nahrávat veřejné akce pomocí dronů. (To se bude líbit českému prezidentovi.)
Opatření nejsou plošná. Mají být nasazena v krajním případě a smí jich být jen omezené množství během jednoho roku. Každé sledování musí schválit ministerstvo obrany a federální správní soud. Přitom bude povinně vyžádáno stanovisko ministerstva spravedlnosti a ministerstva zahraničí. Povolení jednotlivých soudců vyžadováno nebude.
Bez důkazu
Zákon odmítla Amnesty International (AI). Organizaci nejvíc vadí, že FIS bude smět sledovat data, jež putují ze Švýcar do jiných zemí a naopak, tedy překročí díky síti švýcarské hranice. Bez jasného konkrétního důkazu o případné trestné činnosti. Týká se to také citlivých informací právníků, lékařů a novinářů. To podle AI prolamuje Evropskou konvenci o lidských právech.
Kritici mají i jiné výhrady. Tvrdí, že zákon je nepružný, předcházející kroky jsou komplikované a zaberou příliš mnoho času, takže proti teroristům nezaberou. Oponenti navíc připomínají, že tajné služby jsou poddimenzované (což je potíž také všech tajných služeb států Evropské unie), takže nebudou s to informace vyhodnocovat.
Pro nás je švýcarský postup zajímavý. Zákon obsahuje řadu brzd, garancí proti zneužití. (Těžko dnes říct, zda ty brzdy budou stačit.) Vyvolal lidové hlasování, kterému předcházela vysvětlovací kampaň (z obou stran). A poté Švýcaři kývli na omezení svých práv na soukromí dosti značnou většinou.
Jak už řečeno, svým tajným službám i přes onen skoro třicet let starý skandál důvěřují. Situace se změnila a stát reaguje na obavy obyvatel.
Švýcarsko je multi-kulti země. Žije v něm něco přes osm milionů obyvatel, z toho pět procent muslimů (tedy okolo 400 tisíc). Loni v květnu vydala Švýcarská spolková rada (Bundesrat) stostránkovou studii o jejich situaci. Píše v ní, že muslimští imigranti jsou dobře integrováni do společnosti, a že tedy není nutné vymýšlet další integrační programy či programy v boji proti islámskému extremismu.
V nedělním referendu ale Švýcaři ukázali, že obavy přesto mají. Už v roce 2009 v jiném referendu schválili zákaz stavět minarety (pro zákaz se tehdy vyslovilo 57,5 procenta účastníků hlasování). Nepomohlo, že Švýcarská spolková rada vedla proti zákazu minaretů intenzivní kampaň. Po referendu pak následovaly vzdělávací programy o islámu určené domácímu obyvatelstvu.
Zákon posilující moc tajných služeb a pronikající do internetu, do oné svobodné, neregulované freezóny, na ty obavy reaguje. Zvenčí to vypadá, že rozumně a kontrolovaně. Zároveň si však musíme přiznat: strach z teroru ohryzává západní svobody. Ochotně se jich kvůli němu vzdáváme. Ochotně se bojíme. U nás by to nebylo jinak, šlo by to ještě snadněji, i když máme muslimů jen 0,2 procenta, nikoli procent pět.
