Volební vítězství přináší spoustu příjemných věcí, ale taky některé nepříjemné. Mimo jiné odpovědnost. Pokud byla až dosud vaše strategie ukazovat prstem na všechny ostatní a říkat "to oni", přestane to fungovat ve chvíli, kdy už v politice skoro žádní "oni" nezbývají. Kdy skoro celá politická scéna jste "vy" a vaši spojenci.
Česko v minulých dnech sevřely kruté mrazy, ale ještě mrazivější je nálada mezi lidmi. Tisíce jich v pondělí vyšly do ulic a na náměstí, protože vládnoucí klika vzešlá z parlamentních a prezidentských voleb v jejich očích překročila přijatelnou míru uzurpace moci. Nejen, že do čela parlamentní komise pro kontrolu GIBS protlačila komunistického expolicistu, který kdysi pokojné občany mlátil obuškem, ale ještě se tvářila, že za to nemůže.
Komunikace Andreje Babiše na sociálních sítích je obvykle přesně cílená a vyznačuje se skvěle vybalancovaným citem pro míru spontaneity a familiérnosti. Babišův facebookový profil by mohl být sám o sobě námětem vysokoškolského semináře v oboru politického marketingu.
Stejně jako ve sportu, i v komunikaci ale platí - můžete jet na jistotu nebo jít na hranu a podat stopadesátiprocentní výkon. Pokud zvolíte druhou možnost, zvýšíte šanci na medaili - ovšem pouze v případě, že závod dokončíte. Roste totiž taky riziko pádu.
To se stává i Babišovi na sociálních sítích - za maskou spontaneity občas vykoukne obyčejná drzost. Familiérnost náhle působí dojmem, že autoři jeho příspěvků uzavřeli sázku, co všechno jim ještě jejich cílová skupina zbaští.
Přesně tento dojem vyvolal Babišův nedělní status na Facebooku, v němž se pokusil hodit odpovědnost za zvolení Ondráčka do čela komise na opoziční strany: "Můj osobní postoj je známý už dlouho. Jsem PROTI. Svůj názor jsem řekl už v prosinci minulého roku, i tady na Facebooku. A řekl jsem ho jasně, stručně a naprosto jednoznačně. Tak myslím, že to každý ví. Jsem proti tomu, aby byl právě tento člověk předsedou komise. Tečka."
O profesionalitě politických marketérů hnutí ANO svědčí skutečnost, že se za uplynulé dva dny snažili pohřbít tento lapsus pod záplavou banálních příspěvků z návštěvy Zlínského kraje - Andrej Babiš prosazuje magnetickou rezonanci v místním špitále, chce dálnici, pije slivovici, cestuje lidově autobusem a s úsměvem se podepisuje na všechno, co mu jeho fanoušci strčí do ruky.
Jenže škodu už se úplně eliminovat nepodařilo - Babišova všem do očí vmetená nestydatá lež byla nejspíš poslední kapkou v poháru trpělivosti leckoho, kdo byl do poslední chvíle na vážkách, zda na pondělní demonstraci jít či zůstat raději v teple.
Je na čase, aby strategie "to oni" přestala Babišovi fungovat. Není možné se v čele vlády a 78 poslanců donekonečna tvářit, že politika v Česku jde mimo vás, a odehrává se v nějakém paralelním kabinetu a parlamentu, kde vládne Kalousek. Není to pravda. Největší díl odpovědnosti za všechno, co se na české politické scéně děje, nesou ti, v jejichž moci jsou klíčová rozhodnutí, a to jsou - zcela správně - vítězové voleb. Andrej Babiš, Miloš Zeman a ti, kterým oni podíl na moci zprostředkovali.
Česko nemá vládu s důvěrou parlamentu a vítězové obou voleb dávají v rozporu s ústavou ostentativně najevo, že je jim to jedno. "To oni", zní tradiční mantra Andreje Babiše. Prý za to mohou ostatní strany, které nechtějí s hnutím ANO jednat, kladou si nepřijatelné podmínky a snaží se Babiše vydírat. On nikomu nebrání, aby mu vyjádřil podporu. Nikdo ale přece po něm nemůže chtít nějaké ústupky.
Ne. Pokud není Babiš schopen vyjednat vládu podle ústavy, nemůže vládnout. Žádní hypotetičtí "oni" s tím nemají co dělat. Otisky bot na pošlapané české ústavě patří konkrétním politikům - Andreji Babišovi a Miloši Zemanovi. Nikomu jinému.
Totéž platí pro všechna personální rozhodnutí v Poslanecké sněmovně. Extremista Tomio Okamura je ostudně jejím místopředsedou z vůle Andreje Babiše. Bez 78 poslanců hnutí ANO by nebyl vůbec zvolen, anebo by byl odvolán na návrh opozičních stran nejpozději po skandálních výrocích, v nichž zlehčoval teror proti českým Romům v koncentračním táboře v Letech.
Zdeněk Ondráček není šéfem parlamentní komise pro GIBS kvůli poslancům, kteří při hlasování chyběli. Přítomnost více Ondráčkových odpůrců mohla zvolení opět jednorázově zhatit, ale opozice nemá sílu, kterou by mohla komunistické prodírání se k vlivným postům zastavit. Tu má pouze Andrej Babiš. Což ostatně nejspíš už brzy sám dokáže - pokud budou jeho poslanci absurdně odvolávat Ondráčka, kterého před tím do funkce instalovali. "Tentokrát klub přesvědčím", slibuje Babiš na Facebooku. O tom nepochybujeme.
Právě tak se premiér v demisi nemůže zříct zodpovědnosti za zákony z dílny SPD, které procházejí Sněmovnou jako nůž máslem. Babiš se může stokrát denně zaklínat, že odmítá referendum podle představ Tomia Okamury. Realita je taková, že jeho vláda ho neodmítla a poslala s připomínkami do parlamentu. Zákon, kterým chce Okamura omezit svobodu vyznání, dokonce poslanci ANO už podpořili i v prvním čtení. Zákon se sice tváří jako nástroj pro boj proti nenávistným ideologiím; i kdyby ale někdo snad chtěl něco takového od kovaného šiřitele nenávisti Okamury brát vážně, nenechává předseda SPD nikoho na pochybách, jaký je jeho pravý úmysl. Na svém Facebooku píše zcela nedvojsmyslně: "Podařilo se nám udělat první historický krok k zákazu islámu v ČR!"
Andrej Babiš fakticky vládne České republice s KSČM a SPD. Je to jeho právo, tento blok získal parlamentní většinu. Ale nemůže se tvářit, že to tak není.
Babiš a Zeman o svých odpůrcích občas pohrdlivě říkají, že nechtějí akceptovat výsledky demokratických voleb. Nesmysl. Je to právě Andrej Babiš, kdo je odmítá akceptovat se všemi důsledky. Mezi těmi není jen moc a popularita, ale také odpovědnost. Před tou není úniku, jakkoliv Babiš kličkuje jako zajíc. Největší díl teď leží na něm.
Zatím s ním nakládá velmi nerozvážně.
