Miloš Zeman a jeho hradní tým v druhém období už skutečně nemají co prohrát. Už si ani nedávají námahu, aby se všechny podivnosti svého jednání snažili nějak srozumitelně vysvětlovat.
Věrohodnost nikdy nebyla silnou stránkou prezidenta a jeho "Melody Boys" (Jiří Ovčáček ten článek Ferdinanda Peroutky buď ještě hledá, nebo se snaží vyrobit co nejvěrněji vypadající falzifikát), ale přece jenom Hrad vykazoval určité úsilí obhajovat svoji alternativní verzi reality. Ovšem teď už si Miloš Zeman a jeho lidé prostě dělají, co chtějí, a po nich potopa.
Čehož "hezkým" příkladem je "vysvětlení" hradního mluvčího, proč se prezident během jeho návštěvy v Česku nesetká s Paulem Ryanem, předsedou Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu. Podle Jiřího Ovčáčka, jak řekl několika médiím, chce Miloš Zeman "ponechat výsadu prvního kontaktu se zahraničím Slovensku, kam se vypraví na první mezinárodní návštěvu".
Bylo by zajímavé vědět, na co vše Zeman svoji neposkvrněnost v kontaktu s cizinou vztahuje. Zda teď třeba požívá jen české potraviny, chodí jen v českých oblecích, vypíná si televizi při zpravodajství ze zahraničí, aby si uchránil svoji čistotu pro bratry Slováky. Ti to jistě ocení, zvláště kdyby tam pak český prezident vypustil nějaký povedený bonmot o střílení novinářů.
Ale to je jiné téma, zůstaňme u Ovčáčkova zdůvodnění, proč Miloš Zeman nevyužije možnosti setkání s třetím nejvyšším ústavním činitelem USA, kterým Ryan jako předseda americké sněmovny je. Ze strany mluvčího jde o tak hloupou a ledabylou výmluvu, že skoro ani není hodna jeho kdysi tak tvůrčí fabulace. Jako by nám říkal, že Hrad se už ani nebude snažit o nějaké sofistikované mlžení, ale bude si vymýšlet tak říkajíc "polopatě".
Skutečností totiž je, že Zeman by se naopak velmi rád nechal znečistit kontaktem se zahraničním státníkem. Konkrétně na gratulaci ke svému znovuzvolení od Donalda Trumpa čeká velmi úpěnlivě. Nebyl by případný dopis z Bílého domu nebo telefonický rozhovor s Trumpem prolomením slibu neposkvrněnosti Slovensku, který na sebe Zeman vzal?
Tohle dilema český prezident řešit nemusí, protože Trumpova gratulace nepřichází. Zeman čeká marně. A v kombinaci s tím, že vyhlídka na přijetí v Oválné pracovně je už zcela v nedohlednu, se český prezident obyčejně, lidsky urazil. Američané mu možnost setkání s Paulem Ryanem nabídli, on ji odmítl. Když nedá Trump jemu, on nedá na oplátku Ryanovi.
Zeman ukazuje, že ani prezidentovi nic lidského není cizí, kromě ješitnosti a raněného ega v tom ale bude ještě něco jiného. Když do Prahy těsně před českými prezidentskými volbami mířila skupinka amerických kongresmanů, Zeman byl připraven, jak potvrdil jeho kancléř Vratislav Mynář, se s nimi setkat.
Rozdíl byl ovšem v tom, že šlo skutečně o velmi specifickou americkou delegaci. S kongresmany Danou Rohrabacherem a Stevem Kingem (jde o shodu jmen, bez návaznosti na současného amerického velvyslance v Česku), kteří se specializují na přátelství s evropskými pravicovými nacionalisty.
Steve King do Evropy rád zajíždí za Marine Le Penovou či Geertem Wildersem, v Praze se měl kromě jiného setkat také s Tomiem Okamurou. A Dana Rohrabacher, ač republikán, je patrně nejvěrnějším obhájcem ruského prezidenta Vladimira Putina v americkém Kongresu. Osobně se znají, v Rohrabacherově podání jsou něco jako "dobří braši".
Kongresman se chlubí, že na začátku 90. let minulého století si dával s Putinem, který byl tehdy náměstkem primátora Petrohradu, ve Washingtonu v hospodě "páku". Putin prý vyhrál. A ještě důležitější je, že v březnu 2014 patřil Rohrabacher k hrstce kongresmanů, kteří po anexi Krymu hlasovali proti uvalení sankcí na Rusko (hlasování bylo 399 ku 19 pro sankce).
A že má s nejbližším Putinovým okolím stále živé vztahy. Tak četné, že FBI kongresmana Rohrabachera v roce 2012 varovala, že ruští zpravodajci se ho snaží naverbovat jako "vlivového agenta", kterého by Kreml využíval k prosazování svých zájmů ve Washingtonu.
Stručně řečeno s kongresmany Rohrabacherem a Kingem, jehož protiimigrantské názory hraničí s rasismem, by si měl Miloš Zeman o čem povídat. Na rozdíl od případného setkání s Paulem Ryanem, kde by se patrně ani jeden z nich necítil pohodlně. A více než společných témat by bylo těch, kterým by se museli vyhnout.
Dříve, v prvním Zemanově volebním období, šlo obhajovat, že je důležité, aby Hrad udržoval kontakty na Západ, včetně česko-americké linky. Prostě proto, že dialog je lepší než mlčení. Jenže Miloš Zeman se mezitím stále více diskvalifikuje jako někdo, kdo by české zahraniční politice mohl pomoci dodat pozitivní vklad, z kterého by neprofitovali jen ti, kteří si před nedávnem na Zemanově inaugurační party vyslechli, že budoucnost je jejich.
Ve vztahu k Západu a konkrétně k USA je Zemanovo počínání spíš už nebezpečné až destruktivní. A proto je dobře, že setkání s Paulem Ryanem odmítl. Česko-americké vztahy se bez Zemanova osobitého vkladu obejdou. Český prezident tomuto spojenectví nemá čím přispět.
