Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
20. 10. 2020 11:30

Studenti (stejně jako senioři) visí na okraji zájmu. Přišli o brigády, o zdroj peněz

Jde taky o pocit, jaký mají lidé ze života. O společenství, jež my všichni dohromady vytváříme, o sounáležitost, která je pro ty na startu i na konci života strašně důležitá.
Restaurace a hospody musely zavřít, studenti přišli o brigády a často o jediný zdroj peněz.
Restaurace a hospody musely zavřít, studenti přišli o brigády a často o jediný zdroj peněz. | Foto: Lukáš Bíba

Na různé segmenty společnosti v době covidové dopadají vládní omezení rozdílně. Asi nejvíc se mluví - jak jsme u nás už desítky let zvyklí - o ekonomice, podnikatelích. V centru pozornosti jsou zaslouženě hospody, kavárny (Zeman promine), kluby a bary, pro něž Babišův kabinet připravil různé podpory a úlevy. Pamatovalo se i na cirkusy, tančírny, posilovny, fitness centra, zoo, muzea, hvězdárny, planetária a další místa. Dobré. Otázkou zůstává, kolik kupříkladu hospod a barů i tak přežije. Zůstávají však dvě skupiny, které visí na pokraji zájmu. Dvě skupiny věkově velmi vzdálené - studenti a lidé v domovech pro seniory.

Studenti jsou omezeními zasaženi daleko hlouběji, než by se na první pohled mohlo zdát. Jsou zvyklí žít pospolitě, komunitně, možnost setkávat se maximálně v počtu šesti osob je pro ně obzvlášť krutá. Zakázány jsou kupříkladu i venkovní koncerty, ačkoliv jejich organizátoři říkají, že venku dokázali udržet mladé lidi od sebe. Zavřena jsou sportoviště, studentky a studenti najednou v podstatě nemají kam jít.

To není všechno. V Česku jsme zvyklí pěstovat, ba dokonce vypiplávat obraz nepřítele. A z mladých lidí se velice rychle stali škůdci. To oni prý nákazu roznášejí, to oni jsou prý nezodpovědní. Předseda Rady seniorů ČR Zdeněk Pernes řekl v sobotu Parlamentním listům: "Pokud se podíváte na dostupná data, tak vidíte, že nakažených seniorů je kolem deseti procent, takže nezodpovědní jsou spíše mladší než senioři. Ale na druhé straně, pokud se setkávají i se svými dětmi nebo vnuky, nakazí se také. V žádném případě to senioři jako populace nezpůsobili. Způsobili to mladší lidé."

Pokračoval: "Mladí to podcenili a chtěli se bavit zejména v letních měsících. Výsledek je, že koncem září to propuklo, a zejména v první polovině října. Schválně to neudělali, nechci tvrdit, že by chtěli vážně ohrozit své rodiče nebo prarodiče, ale bohužel ta disciplinovanost a odpovědnost byla nulová, byla žádná." - Lidé zvyklí sedět doma u televize a prakticky nikam nechodit mají jasno. Přitom mladí se často velmi obávají o své blízké - staré.

Úplně se zapomnělo na fakt, že řada studentů brigádně pracuje. Mnozí z nich si po večerech přivydělávají (přesněji přivydělávali) právě v kavárnách, barech a restauracích. A nevydělávají tam jen na zábavu, ale často na nájem a na to, aby se vůbec uživili při studiu. Znám jich okolo sebe hned několik. Pro ně je uzavření míst, kde brigádničili - mnozí i několikrát týdně - tvrdá rána. Najednou nemají na nájem a jsou odkázáni na milost a nemilost majitelů bytů či na pomoc rodičů, kteří ale často sami peníze nemají.

Škůdce a viníky máme hned

Mladí lidé okolo dvaceti plánují, mají svoje představy, jak žít. Můj kamarád má syna, který měl dohodnuto, že bude na podzim jezdit jako bedňák s kapelou, a za vydělané peníze se chystal odjet studovat do Spojených států. Plán samozřejmě padl, nepojede nikam, peníze na šňůře známé kapely nevydělá. Najednou stojí na místě, ztratil výhled.

Covid je pro studenty náročný i jinak. Udělali čerstvou osobní zkušenost s vládou, jejich důvěra v systém je otřesena, zhusta zpochybňují legitimitu státu. Pozorují ten chaos, a taky intenzivně vnímají, jak se ocitli zcela na okraji zájmu. Jediné, co se řeší: zavření škol, a jestli musejí nebo nemusejí opustit koleje (ti kteří na kolejích bydlí).

Ministru školství Robertu Plagovi (za ANO) a jeho resortu se s ministerstvem zdravotnictví horko těžko podařilo "dohodnout, že studenti, kteří se nemohou vrátit domů, mohou zůstat na kolejích". Taky tam smějí zůstat studenti v karanténě, aby nákazu zbytečně nerozváželi po republice. Mladí lidé nyní běžně zažívají stav, který by se dal nazvat jednak "o nás nejde", a jednak "my jsme ti škůdci, viníci".

(Samozřejmě tu nemluvím o mladých ultras, kteří v neděli demonstrovali proti vládě a rouškám a na Staroměstském náměstí v Praze rozpoutali úplně nesmyslné bitky s policií.)

Ještě jedna zkušenost studentů nejrůznějších škol, která začala v první vlně koronaviru a v mnoha případech kontinuálně pokračuje i ve vlně druhé. Jejich kantoři a asistenti často patří mezi podstatně starší generace a distanční výuka s nimi bývá mizerná, pokud vůbec probíhá.

Ti, kteří mladé vyzývají "učit se, učit se, učit se", často sami odmítají naučit se pracovat s počítači. (Samozřejmě ne všichni a ne všude, ale setkávají se s tím děti už od prvního stupně základních škol přes střední a různé odborné až po školy vysoké.)

Zákaz návštěv v domech pro seniory (jak snadné)

Automaticky se počítá s tím, že "mladí to zvládnou, vždyť jsou mladí", a silně se zapomíná na fakt, že si studenti mezi 18 a 25 vytvářejí základní osobní zkušenost se světem okolo sebe, formuje se jejich pohled na společnost, v níž žijí, na stát, který je nyní tak dusivě, direktivně obklopuje.

Úplně jinde se pohybují senioři, daleko od mladých, často i daleko od běžného ruchu. Podívejme se znovu (jako v první vlně) na domovy pro seniory. V současné době platí nařízení, který vydalo ministerstvo práce a sociálních věcí. "Od 9. do 25. října 2020 platí zákaz návštěv v domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem a všech odlehčovacích sociálních službách v pobytové formě. Zákaz se netýká některých výjimek…"

Jasně, je to ochranné opatření, chápeme to. Jenomže totožná situace nastala na jaře, v první vlně, a už tehdy se mluvilo o tom, jak je pro staré lidi v těchto domovech důležitý kontakt s rodinou a blízkými lidmi. Sociální pracovníci potvrzují, že tablet nebo notebook nestačí, chatovat po Skypu není to pravé (a zdaleka ne všude to jde).

Staří lidé (ostatně velmi podobně jako mladí, nejen studenti) potřebují osobní kontakt, o ten stojí ze všeho nejvíc. Někteří psychoterapeuti mluví o tom, že senioři raději ponesou riziko nákazy, možná i smrti, než aby zůstali odříznutí a osamělí.

Vláda však vymyslela jen ten zákaz návštěv, nic víc. Nepřišla s nějakým chytrým řešením, zakázány jsou i návštěvy venku, kdy by si člověk babičku nebo dědečka vyzvedl a procházel se třeba po zahradě. Tohle přece stálo za tu námahu vymyslet, jak zařídit bezpečné osobní setkání.

Jistěže jde o udržení ekonomiky, ale už od doby Václava Klause seniora, který ji stavěl nade vše, víme, že to nestačí. Jde taky o pocit, jaký mají lidé ze života, o společenství, jež dohromady vytváříme, o sounáležitost, která je pro ty na startu i na konci života strašně důležitá.

 

Právě se děje

Další zprávy