Listování výsledky evropských voleb tak trochu připomíná písničkovou soutěž Eurovize. Každý si může najít to svoje, něco, čím se potěší nebo co ho zděsí. Přít se, jestli volby dopadly „dobře“, nebo „špatně“, můžeme v podstatě donekonečna. Jsou neuchopitelné.
Očekávaný vzestup nacionalistů a protestních, antiunijních stran se potvrdil – ale jen částečně a asi méně, než se před volbami psalo. Průlomové je vítězství francouzské Národní fronty, věrného politického přítele Vladimira Putina. (Za úspěchem Národní fronty je podle průzkumu hlavně nespokojenost se současnou socialistickou vládou, ne přímo strach z přistěhovalců nebo nesouhlas s Unií.)
V českém měřítku naznačují volby spíš opačný trend – vždyť první tři místa obsadily strany, které nemalují obraz euronepřítele a nezahrávají si s nacionálním populismem: ANO, TOP 09 a ČSSD. Euroskeptické strany ztratily, ODS a Svobodní mají jen tři z 21 mandátů. Oslabila i konzervativní KSČM. Výsledek voleb dává českým politikům silný mandát k evropské spolupráci, ne ke kverulantství. Tak by měli volby číst a tímto směrem by měli vést tolik skloňovaný „národní zájem“. A přestat Evropu redukovat na pomazánkové máslo.
Úsvitu Tomia Okamury, který nasadil tvrdou xenofobní rétoriku, vyneslo tažení proti imigrantům a za stejná práva „pro černé i bílé“ jen tři procenta hlasů. To je v evropském kontextu dobrá zpráva a výsledek, na který můžeme být uměřeně pyšní.
Naopak hanebně jsme se do statistik zapsali volební účastí 18,2 procenta – po Slovensku druhou nejnižší v Evropě (na Slovensku hrála roli i únava voličů z nedávných prezidentských voleb). Spíš než euroskepsi tu vidíme čirý politický flegmatismus. Jistě, Evropský parlament je odtažitý a málo srozumitelný – ale tak ho snad může hodnotit celá Evropa, ne jen zrovna my. Přesto třeba ve Finsku volilo 40 a v Irsku 50 procent lidí.
Co znamenají výsledky eurovoleb pro českou politiku a další české volby, se dá vzhledem k úděsné volební účasti usuzovat jen s velkou opatrností. Pozoruhodná je skromnost ČSSD, která 14 procent hlasů a čtyři poslanecká křesla (o tři méně než před pěti lety) téměř vydává za úspěch. Jako by si nevšimla, že skončila až třetí a o eurokomisaři si asi může nechat jen zdát.
Zdá se, že v posledních letech poněkud experimentující český volič momentálně trochu přibrzdil.
Výsledek TOP 09 – necelých 16 procent – je největším překvapením voleb (mimochodem, žádný z předvolebních průzkumů nenapovídal, že topka téměř vyhraje a bude na úrovni ANO). Lídr na pravici je pro tuto chvíli jasný a pro ODS musí být hořké, že jasným vítězem v počtu preferenčních hlasů se stal její bývalý kůň Jiří Pospíšil (v barvách TOP 09).
Mezi poražené voleb patří předseda zelených Ondřej Liška, jako lídr nevytáhl stranu ani před svobodné a piráty. Zelení v tomto volebním aranžmá zjevně narazili na svůj strop, a pokud se chtějí někdy dostat v celostátních volbách přes pět procent, chce to rapidní změnu.
Oproti parlamentním volbám 2013 si pohoršily ANO, ČSSD, KSČM (o čtyři procenta) a především Úsvit, nahoru šly TOP 09 a KDU-ČSL, ODS zůstává na svém. Přes pět procent poprvé proklouzli svobodní. V poslední době poněkud experimentující český volič momentálně, zdá se, trochu přibrzdil.
Dá se z toho něco vyvozovat před podzimními komunálními volbami? Něco zásadního těžko. I když některé úkazy za povšimnutí stojí: třeba v Praze prohrála KSČM se svobodnými, zelenými i piráty. A pak že je prý komunistický volič disciplinovaný…
