Smutný případ ministra Prymuly, přistiženého Bleskem bez roušky při odchodu ze zavřené restaurace, obletěl jako zábavná kuriozita světová média. Většinou se dočkal sarkastických komentářů o pokrytectví českých papalášů: v nezvládnuté kritické situaci uvalují na ostatní omezení, která sami dodržovat nehodlají.
Z jiného úhlu pojala tuto anekdotu média v Číně. Nezapomínají připomenout - zpravidla hned v titulku -, že se tu "dočkal společenského odsouzení ministr, který předtím pomlouval Čínu".
Tuto prefabrikovanou frázi přebrala většina textů na čínském internetu. Prymula měl ranit city miliardového čínského národa, nebo aspoň jeho předvoje - komunistické strany - svým trochu nečekaným výrokem během interpelací v českém parlamentu, kde za "téměř jisté" označil podezření, že virus unikl z čínské laboratoře. Čínská ambasáda v Praze mu se svou typickou grácií a železnou logikou okamžitě připomněla, že původ viru je složitá a dosud nevyjasněná záležitost pro odborníky a Prymula (shodou okolností virolog) by se k ní neměl vyjadřovat.
Prostě nemáme zdání, odkud virus pochází, ale víme určitě, že nepochází z čínské laboratoře - nebo by se to aspoň nemělo říkat.
Revoluce požírá své děti
Na celé věci je pikantní, že Prymula byl až dosud jako velký zastánce tradiční čínské medicíny pevnou součástí restartované česko-čínské družby, dokonce ještě před jejím oficiálním spuštěním v roce 2013. Jako bývalý ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové má nehynoucí zásluhy o tamější, o poznání méně nehynoucí družební projekty, jako bylo Česko-čínské centrum pro výzkum tradiční čínské medicíny. Na projektu se vedle nepostradatelného Jaroslava Tvrdíka podílela ve své době rovněž nepostradatelná společnost CEFC, aka "vlajková loď čínských investic v Česku".
Prymula má nakonec ještě štěstí, že přes politováníhodný incident nedopadl jako šéf partnerské společnosti CEFC, předseda Jie Ťien-ming. Ten před dvěma lety zmizel - jak známo - neznámo kam, byť jako čestný poradce prezidenta Zemana "vyhasl" teprve nedávno. Někteří lidé - a některé problémy - však nikdy nezmizí ani nevyhasnou docela.
Kšeftíky s prezidenty
Jméno Jie Ťien-minga se začíná znovu objevovat ve světovém tisku v souvislosti s jeho údajnou snahou zavázat si různými kšeftíky syna současného kandidáta na amerického prezidenta Joea Bidena. Zda byl do aféry nějak zapojen Biden starší sám, není v tuto chvíli jasné. S jistotou víme pouze to, že se Jie Ťien-mingovi podařilo úspěšně proniknout do okolí českého prezidenta.
Jieho bezprostřední podřízený, šéf "neziskového" křídla CEFC, byl loni v USA odsouzen za politickou korupci vysokých představitelů v Africe a v OSN. Z důkazů obžaloby jasně vyplývá, že předseda Jie byl o jeho krocích zevrubně informován - což byl nejspíš hlavní důvod, proč musel v Číně zmizet (a proč se hned tak neobjeví).
CEFC ve skříni
Okolnosti působení společnosti v Česku nebyly nikdy uspokojivě objasněny. Vzhledem k dominantní úloze, jakou CEFC sehrála v letech 2015-2018 v česko-čínských vztazích a obecněji na české politické scéně, je to přinejmenším s podivem. Kostlivec ve skříni při každé další mezinárodní aféře, jako je ta současná americká, zarachotí kostmi - a nakonec stejně jednou vypadne.
"Evropská" pobočka společnosti v Praze zaměstnávala celou řadu vysokých českých politiků a státních úředníků. Práce pro na pohled pohádkově bohatou (byť poněkud podezřelou) společnost - kdo z vás to má? CEFC přitom není jediná (alespoň zdánlivě) bohatá a současně kontroverzní společnost v Číně. Naši politici budou i napříště jen s vypětím vůle odolávat kulantním nabídkám.
Strana vodních inženýrů
Vstanou nové investiční projekty. Třeba takový kanál Dunaj-Odra-Labe. Jen neškodná úlitba slušovickému snu českého prezidenta? Možná. Kdo dnes vzpomene, že předběžná dohoda o přípravě projektu byla podepsána již v březnu 2016 během návštěvy generálního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Číny Si Ťin-pchinga s čínskou společností Sinohydro?
Sinohydro přitom není jen tak nějaká firma. Je to pozůstatek někdejšího ministerstva vodního hospodářství a jeden z pilířů iniciativy Pás a stezka, jež jí zajišťuje zakázky na obří infrastrukturální projekty po celém světě. Je to také líheň vysokých komunistických funkcionářů, mezi nimiž je disproporční počet vodních inženýrů. V Sinohydro začínal i bývalý generální tajemník čínských komunistů Chu Ťin-tchao.
Sinohydro provází mírně řečeno kontroverzní pověst. V roce 2016 ji Světová banka suspendovala ze svých projektů pro "podvodné praktiky" na Filipínách, v Malajsii a v několika afrických zemích. Transparency International popsala podle místního tisku projekt přehrady Bakun v Sarawaku ve východní Malajsii, kterou budovalo Sinohydro v rámci inciativy Pás a stezka, jako "monument korupce".
V Severní Makedonii unikly v roce 2015 nahrávky telefonních rozhovorů, na nichž mají domlouvat premiér a ministr dopravy s představiteli společnosti úplatek ve výši 25 milionů eur při stavbě dálnice Kičevo-Ochrid.
Podobné zprávy se nesou z Venezuely, Gruzie, a dalších zemí, kde se společnost angažovala ve velkém. Popisovaný model je vždy obdobný - nadsazená cena obřího projektu, financování úvěrem od čínské státní banky, dělení "přebytku" mezi zainteresované strany.
Kanál Dunaj-Odra-Labe je možná zbytečný a nesmyslný projekt - to však neznamená, že o něj nebude mezi politiky a developery zájem jako o mimořádnou "investiční příležitost".
Autor, sinolog a orientalista, je ředitelem projektu Sinopsis.
