reklama
 
 

Studenti a rektoři opravili 17. listopad. Školy žalují Zemana. Elity se probouzejí

23. 11. 2015 8:00
Univerzita Karlova a VŠE podaly žalobu na Zemana. Stojí se studenty na straně svobody.

V neděli 22. listopadu studenti, profesoři, ale nejen oni, na Albertově opravili 17. listopad. Ten se letos nepovedl. To místo bylo odcizeno, nebo, jak to někteří studenti nazvali, "zneužito", sloužilo nesnášenlivosti.

Albertov sedmnáctého okupoval Blok proti islámu (Martin Konvička) a podobní politici s Milošem Zemanem. Policie studentům znemožnila na Albertov přijít. Loni hlava státu těžce nesla, že byla vypískána. Letos potřebovala posílit sebevědomí a konvičkovci pomohli.

Neděle 22. listopadu měla opačný ráz. Nikoli nenávistný. Řečníci o Zemanovi nehovořili. On nebyl tématem "opravy". Obraceli pozornost jinam. Rektor ČVUT Petr Konvalinka varoval před policejním státem. Rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek pravil, že Češi jsou plebejský národ; přišli o aristokratické i měšťanské elity. "Úkolem vysokých škol je pomáhat nám najít cestu k tomu, aby v nás všech vítězilo to svobodné plebejství, ne to plebejství lokajské. Až žije svoboda!"

Rektor Bek u Zemana upadl v nemilost. Stejně tak rektor Jihočeské univerzity Libor Grubhoffer. Ten studentům řekl: "Je dobře, že existuje mezigenerační paměť. Může zajistit, abychom byli vždy ve střehu a mohli demokracii chránit a bít se za ni. Spousta kantorů je na vaší straně, jsme na jedné lodi."

Na Albertov přišlo několik tisíc lidí. Vlály vlajky české, EU, Ukrajiny a Tibetu. Zajímavé, s čím si studenti spojují svobodu: s Unií, tedy se Západem. S Ukrajinou, kde se o svobodu bojuje. A s Tibetem, jemuž vzala svobodu Čína. Témata transparentů: Albertov je symbol svobody, Vzděláním proti strachu či NE násilí a kolektivní vině. V úterý 17. listopadu to v Praze vypadalo, že veřejný prostor čím dál víc zabírají neonacisté, xenofobové. Následující neděle ten pocit přinejmenším vyvážila. České elity začaly přicházet k životu. Snad nebude zas několik měsíců ticho.

Nejmenuju a nejmenuju, heč

Nesnášenlivost je nakažlivá, snadno se šíří, pomáhá jí strach. Když vidíte studenty a jejich profesory, jak strach odmítají, uklidní vás to. Nejsme ještě v háji. Přesto by vysoké školy měly být aktivnější, trvale bránit šířícímu se pocitu, že svoboda je k ničemu, že nám "jen škodí", jak mi řekla v neděli jedna dáma v metru.

V pátek minulý týden se stala další věc, jež brání svobodu a právo. Úzce s opravou Albertova souvisí. Univerzita Karlova (UK), Vysoká škola ekonomická (VŠE), Jiří Fajt, Ivan Ošťádal a Jan Eichler podali žalobu na Zemana. Žádají, aby podepsal tři profesorské dekrety, neboť ti tři docenti splnili všechny zákonné podmínky.

Klíčové je, že se žaloby účastní UK a VŠE. Jdou do střetu s českým mocnářem, brání autonomii a nezávislost vysokých škol, jejich akademická práva a svobody.

Odmítnutí podepsat profesory je podobně vážné selhání hlavy státu jako to, že Zeman sdílel pódium s extremisty, navíc v den, kdy slavíme návrat svobody. Chceme být právním státem. Tři docenti mají právo (uznala to UK a VŠE) na profesuru. Sledujeme tedy spor zvůle a práva. Stejně lze za zvůli považovat, že se prezident spojí s extremisty.

Mluvčí Jiří Ovčáček již k žalobě škol sdělil: "Stanovisko pana prezidenta je neměnné. To znamená, pan prezident nejmenuje tyto tři profesory z mimořádně závažných důvodů, které jsme už několikrát prezentovali." Rozumíte správně, Zeman neustoupí, i kdyby prohrál.

Pokud dá soud za pravdu UK, VŠE a docentům, prezident se může obrátit na Nejvyšší správní soud. Může prohrát i tam, a přece profesory nejmenovat. Co potom? Poslední možností by byla ústavní žaloba senátorů.

Je Zeman ochoten hnát to tak daleko? Celá ta věc je neskutečně trapná. Jiří Fajt Zemana kritizoval, to je onen "mimořádně závažný" důvod. Vyřizování osobních účtů. Když se na nás dívají třeba z Vídně, Paříže, Bruselu, Berlína, jen zírají: Co je to za carské manýry? Co je to za zemi, kde starobylá Karlova univerzita žaluje prezidenta? Bože!

Oprava Albertova a žaloba na Zemana jsou dvě události, které dávají naději, že nám právo a svoboda nejsou úplně lhostejné. A že máme své elity. Možná plebejské, ale pořád elity.

autor: Martin Fendrych | 23. 11. 2015 8:00

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama