Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
15. 12. 2016 13:15

Syrské Aleppo připomíná Drážďany 1945. Neseme díl viny, i když si ji nepřipouštíme

Připustit si vlastní odpovědnost? Možná bychom potom neodmítali nabídnout pomoc utečencům, na kterých hledáme jen to špatné.
Aleppo.
Aleppo. | Foto: Reuters

Syrské Aleppo je moderní, novodobé peklo. Víme to se stoprocentní jistotou. Svět dlouho nevěřil, že Hitler vyhlazuje Židy, Západ dlouho nevěřil, co Stalin páchá v gulazích, ale co se odehrává v Sýrii, v Aleppu, o tom máme dostatek věrohodných zpráv. Můžeme tu hrůzu vidět na vlastní oči.

A přece to u nás s většinou lidí prakticky nehne, nemění své postoje. Starobylé, kdysi nádherné Aleppo mnoho českých občanů prostě nezajímá. Znám jednu základní školu, kde učitelé chtěli žákům na prvním stupni přiblížit, jak žijí děti v Sýrii. Rodiče, značná část, se vzbouřili: tohle našim holčičkám a chlapečkům nesmíte dělat! (Přitom kantoři dětem neukazovali drastické záběry, jen popisovali příběh jednoho konkrétního syrského dítěte na útěku.)

Ve zprávách vídáme záběry zničeného Aleppa, jak ve veřejnoprávní, tak i v soukromých televizích. Proč to příliš nevnímáme? Možná už jsme přivyklí ničemu nevěřit, všecko okolo nás je přece "relativní", fake news (falešné zprávy), nic nemusí být pravda. Část občanů tvrdí, že "ČT lže", ačkoliv to nejsou schopni doložit. Nevadí, dnes se nic dokládat nemusí, všecko je lež, každý má pravdu.

(Mezi deseti nejsdílenějšími dezinformačními texty, jejichž řebříček sestavil Český rozhlas, najdeme i dva, které se týkají utečenců. První se jmenuje "Uprchlík z Iráku: Uprchlickou vlnu organizují USA s Tureckem. Máme důkazy. Odejděte z EU a postavte zeď, jinak vás to zničí", druhý "Budeme si vaše ženy odvádět jako sexuální otrokyně, je to naše právo! uvedl britský imám". Tady se formuje náš názor?)

Výhoda "relativního postoje": za nic neneseme odpovědnost, natožpak za nějaké Aleppo. To může tak maximálně sloužit k úvaze: "takhle si to tam ti muslimové dělají", jak mi napsal jeden velmi laskavý čtenář. (Je mu úplně fuk, že režim Bašára Asada, který to peklo v roce 2011 rozpoutal, režim člověka, kterého OSN viní ze zločinů proti lidskosti, zavedl, jak tvrdí, "sekulární", tedy nenáboženský, socialisticko-nacionalistický režim.)

Aleppo, když vidíte fotografie či videa, připomíná Drážďany po bombardování britskými a americkými letouny v únoru 1945. Ruiny města, suť, zničení, jaké si dnes člověk sotva umí představit. A v tom stále žijí rodiny.

Necítíme se zahanbeni

Podle komise historiků zřízené drážďanskou městskou radou v roce 2010 zahynulo v tomto městě 18 až 25 tisíc osob. Podle Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) zemřelo od začátku války v roce 2012 v Aleppu asi 20 tisíc lidí.

Čísla srovnatelná, bombardování průmyslových Drážďan však trvalo tři dny, kdežto Aleppo trpí čtyři roky. Rusové ho bombardují od loňského září, zatímco letadla autoritáře Bašára Asada svrhávala už od roku 2012 na rebely "barelové bomby", kovové sudy naplněné výbušninami. Rusové i asadovci dolů házeli taky letáky, na nichž stálo: "Pokud ihned neopustíte území, budete zničeni".

Takto děsivě se dá pokračovat. Konflikt šíitů a sunnitů, střet Rusů, kteří podporují Asada, a Západu, který odpůrce Asada podporoval jen minimálně, takže ten stav také dopustil, je jedním z viníků. Do toho destrukce jednoho z nejstarších měst na světě, vraždění civilistů včetně dětí. Drážďany si připomínáme, aby se nic podobného neopakovalo. Jenomže ono se to opakuje, jen ne v Evropě, nýbrž v Sýrii.

Záběry a snímky z Aleppa jsou zahanbující. Nepřipouštíme si to, ale ukazuji na naši vinu, ač s tím jakoby nemáme nic společného. Aleppo i nešťastná Sýrie jsou naše černé svědomí. Už jen proto, že nás osud města příliš nezajímá.

Jeden křesťan mi před časem vyprávěl, jak v kostele, kam chodí, věřící vyznávají "svoje viny". Když se však některých ptal, jestli vědí, jakých vin se dopustili, neuměli si je ani sami pro sebe pojmenovat. Jeden prý řekl, že nezaplatil daň za nový počítač, nechal ho napsat na kamarádovu firmu...

To možná ilustruje, že ztrácíme vědomí, pochopení, co znamená vina, necítíme se ničím vinni, i když čtvrt století patříme k západnímu světu, který přesně ví, co se v Aleppu děje.

Co můžeme pro Aleppo, pro Sýrii udělat? Neodmítat svoji vinu, odpovědnost za to, že se to peklo odehrává ještě dnes, sedmdesát let po Hitlerovi, a my se nezajímáme (jistěže ne všichni), odmítáme připustit vinu a přikyvujeme ministru zahraničí Zaorálkovi, když v televizi vykládá, jak je teď nutné spolupracovat se zločincem proti lidskosti Asadem, vždyť to říká i americký ministr zahraničí John Kerry.

Proč si přiznat naši "západní" vinu? Čemu to poslouží? Třeba bychom potom připustili, že Aleppo (a Homs a další místa) je něco obludného, nelidského, nepřípustného. Možná bychom potom neodmítali nabídnout pomoc utečencům, na kterých hledáme jen to špatné. Možná by nám nepřišlo tak nemožné přijmout nejen slíbené tři tisíce uprchlíků, ale třeba deset tisíc. Postarat se o ně aspoň na čas. Třeba by nám potom Angela Merkelová nepřipadala tak "šílená".

 

Právě se děje

Další zprávy