Tramvaje jsou nehygienické, usoudili hygienici. Protože dělají kravál, který nesplňuje nové předpisy o hluku. Město Praha uvažuje, že kvůli tomu omezí tramvajový provoz, někde pak možná dopravu vyztuží autobusy.
Vrcholem absurdity je, že se problém týká například Bělehradské ulice spojující Vinohrady a Nusle. Jen dva bloky odtud leží Legerova, kterou protéká automobilová stoka Severojižní magistrály. K životu to tam moc není, i kvůli hluku, který desítky tisíc aut denně působí. Hygienické limity jsou tu cárem papíru.
Kdežto v Bělehradské, ukázalo se po rekonstrukci tramvajové trati, se zvýšila hladina hluku o 2,4 decibelu. Zákon připouští maximálně dva decibely. Jestli se Praha s hygieniky nedohodne, škrtne dopravní podnik až 18 spojů z nočního a 55 z denního provozu. Vysoká čísla. Dopravte se, jak umíte, klidně se spalovacím motorem. Hlavně nedrncejte ulicemi po kolejích. Zákonu bude učiněno zadost.
Chápu, že někoho rachocení tramvají obtěžuje. (Kdežto nějaká lyrická duše v něm naopak slyší romantiku.) Ve městě je toho ale víc – od kvílení houkaček (není nic příjemného bydlet poblíž stanoviště záchranky) po dopravní letadla (při přistávání na Ruzyň od jihovýchodu burácejí nad hustě obydlenými čtvrtěmi). A samozřejmě auta, auta, auta.
Tramvajový provoz je suma sumárum naopak příspěvkem k hygieně, ne k ušpinění města. Ano, decibely mají hygienici v popisu práce – ale přece nejen je. A fosilní emise z dopravy jsou v Praze problém, se kterým se hluk tramvajového provozu vůbec nedá srovnávat. Omezit ho, a v důsledku toho přispět ke znečištění automobilovým smogem, by bylo hrubě nehygienické.
A i kdybychom zůstali jen u hluku: nejen Legerova třída, ale i okolí Jižní spojky, také Severojižní magistrála kolem Kačerova, kde rostou nové stavby přitahující soukromou dopravu, tam všude jsou obyvatelé vystaveni nonstop hučení projíždějících aut. Jde o daleko vyšší počet lidí, než kterých se týkají tramvaje. Řešení, pokud město nějaké dotáhne, tu připomíná vysoušení zatopeného domu lžičkou – auta jsou příliš dominantní a obrana před důsledky jejich provozu příliš pasivní, protože „to jinak nejde“, nejde je „odklonit“ ani „zrušit“, jsou „nezbytná“. Kdežto tramvaje ano. Automobilový provoz je zase ve výhodě.
Extrémním příkladem je hluk z Pražského okruhu, se kterým už sedmý rok – od jeho otevření – zápolí obce jižně od Prahy. Okruh funguje ve zkušebním provozu – dobrá finta – a teprve letos, pod tlakem Bruselu, se stát rozhoupal ke stavbě protihlukových stěn, podle některých stejně nedostatečných. A jede se dál. Zrušit to kvůli hygieně? Ani náhodou, to přece nejde. Tramvaje jdou.
Tramvajovou dopravu, mimo jiné uznávaný „městotvorný“ prvek, je třeba naopak dál posilovat. Samozřejmě i dbát na to, aby tramvaje jezdily co možná tiše, investovat do ztišení provozu. Kompenzovat elektrickou dráhu autobusy, protože ty se vejdou do hlukových limitů, je nesmysl.
Dobrou ilustrací, co to udělá, když se z celé velké oblasti tramvajové koleje vykuchají, je bohužel Pankrácká pláň a její okolí. V 70. letech plánovači usoudili, že stačí metro. Tramvaje zrušili. Dnes tu krajina parkovišť, administrativních budov a nákupních center úpěnlivě volá po nějakém polidštění – jaké by sem vnesla právě tramvajová trať. Ulevila by od automobilového provozu, mezi kterým se červenobílé autobusy MHD a chodci proplétají jako sirotci. Ovšem hlukově hygienicky je zřejmě všechno v pořádku, můžeme si odškrtnout.
