Erik Best | Komentáře
19. 12. 2011 18:10

Trápily Václava Havla výčitky svědomí?

Havel se rozhodl přidat k tomu druhu lidí, kterému coby disident tak oponoval
Foto: Jan Lipold

Když se Václavu Havlovi připisuje zásluha za pomoc při integraci České republiky mezi západní země, měla by mu rovněž být dávána částečná vina za negativní důsledky, jež tato integrace s sebou přinesla, píše pro Aktuálně.cz komentátor a vydavatel internetového zpravodaje Fleet Sheet Erik Best. 

S Václavem Havlem jsem se osobně setkal pouze jednou, tedy pokud to lze vůbec nazývat setkáním. Tehdy jsem na jedné recepci pouze podotkl, že máme oba stejnou kravatu. Havel krátce sklopil zrak, povzdechl si a šel dál. Je zde tudíž mnoho jiných, mnohem povolanějších osob než já, které by měly komentovat jeho smrt.

Na druhou stranu jako Američan, který žije v Čechách 20 let, mám pocit, že mám i já jisté právo Havlovo úmrtí komentovat, neboť moje vláda pomohla Václava Havla „vytvořit". Kdyby jeho jméno nezaznívalo tak často z Hlasu Ameriky a Rádia Svobodná Evropa, nemuselo být jeho zvolení do funkce prezidenta po pádu železné opony takovou samozřejmostí. Stejně tak nemusela Česká republika zaujmout tak laxní přístup k vyrovnávání se s minulostí, který sloužil zájmům Spojených států i Ruska. Studená válka byla vždy tak trochu hrou mezi velkými mocnostmi, za kterou obyčejní lidé zpravidla platili nejvyšší cenu.

Selhání světových vlád, které nebyly s to zaujmout tvrdé stanovisko vůči zločinům komunismu, mě vždy trápilo. Jsem přesvědčeným zastáncem tělesných trestů, neboť z vlastní zkušenosti vím, co dokázaly udělat pro nápravu mých nezbedných způsobů v době, kdy jsem byl malý kluk. Avšak tím, že jsme se pachatele komunistických zločinů nenamáhali ani plácnout přes prsty, jsme přispěli k tomu, aby k těmto zločinům nadále docházelo (byť v novém převleku) i poté, co se změnil režim.

Krédo voliče Havla. Praha, podzim 2010.
Krédo voliče Havla. Praha, podzim 2010. | Foto: ČTK

Ve výsledku je česká společnost bohužel kontrolována z velké části stejnými lidmi - nebo přinejmenším stejnými typy lidí - jako před rokem 1989. Pro většinu Čechů to není zas taková novinka, ale co by pro většinu z nich mohlo být novinkou, je skutečnost, že stejná sorta lidí vládne i v ostatních zemích. Ukazují nám to finanční a ekonomické krize i celosvětový rozmach nejrůznějších protestních hnutí, která na tuto situaci reagují.

Havel si zvolil hrát na stejném hřišti s těmito lidmi. Rozhodl se přidat k té sortě, které coby disident tak vehementně oponoval. Když se Havlovi připisuje zásluha za pomoc při integraci České republiky mezi západní země, měla by mu rovněž být dávána částečná vina za negativní důsledky, jež tato integrace s sebou přinesla. Mám tím na mysli zásadní civilizační problémy, jako je diktát mezinárodních bankéřů, globalizace korupce a „humanitární" bombardování zemí s režimy, které nehrají podle stejných pravidel jako Západ.

Novinář Jan Petránek se v Mladé frontě dnes 10. prosince zmínil o tom, že je mu Havla líto, neboť si podle něj nyní uvědomuje, co všechno neuhlídal. „Ti, kteří udělali ten samet podle hesla Nejsme jako oni, jako by měli klapky na očích, že za rétory je hrstka pragmatiků, kteří rozkradou, co můžou," dodal.

Petránka velmi obdivuji a rád bych věřil, že má pravdu. Havel se rozhodl, do jakého klubu chce patřit, a dlouze a tvrdě bojoval, aby do něj byl přijat. A když se tak stalo, musel hrát podle pravidel. Znamenalo to, že si nejen užíval dočasných vítězství a slávy, ale že také musel žít s nevyhnutelnými důsledky svého rozhodnutí. Pokud měl na sklonku svého života výčitky svědomí, je jen škoda, že to nedal více najevo.

 

Právě se děje

Další zprávy