Odstupujícímu nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi se povedlo na pár dnů ochočit média příběhem, jak musel skončit, protože na něj nesnesitelně tlačila ministryně spravedlnosti Marie Benešová. Plačky už jsou ale naštěstí pryč.
Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský zcela správně řekl, že Zeman neměl dobrovolně odcházet. Ještě předtím vrchní státní zástupkyně - a nyní pravděpodobně neohroženější osoba v celé soustavě - Lenka Bradáčová diplomaticky, leč jasně vzkázala, že tlaku se nemá ustupovat.
Na konci Pavla Zemana není dobré vůbec nic a jeho krok není ničím omluvitelný. Je tak vysoko, že osobní únava z funkce, kde to pořádně ostře fouká, není v žádném případě polehčující okolnost. Pokud nejsou jasná pravidla pro výběr a konec nejvyššího státního zástupce, vláda ho může odvolávat, jak chce, jsme v ostré předvolební kampani a premiér je ve finále své kauzy střetu zájmů, zbývají hlavě veřejné žaloby jen dvě možnosti: buď ji udržet vztyčenou, nebo si ji nechat setnout.
Zemanova alibistická dialektika, podle níž dochází "k poměrně vysokému tlaku" od ministryně, ale zároveň "máme v současné době státní zastupitelství apolitické, nezávislé a efektivní" je hodně bizarní.
Až se budou s odstupem sčítat plusy a mínusy Zemanovy dekády na postu nejvyššího státního žalobce, nebude kladných stránek málo - především posílil nezávislost veřejné žaloby. Jak moc velkým mínusem se ale stane jeho zcela nesmyslně načasovaný odchod, budeme moci posoudit až podle toho, koho ministryně navrhne vládě jako jeho nástupce.
Už nyní je ovšem jasné, že jedno dlouho avizované plus skončilo jako velké mínus - reformu celé soustavy státních žalobců se nepodařilo prosadit. V minulosti bylo pár okamžiků, kdy se reforma - byť třeba ne k plné spokojenosti žalobců - mohla a měla dotáhnout. Nyní je okno příležitosti nejen zavřené, ale i zabedněné a zůstane tomu tak asi i po volbách.
Kdybychom reformu měli už odbytou, mimo jiné by se nyní vůbec nekonala aktuální havárie, kdy nejvyšší státní zástupce neví, jak odejít. A ministryně Benešová následně ladně krouží justičním parketem a nabízí svým přátelům jednu z nejdůležitějších funkcí ve státě.
Dlouhé odcházení doktora Zemana
Odcházení Pavla Zemana je smutná podívaná už delší dobu. Že chce z mlýnice pryč, dával najevo již dlouho. Bohužel bez reformy veřejné žaloby žádné důstojné únikové varianty není. Proto odmítl velvyslanecké nabídky, které by mohly působit dojmem handlu s Babišem a zkusil se ucházet o post u Evropského soudu pro lidská práva. Ani to podřízení zástupci nevnímali zrovna s pochopením, navíc Zeman vyhořel a nepostoupil.
Částečně proto, že konkurence byla tentokrát opravdu elitní (Zeman se zařadil až za trojici Simon, Šimáčková, Langášek), částečně ale i proto, že agro-hradní suita nabyla dojmu, jako by se Zemanem nakonec přece jen bylo možné nějak obejít slona přešlapujícího uprostřed místnosti - tedy kauzu Čapí hnízdo.
Ta se táhne neuvěřitelně dlouho, 11 z 10 právníků potvrdí, že shromážděné důkazy k celkem primitivnímu dotačnímu podvodu, u kterého obviněný navíc nezapomněl hlasitě mlaskat, stačí na soudní řízení. Ze známých důvodů se vše ale vleče jako šnek, který zařadil zpátečku.
Vyšetřovatel Pavel Nevtípil už jednou chtěl poslat celou věc k soudu, leč dozorový zástupce Jaroslav Šaroch řízení zastavil. Zeman tehdy mohl Šarochovu stopku pro celou kauzu posvětit, nebo vše na své triko poslat dál. Vybral si prostřední možnost a žádal o doplnění důkazů. To je nyní hotovo, aktuálně se s nimi seznamuje obviněný, jistý inženýr A. B. a jeho někdejší dotační pravá ruka.
Vzhledem k tomu, že prakticky nic se tímto odsunem nezměnilo, jen přibylo pár protokolů, jsme tam, kde jsme už byli. Doktor Šaroch svůj svérázný názor nejspíše nezměnil, takže by opět byl na tahu Zeman - do toho se mu zjevně nechtělo.
Jakkoliv lze vše lidsky pochopit, těžko se nacházejí slova omluvy pro to, co Pavel Zeman nechal svému nástupci za peklo. Na malou chvíli předpokládejme, že Marie Benešová třeba i přestane obvolávat Jaroslava Fenyka a další své přátele - a vystrčí na vrchol Zemanova prvního náměstka Igora Stříže. To všechny uklidní, protesty nebudou (že jde o další výsadek normalizačních komunistů do nejvyšších pater státu už nikdo ani neřeší). Co na něj ale bude čekat? Na stůl hned dostane značně zaneřáděné Čapí hnízdo bez možnosti se tohoto nemilého dědictví po Zemanovi vzdát.
Čím dál horší reformy veřejné žaloby
Nešťastné odcházení doktora Zemana ale především ukazuje, jak bolestně tu chybí reforma veřejné žaloby. O té se už dekádu mluví, jenže yettiho nejen nikdo neviděl, ale pro jistotu se mu hloubí i smrtelné pasti, kdyby přeci jen existoval.
Přitom to byl jeden ze Zemanových cílů, když nastupoval - včlenit nějak smysluplně nezávislou veřejnou žalobu do kontrolních mechanismů mezi moc výkonnou a justiční. V rozhovorech s oblibou odkazuje na svá první léta ve funkci, jež ale ukončil atomový výbuchu v podobě invaze dua Šlachta-Ištvan na Úřad vlády v roce 2013.
Připomeňme, že reforma veřejné žaloby se tehdy blížila do finále. A také dodejme, proč je dobře, že nakonec spadla pod stůl, byť pro byla vláda, opatrně i opozice a hlavně státní zástupci. Aby ne. Nejvyššího z nich měl vybírat kabinet na návrh ministra spravedlnosti, kterému by radil poradní sbor zástupců. Tedy de facto žalobci sobě. To mělo být alespoň trochu zmírněno sdílenou odpovědností při uvedení do funkce, kdy vedle vlády měl souhlasit i prezident a finálně dotyčného jmenovat. Není těžké si představit, jakou havárii by taková konstelace dnes působila: do čela soustavy by neprošel nikdo, kdo by nevyhovoval Pražskému hradu.
Od té doby plánovaná reforma doznala mnoha změn a při každé žalobci přišli o trochu autonomie. Vše skončilo v roce 2019 návrhem ministryně Benešové, podle kterého měli žalobce vybírat komise, do nichž by tři z pěti členů jmenoval ministr. To bylo už tak drzé, že to naplnilo náměstí.
Zpětně viděno ovšem žalobci asi přece jen měli za minulých vlád trochu slevit ze svých požadavků. Jejich představa o samořídícím perpetuu mobile je nejen neudržitelná, ale politicky se poměry zatím mění jen k horšímu a možnost konsenzu se tak rychle vypařuje.
Přitom bez politikaření by shoda nebyla zas tak problematická. Časový limit pro funkce nejvyšších žalobců je obecně sdílený, aby nevytvářel tak nešťastné příběhy jako je nyní ten Zemanův. Ale těžko žalobci vyválčí úplnou autonomii, nějakým způsobem ve výběrových komisích budou muset hledat shodu s exekutivou a asi i soudní mocí. Právě rozhodující hlas soudce - pokud to tedy nebude vždy dobrý známý aktuálního ministra spravedlnosti - je zatím nerealističtějším nápadem, jaký dosud v debatě zazněl.
Jenže reforma veřejné žaloby zamrzla už minulý rok, nikdo se jí teď reálně nevěnuje a Marie Benešová je nadšená, že může bez jakýchkoliv limitů obsadit jeden z nejdůležitějších postů v zemi výhradně dle usnesení ústředního výboru nejmenší strany na světě - zemanovců.
Výskok z okna
Kdo si myslí, že po volbách po případném vítězství demokratické opozice se vše změní k lepšímu, měl by být opatrný ve svých očekáváních. Nejvíce demonstrací Milionu chvilek bylo sice právě za nezávislou justici a veřejnou žalobu, přesto je v programu koalice Spolu státní zástupce zmíněn jen jednou: "musí odpovídat za zachování principu presumpce neviny v přípravném řízení".
To je asi noticka od Petra Nečase, ale rozhodně to není uvěřitelný plán nezávislé veřejné žaloby v postbabišovském Česku. Piráti se sice rozepsali, ale navrhují, že "většinu ve výběrové komisi budou mít státní zástupci, kteří nesou za řádný chod veřejné žaloby odpovědnost". To je ovšem ono perpetuum mobile, které se ukázalo už dávno být politicky neprůchodným.
Je to vlastně neuvěřitelné, že smysluplná reforma veřejné žaloby není pro opozici jednou z vlajkových lodí programu: Žijeme ve státě, kde premiér ve střetu zájmů úspěšně zdržuje svou korupční kauzu. Ministryně spravedlnosti nepodléhá žádné ze sněmovních stran, ale Hradu. Vrchní patra státní žaloby se už dávno měla protočit. A přesto se nezdá, že by to někoho z politiků nějak zvlášť zajímalo.
Nezdá se to dokonce ani nyní, kdy stávající nejvyšší zástupce z nedostatku jiných možností de facto vyskočil z okna, protože mu to přišlo jako nejsnesitelnější volba.
