Praha, říjen 1910. Prázdné kočáry pomalu krouží od Můstku po Národní muzeum a zase zpátky, a to za přihlížení p.t. obecenstva a strážníků až do třetí hodiny odpolední. Prazvláštní tento průvod byl výčitkou členů povoznického cechu proti nekalé konkurenci samozvaných povozníků v automobilech, informovala na druhý den Národní politika.
"Chceme jen, aby platila stejná pravidla pro všechny," říkali by tehdy drožkáři a jejich lepší kolegové fiakristé. Úplně to samé, co namítají taxikáři, kteří bojují proti Uberu.
Jak k tomu přijdeme, když se musíme starat o koně; sláma, voda, postroj, bičík, to přece něco stojí. A oni si klidně jezdí bez toho, a dokonce se opovažují být rychlejší. Tak to prrr. Zakažte jim to, tyhle novoty se spalovacím motorem. Ať jsou pěkně jako my!
Dnes taxikáři protestují, že Uber si lidé volají jen tak přes mobilní aplikaci a že nemá koncese, taxametr a někdy ani svítilnu na střeše. A co je úplně největší opovážlivost, bývá levnější. To není fér. Ať je pěkně jako my, ať kouká čistit kobylkám kopyta!
Má to jeden, v prvním i druhém případě, podstatný háček. Zákazníkům se nové vymoženosti líbí. Používají je. To je totiž kapitalismus nabídky a poptávky služeb, ne taxikářský, s prominutím všem, kterých se to může dotknout, drožkářský kapitalismus. Zájem zákazníků je na prvním místě. Když se na trhu objeví nová služba, o kterou zákazníci stojí, má se jí za srozumitelných a vymahatelných podmínek umožnit podnikání.
Konkurence, kterou přitom rozčiluje, že musí utrácet za oves a jiné mandatorní výdaje, má bohužel pech. Čas nejde otočit nazpátek.
Jako by se zaměstnanci papírových novin a časopisů domáhali, ať se umravní, zregulují, zakážou a tak dále internetová média. Protože přece mají platit stejná pravidla pro všechny, pro celou branži. Vždyť my, co jsme se koptili tiskařskou černí půldruhého století, přece nemůžeme doplácet na to, že si tu teď nějací hejskové usmysleli vydávat digitální zprávy! A rejžujou na tom! Kradou nám čtenáře.
Byla by to stejná logika, jako když se taxikáři navážejí do Uberu a jeho řidičů. Kupodivu ale lidé od tradičního tisku žádnou šikanu svých on-line kolegů nepraktikují, nečíhají na ně před redakcemi jako taxikáři na uberisty na letišti. Neobtěžují svými byznysovými problémy veřejnost, kterou zajímá jediné: kvalita a cena služby, přepravy stejně jako médií. Nezpomalují provoz na Pražském okruhu ani konkurenční servery. Protože by jim to přišlo úplně absurdní.
Některým taxikářům to, ve světle událostí posledních týdnů, zřejmě přijde naopak úplně normální. Samozřejmý reflex. Duchem pořád jedněch a těch samých rozbíječů strojů, které jim berou práci. Akorát že se nepíše 19. století.
Někteří taxikáři jsou ale zřejmě něco extra a je to snad i dědičná záležitost, protože protesty, jako byl ten pondělní, se v Praze odehrávají už přes dvacet let. Jednou jim nejsou recht zkoušky z místopisu, podruhé systém štaflů, potřetí chtějí stanovit úřední minimální cenu (!) za ujetý kilometr, počtvrté jim překáží Uber.
Soudě podle frekvence pouličních demonstrací, v žádném jiném odvětví služeb nepůsobí tolik ustrkovaných, k zoufalým protestům doháněných nešťastníků jako mezi pražskými taxikáři. Tohle podnikání musí být hotová mučednická oběť.
