reklama
 
 

Děti by se měly ve škole učit o rizicích pornografie

29. 9. 2018 15:09
Pornografická sexuální výchova by zřejmě na základní škole vyvolala bouři mnoha rodičů, na něco takového jsme stále ještě příliš prudérní společnost.

V rozhovoru pro DVTV sdělila Lucie Krejčová z Národního ústavu duševního zdraví, že přibývá lidí závislých na sledování pornografie a že tento prastarý, ale díky internetu takřka okamžitě dosažitelný fenomén může rozložit sexuální život a s ním i vztah partnerů. (Alespoň pro mě) nejzajímavější část rozhovoru se týká role rodičů a školy. Zároveň Krejčová tvrdí, že se čísla na pornografii závislých jedinců zvyšují, nedokáže však říct, kolik jich je.

Kupříkladu pro radní Českého rozhlasu, kteří slova "penis" a "koule" prohlašují za "drsné porno" (viz případ reprízy pořadu "Ahoj! Aneb na počátku byla voda" na stanici Vltava), by zřejmě bylo šokující sdělení Krejčové, že "na pornografii se dívá 99 procent mužů a, tipla bych si, 80 procent žen nebo někdy v životě pornografii viděli, je to relativně běžná součást lidského života, není to jeho černá část, do které nemá být přístup".

Tohle je pro starší generace nové, jakási tichá samozřejmost pornografie, její skoro absolutní rozšíření mezi lidmi (pokud má Krejčová s 99 a 80 procenty pravdu; nemyslím si, že by zásah mužské populace mohl být až tak masivní).

Nejen pro radní Rozhlasu je významný postoj zástupkyně Národního ústavu duševního zdraví, který s pornem počítá jako se zcela samozřejmou součástí, dennodenní součástí našich zhusta hédonistických, konzumních životů.

Krejčová soudí, že koukat společně, v páru (nebo ve více párech?) na to, jak to jiné dvojice, trojice, skupiny dělají, je přínosné, "pokud to partneři berou jako nástroj obohacení sexuálního života". Teprve "pokud je to záležitost jednoho z partnerů, který se snaží spíše se schovávat, nepřináší to do partnerského vztahu, je to jeho soukromá věc, tam to může samozřejmě přinášet nějaké obtíže".

Krejčová také uznává, že porno, tedy zdrcující většinou fikce, "pohádka pro dospělé" může partnery "naučit některé věci, které by chtěli zapojit do svého sexuálního partnerského života", edukativnost sledování cizího sexu končí tam, kde se z porna stává "náhražka sexuálního života".

Takhle vypadá muž, takhle žena. Vážně?

Jako přínos běžně přístupné pornografie (kluci a holky všelijaké rodičovské zámky prý stejně obejdou) vidí to, že "děti se mohou učit, takhle vypadá muž, takhle vypadá žena, takhle sexuální akt".

Tady už ale nutno dodat, že "sexuální akt" takhle nevypadá, pokud nespolknete dvě modré pilulky viagry, nestrávíte pět let v posilovně a nevidíte v ženě či muži věc na úrovni bifteku. A neplatí ani tvrzení, že "takhle vypadá muž, takhle vypadá žena", obě ta pohlaví nelze redukovat na sex, natožpak na fingovaný, dopovaný sex. Mnohem věrnějším obrazem ženy by snad bylo kojení, ne?

(Pro mě) klíčovou pasáží rozhovoru s Krejčovou byla ta o násilí v pornografii, jež by mohla mládež nasměrovat naprosto falešným směrem, zprznit její představy o milování (tak se tomu ale dnes neříká, že, to je už archaismus). Jak se tedy vyrovnat s násilím v pornografii? "Tam pak musí nastoupit škola, nebo rodiče, a říct dětem, no takhle to v reálném životě nevypadá, je to fikce, takhle to nedělejte."

Překvapivé, obojí. Představuju si, jak své dceři dejme tomu ve čtrnácti patnácti pustím násilné porno, nějaké to sado maso, bití, jež údajně vede ke vzrušení, nebo podobnou úchylnost, koukáme na to doma spolu a já pak řeknu, "hele, takhle se to nedělá, důtky nejsou potřeba, svazovat se taky nemusí, lepší je hladit" atd. Existuje takhle free rodič? Nebo se to dělá, až když dítě přistihnete, že kouká na drsné sexuální scény? Ale to se vám obvykle nepovede, že, děti bývají vynalézavé.

Rozhovor otce či matky či obou se synkem nebo dcerkou je ovšem nic proti představě, že učitelka v takové sedmé osmé třídě, nebo v odpovídajícím ročníku víceletého gymnázia, začne dětem vykládat o pornografii, případně jim pustí ukázky toho, jak se to "nemá dělat" a jak se to "má dělat". Takhle drsná sexuální výchova by zřejmě ve škole vyvolala bouři rodičů, na to jsme stále ještě příliš prudérní společnost (možná právem) a obrana radami z Národního ústavu duševního zdraví by nezabrala.

Mělo by se to tedy učit? Bylo by rozumné, když už dnes škola děti často místo otců a matek vychovává, učí chodit do schodů, zdravit, pouštět do dveří, děkovat atd., zavést téma pornografie, její význam, přínos a škodlivost?

První popud je říct ne. Tohle škole nemá učit, je to věc rodiny, rodičů, jako ostatně celý základ výchovy. A málo na tom mění fakt, že rodiče na výchovu často rezignují, "ať se s tím trápí škola, my nemáme na takové blbosti čas".

Po dalším zvážení ovšem nutno přihlédnout k faktu, že výchova už byla na školu do značné míry hozena. Pak ovšem platí, že lepší někdo než nikdo, a ať to škola tedy učí. Zdá se to drsné, na Česko až nepředstavitelně otevřené, ale zároveň žádoucí, pokud je porno skutečně tak masivně rozšířené (že je bez bariér dostupné a že se to už nejspíš nikdy nezmění, to s jistotou víme).

Učit na druhém stupni základky o pornografii, vysvětlovat její případné přednosti (jemné porno pro ženy) a její zásadní rizika (nereálné představy o sexu) by byl převrat, část radních Českého rozhlasu by zřejmě emigrovala do Ruska, ale aspoň školy by reagovaly na realitu, což má smysl.

Znovu však opakuji, že i když se to člověku příčí, měl by to sám podstoupit se svými dětmi, "nedělat kytku" a tenhle díl výchovy vzít samozřejmě na sebe. Žít v realitě, nepopírat ji, nezatajovat si, že porno je dnes stejně snadno dosažitelné jako zmrzlina u stánku, ba dosažitelnější.

autor: Martin Fendrych | 29. 9. 2018 15:09

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama