Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
25. 2. 2016 12:55

Tělesné tresty ve školách? Pak si udělejme pazourkovou sekyru a hybaj zpátky do jeskyně

Pokud dovolíme fackovat žáky a žákyně, pak ať se soudy vrátí k praxi, jež umožňovala vyplatit dospělému sto ran lískovkou.
Jestliže by byly znovu zavedeny fyzické tresty ve školách, vraťme se zpátky do jeskyní, tam bychom patřili.
Jestliže by byly znovu zavedeny fyzické tresty ve školách, vraťme se zpátky do jeskyní, tam bychom patřili. | Foto: Zdeněk Burian repro © heirs, © Muzeum Zdeňka Buriana a autoři

Řádění násilnických žáků na pražské střední škole Na Třebešíně, šikana pětapadesátileté učitelky oživila debatu o fyzických trestech. Jak jsou potřeba, jaká škoda, že už se žáci bít nesmí. Samozřejmě "přiměřeně", bez trvalých následků. Předpotopní úvahy.

Dáte se do řeči prakticky s kýmkoliv a uslyšíte výroky typu: "To je jediné, co by na tu svoloč platilo." "Dneska se nebojej ničeho!" "Do škol by měli nastoupit urostlí chlapi a zjednat tam vojenskou kázeň!" Říkají obvykle ti starší, nutno dodat. Argumentují i takto: "Když já chodil na průmku? To jsem jen ceknul a už jsem držel takovou facku, až se mi zatočila hlava. Tohle dneska chybí. To by byl lék."

Dokonce i učitelky z prvního stupně základních škol nezřídka snívají o povolených záhlavcích: "Drzý kluk? Jeden pořádný pohlavek a buďte si jistý, že je ve třídě ticho jako v kostele."

Ano, na prvním stupni základky (první až pátá třída) by zřejmě pohlavek, facka, vytahání za šístky, jež bývalo doprovázeno dementním tázáním "Vidíš Vídeň?", či naplácání na zadek (ideálně před celou třídou) žáčka zklidnilo. Na druhém stupni už to zní dost pochybně.

Jak to tedy s fyzickými tresty udělat? Zavést je ve škole? Jako bych slyšel to tiché, většinové "samozřejmě". Dobrá. Připusťme na chvíli, že se zřítíme do minulosti, ale jak? Protože fyzický trest má jednu zlou vlastnost - může být vyvolán emoční bouří. Učitel se naštve a v rozezlení, aniž se dostatečně kontroluje, "spravedlivě" udeří. (Třeba jako učitel Tkaloun na začátku filmu Vratné lahve.)

Jak tedy odstranit emoci? Podobně jako v justici. Stanoví se okruhy činů, které budou penalizovány, a ruku v ruce s tím i výše trestu. Příklad. Žák opakovaně vyrušuje: jeden pohlavek. Žák vstává z lavice, chodí po třídě, ruší: dva pohlavky. Žák mluví ve třídě sprostě: deset ran lískovkou přes kalhoty. Žák sprostě nadává učitelce: dvacet ran. Bude se to týkat i děvčat? Ne? Pokud ne, bude to spravedlivé? Pokud ano, co je to za společnost, jež bije holky?

Sto ran lískovkou?

Nevím, zda byly příklady dosti výmluvné. Jestli ukázaly nesmyslnost fyzických trestů. Pokud ne, představme si třebešínskou situaci. Ta malá, mírná učitelka cizích jazyků bude fackovat žáka, který je o dvě hlavy větší než ona, snědl by ji po večeři a vykazuje desetkrát větší sílu než ona. Jakou odvahu by musela mít, aby do toho šla, jakou podporu nejen školy, ale i rodičů!

Dál. I kdyby se stanovily taxy, kolik pohlavků, facek či ran za jaké zlobení, kdo by hlídal jejich intenzitu? Dá se dát pohlavek, nebo rána, jež dítětem ošklivě otřese. A bylo by to nekontrolovatelné.

Fyzické tresty jsou nesmysl. Nenahradí domácí výchovu, vztah rodičů k dcerám a synům, péči o ně. Ostatně dnes bývají rodiče velice naštětění proti škole, když jde o jejich "miláčky". Kdyby byly zavedeny fyzické tresty, představme si ty důsledky. Kolikrát by rodiče po škole žádali přezkoumání trestu. Kolikrát by podali trestní oznámení na učitele. Kolikrát by dítě hnali k lékaři, aby napsal dobrozdání o nepřiměřených jelitech.

Nebo by musel být lékař rovnou přítomen exekuci? A hned po ní, pro vyšší objektivitu, potrestaného prohlédnout a ohodnotit pozůstalé stopy?

Tresty patří minulosti. Pokud by byly zavedeny u dětí, proč se pak nevrátit ke středověké soudní praxi, kdy se udělovaly tresty typu sto ran lískovkou na holé tělo dospělým? V zemích, kde dosud fyzické tresty existují, je přece kritizujeme, považujeme za barbarské. Proč jim potom vystavit vlastní děti? Absurdní představa.

Věc má další aspekty. Trest má být přiměřený, promyšlený, vést k nápravě, nikoli jen k vyvolávání strachu jako brzdy. Představte si kluka, kterého doma dusí. Ve škole bude třeba zlobit. Má smysl ho ještě bít? Přidat se na stranu rodičů, kteří dítě ničí? Čemu to pomůže?

Jako léčit zlomenou ruku zlomením nohy

Bití je násilí a jako takové povede buď zase k násilí, nebo k tomu, že se dítě uzavře do sebe, třeba z něj vyroste pasivní agresor. Povede k nesnášenlivosti. Dítě opravdu těžko ocení fackujícího kantora. Stejně jako neocení fackující rodiče, kteří si na ně neudělají čas.

Děti mají svá práva. To snad uznáváme. Máme je vychovávat tak, aby společnosti, ve které žijí, v budoucnosti neškodily. Aby se proti ní neobracely dřív, než dospějí. Pokud se rodiče nevěnují svým potomkům, neměli by být lískovkou řezáni oni? Aha, to se zdá nemyslitelné, jistě.

Další potíž. Přibývá dětí se specifickými poruchami, kupříkladu s ADHD (attention deficit hyperactivity disorder, porucha s deficitem pozornosti a hyperaktivitou). Dítě se těžko soustředí, zlobí, vykazuje nezdravě zvýšenou aktivitu a impulzivitu. ADHD se podle expertů objevuje u třech až sedmi procent dětí školního věku. Obrovské číslo. U nás ADHD trpí až dvacet tisíc školáků.

Taky je by měly učitelky fackovat? Takové děti by byly bity možná nejvíc. Vůbec by to nepomohlo. Bylo by to jako léčit zlomenou ruku zlomením nohy. Ostatně u dětí, které mají ADHD diagnostikováno, by to bylo jistě zakázáno. - Fyzické tresty dnes představují do pekel vedoucí nesmysl. Nepomohou, uškodí. Kdo je prosazuje, měl by vzít pazourkovou sekerku a vrátit se do jeskyně.

Děti ukazují, jací jsme my, co jsme my, dospělí, rodiče. Pokud se kluci a holky urvávají ze řetězu, hledejme chybu v naší lhostejnosti, nedostatečné péči. Naši potomci nás za to spravedlivě trestají. Nebo ne? Nebo jen nezvládají bezbřehou svobodu a volnost? Blbost. Svoboda není nezájem.

 

Právě se děje

Další zprávy