V Česku máme prezidentské volby, a zůstaneme tedy u nich i při pohledu za Atlantik, kam pravidelně míří Americký týden. Nabízí se jedno srovnávání. A to tím spíše, že si o něj Andrej Babiš (ANO) sám říká, když se rád chlubí svou známostí s Donaldem Trumpem. Výzva přijata, ukážeme si, že je vskutku leccos spojuje.
Do politiky přišli z byznysu a předložili to voličům jako svoji základní přednost. Nabídli, že se vzdají podnikání a svého soukromého blaha, aby zcela nezištně zachránili zemi. Trump sliboval, že sám napraví všechny americké neduhy, Babiš zase věděl, že stát je možné řídit jako jednu velkou soukromou firmu.
Smysl nedávalo ani jedno, s tím si ale hlavu nelámali. Argumentační fauly, "alternativní fakta", názorové obraty i prokazatelné lži z nich padají se samozřejmostí, s jakou jiní dýchají.
Trump během svého působení v Bílém domě vypustil přes 30 tisíc pochybných výroků, a při sledování Andreje Babiše se lze důvodně obávat, že by si na Pražském hradě nepočínal o moc jinak. Oba jsou vždy připraveni sáhnout skoro po čemkoli, co se jim právě hodí. Trump koketuje s rasismem, Babiš si řekne o podporu komunistům. Přitom jsou oba tak bohabojní! První se občas ukáže s Biblí v ruce (i když nedokáže citovat ani řádku), druhý žmoulá v kapse nebohé Jezulátko.
Chlubí se tím, že nečtou. Nic. Ani Švejka, ani informace svých zpravodajských agentur. Protože znalosti jsou spíše podezřelé, jim stačí instinkty, čich zvířat v politické džungli. A ten, nutno uznat, mají oba predátoři vytříbený.
Mistrovství USA v pokrytectví
Personální průtok Bílým domem byl za Trumpova působení nejmohutnější v moderních amerických dějinách. O svém vyhazovu (You are fired!) se ministři dozvídali na Twitteru. Když vrcholila pandemie covidu, mohli jsme se přesvědčit, že ani Babišovi není podobný styl řízení cizí.
Zůstaňme teď ale chvíli na druhém břehu oceánu. Republikáni, kteří ještě před pár měsíci neviděli vůbec nic divného na tom, že si Trump do svého privátního sídla Mar-a-Lago odvezl z Bílého domu stovky tajných dokumentů, teď zřizují vyšetřovací komise kvůli několika málo složkám, které se našly doma u Joe Bidena.
"Možná to potřeboval k psaní pamětí…," rozumoval republikánský kongresman Mike Turner loni v listopadu o Trumpových motivech. Označení "tajné materiály" bylo tehdy "příliš široké", než aby to stálo za řeč. Ale teď, když jde o Bidena? "Tato věc vyžaduje úplné a důkladné přezkoumání," hřímá stejný Turner, dnes šéf sněmovního výboru pro zpravodajské služby.
Není pochyb, že Biden udělal chybu, a už za to také politicky platí. Obrátila se proti němu jeho vlastní slova, jimiž před časem označil Trumpovo nakládání s tajnými dokumenty za "naprosto nezodpovědné". Nyní se tedy vztahují i na něj. A není překvapivé, že si to republikáni užívají. Demokraté by samozřejmě v tomto ohledu nebyli jiní, jenže mistrovství Spojených států v pokrytectví, které teď republikáni předvádějí, prolamuje mnohé dosavadní hranice.
Donaldu Trumpovi jsou ochotni poslušně odkývat i ty nejnebezpečnější lži. Především pak tu o "ukradených" prezidentských volbách v roce 2020. Dobře vědí, že není pravdivá, ale kousají se do jazyka nebo rovnou oddaně přikyvují.
Všichni Babišovi kývači
Ti, kdo na takovou hru nepřistoupí, končívají špatně. Třeba Liz Cheneyová, dcera bývalého republikánského viceprezidenta Dicka Cheneyho. Postavila se proti Trumpově volební lži. Z její domovské republikánské organizace ve Wyomingu ji za to vyškrtli. V Kongresu skončila, když před loňskými listopadovými volbami prohrála už v primárkách.
Chorobné přitakávání šéfovi bohužel můžeme pozorovat i v hnutí ANO. Například jeho místopředseda, docent a doktor Karel Havlíček, je ochoten prakticky kdykoli sám sebe přesvědčit, že Andrej Babiš prostě musí mít pravdu - a je proto třeba se jej vždy a za všech okolností aktivně zastávat, ať už řekne nebo udělá cokoli.
"V lidech je zakódováno, že vojáci chtějí válčit a že mají určité sklony k tomu řešit konflikty jinak než mírovou cestou," bránil například Babišovu dryáčnickou předvolební kampaň. Je jako automat - vhoďte do něj minci, muziku vám zahraje vždy stejnou.
Další Babišovi věrní za Havlíčkem nijak nezaostávají. Třeba takový poslanec Aleš Juchelka (ANO) se usmívá jako nevinná kobliha, když vysvětluje, že "šíření strachu začalo už (loni) v únoru", protože to byl premiér Petr Fiala (ODS), kdo řekl, že jsme ve válce.
"On to myslel tak, že pro něho je vždycky prioritní mír," stojí zase na stráži - vždy připravena - Alena Schillerová, Babišova jiskra jasná. To když se snaží obhájit výroky, kterými její šéf zpochybnil spojenecké závazky Česka vůči NATO. Mohlo by to být snad i směšné, kdyby to nebylo tak nebezpečné.
Rukojmím Trumpa se totiž nestávají jen republikánští politici stejně jako rukojmím Babiše nejsou jen věrní straníci z ANO. Snadno se jimi mohou stát i jejich voliči. Bylo by nízké jimi pohrdat, pro své rozhodnutí jistě měli důvody. Část z nich elity dlouho okázale opomíjely a je jejich vina, že jako první se těchto lidí ujali populisté.
Jenže hlavní pouta, s jejichž pomocí se teď Trump a Babiš snaží své voliče udržet, jsou už ukuta především ze strachu a falešné zloby. Naznačují, že tak, jako jsou obětmi údajného spiknutí oni dva, staly se jimi i všichni jejich voliči.
75 milionů "obětí"
"My všichni jsem oběti. Každý, všechny ty tisíce lidí, kteří zde dnes večer jsou, všichni jsou oběti. Každý z vás," vykřikoval Trump na setkáních po prohraných prezidentských volbách 2020. Údajný volební podvod nebyl spáchán na něm, ale na desítkách milionů Američanů.
Minulý týden jsme na tomto místě psali, že zdrojem z něhož se rodí společenská nedůvěra mnohých jeho příznivců, není jen slepá víra v tvrzení Donalda Trumpa. To je třeba zopakovat, stejně jako ještě jednou připomenout, že mnozí mají své dobré, racionální důvody, proč mu odevzdali hlas.
Jenže čím si je teď Trump chce pojistit? "Těch 75 000 000 skvělých amerických vlastenců, kteří mě volili, nesmějí být nerespektováni, nesmí s nimi být nespravedlivě zacházeno," napsal na Twitter loni v lednu, pouhé dva dny po násilném útoku jeho příznivců na Kongres. Porážku, kterou utrpěl, se snaží vylíčit jako důsledek toho, že Spojené státy ovládl totalitní režim.
A "novou totalitou" teď hrozí i Andrej Babiš. Nejistota, zloba, pocit nespravedlnosti jsou nástroji, s nimiž oba politici pracují prakticky bez ustání. Čtyři roky byl Donald Trump prezidentem, nejmocnějším mužem světa, ale stále tvrdí, že proti němu a jeho voličům stojí jakési tajemné staré struktury, "deep state", který jemu a jim ukradl volby. Andrej Babiš byl pro změnu čtyři roky premiérem, předtím ministrem financí a místopředsedou vlády, ale stejně s úspěchem namlouvá svým voličům, že jsou on i oni obětí jakéhosi "polistopadového kartelu".
Trump i Babiš dobře vědí, že lžou, je jim to ale jedno, dávno už ztratili zábrany. Oba - a jejich marketingové týmy - věří, že stačí, když mediální prostor "zaplavíte sra..ami", jak to definoval Trumpův poradce Steve Bannon, a je vyhráno. Trump a Babiš jsou bratři ve lži. Zaslouží si proto prohrát.
