"Podpora ODS a TOP 09 stojí a padá s historicky zakořeněným přesvědčením velké části střední i vyšší třídy, že žádný oběd není zadarmo." Sociolog Jan Herzmann z agentury Factum Invenio píše o tom, jak nové vládní škrty a vyšší daně ovlivní voliče.
Zaplatí to střední třída, odnesou to důchodci a střední třída, střední třída chudne - takové a podobné formulace najdeme v komentářích k vládním reformám už od nástupu Topolánkovy vlády a teď samozřejmě ještě častěji. Nejsem si jist, že jejich adresáti, tedy čtenáři, posluchači a diváci nejrozmanitějších médií mají vůbec představu, co ta střední třída vlastně je. Nejde tedy jen o nějaké zaklínadlo? Není střední třída něco jako Yetti: všichni o ní mluví, ale nikdo jí nikdy neviděl?
Mohu vás uklidnit, střední třída je. Pohříchu ovšem existuje celá řada jejích definic a mnohé z nich jsou poplatné době, kdy vznikaly. Byly doby, kdy střední třída byla „to mezi šlechtou na straně jedné a obyčejnými poddanými na straně druhé". Pak se střední třídou myslela buržoazie, a když šlechta ztratila většinu ekonomické moci a bohatství, čáku střední třídy převzala především malá buržoazie. K ní se přidávali lidé svobodných povolání - lékaři, advokáti a později třeba učitelé a vzdělanci vůbec.
Když při analýze průzkumů používáme takzvanou ABCD klasifikaci (mimochodem, velká část sociologů je vůči ní kritická, ale to už tak ve společenských vědách bývá), považujeme pracovně za střední třídu (anglicky middle class) ty, kdo patří do skupin B - D. To chce samozřejmě vysvětlení. Skupinu A (tzv. upper class) tvoří, zjednodušeně řečeno, větší podnikatelé, majitelé výnosnějších nemovitostí, manažeři středních a velkých firem a elitní příslušníci svobodných povolání. U nás představují asi 10 % dospělé populace (mimochodem, nejde o horních 10.000, ale téměř 850.000 lidí). Skupinu E tvoří lidé s nízkými příjmy, zpravidla dělníci, nejmenší řemeslníci, malí rolníci, část důchodců a také lidé bez práce a bez příjmů - dohromady jich je v Česku asi pětina (přesně 21 %). Všichni ostatní, sedm z deseti Čechů, jsou střední třída, v tom i mnozí důchodci, samozřejmě ne ti nemajetní s minimálními důchody. Když je ve společnosti lidí nějakého druhu 69 %, těžko se jim jakékoli opatření vyhne. Tudíž z logiky věci odnesou všechno.
Reformy mohou zatížit i skupinu E, ale stát si na těchto lidech mnoho nevezme, protože mnoho nemají. A o reformách, které by „bolely" jen 10 % nejlépe situovaných, zatímco zbývajících 90 % by bylo přinejmenším „na svých" nebo si dokonce pomohlo, jsem naposledy četl v učebnicích marxismu-leninismu.
Takže je jasno: střední třída to odnese. Kdo si to pak ale odskáče ve volbách? Mohlo by se zdát, že pravicové strany se bát nemusejí - mnoho lidí si myslí, že je volí hlavně bohatí. Chyba lávky! Vůbec největší podíl přívrženců patřících do vyšší třídy (do skupiny A) má ODS, ale i u ní je to pouhých 18 % elektorátu, u TOP 09 pak 16 %. Ze střední třídy pocházejí více než dvě třetiny příznivců ODS a téměř tři čtvrtiny voličů TOP 09. Malá odbočka: možná vás nepřekvapí, že nejméně se o střední třídu opírá KSČM, i u ní jde ale o plné dvě třetiny voličů (66 %). Struktura příznivců KSČM má jinou anomálii, více než čtvrtina z nich patří do skupiny E, tedy do tzv. nižší třídy (lower class).
Ale zpět k parlamentní pravici. Když se střední třída naštve, komu připíše vinu? Možná Věcem veřejným - těm už ale nic neublíží (a ani nepomůže). A určitě oběma hlavním koaličním stranám. Přes dvě třetiny jejich voličů by tedy, teoreticky vzato, měli být na „své" strany naštvané a nejspíš změnit stranické preference.
Ale světe div se, ono se to zase tak moc neděje. Průzkumy ukazují, že pokud ODS a TOP 09 opouštějí někdejší voliči, pak hlavně kvůli tristnímu způsobu koaličního vládnutí a neschopnosti nebo neochotě rázně zakročit proti korupci. Příslušníci střední třídy přitom jen zčásti přecházejí do tábora parlamentní levice. Víc jich najdeme mezi přívrženci mimoparlamentních stran: SPO - Zemanovci jich mají ve svém elektorátu 71 %, Suverenita 72 %, Strana svobodných občanů 74 % a již zmínění Zelení 76 %. Strany, které dnes čekají před branami Poslanecké sněmovny, tak stojí na střední třídě víc, než ČSSD i ODS, a to se o reformách zatím jen mluví. Přitom je to právě střední třída, která tvoří jádro důsledných, pravidelných voličů.
Na místě je otázka, zda tohle všechno parlamentní strany se svými štáby analytiků nevědí, nebo zda to vědí, ale nemohou jinak. Dá se přijmout „omluva" ČSSD a KSČM, že dělají, co jen v opozici dělat mohou. Proti posledním volbám také posílily dohromady o 8,4 procentního bodu a mají teď největší starost, jak vytvořit příští většinovou koalici.
Ale co obě pravicové strany? Věří, že své někdejší a možná i další voliče přesvědčí o nezbytnosti utahování opasků, k němuž byla česká společnost naposledy připravena počátkem 90. let minulého století? Nebo berou situaci pohledem světce připraveného k sebeobětování pro správnou věc? Nebo opravdu, jak tvrdí zlí jazykové, hlavně přežívají pod heslem: „Každý další den dobrý?" Nechce se mi věřit ani jednomu z toho. Jejich podpora stojí a padá s historicky zakořeněným přesvědčením velké části střední i vyšší třídy, že šetřit se musí a žádný oběd není zadarmo.
Mám ovšem čím dál víc pocit, že oběma „velkým" vládním stranám chybí schopnost komunikovat a přesvědčit. Možná nevědí, že ze studia Otázek Václava Moravce se to dokázat nedá. Kdybych jim mohl a směl poradit něco z oblasti politického marketingu, parafrázoval bych Lenina: „Čelem ke střední třídě!" Parlamentní i mimoparlamentní opozice by to pak měla asi těžší, ale možná by důvěra vůči politickým stranám nebyla na dlouhodobém historickém minimu.