Do příštích prezidentských voleb je za Atlantikem ještě daleko, ale už teď se hýbou ledy. Přinejmenším ty republikánské. Donald Trump minulý víkend zahájil kampaň na dvou předvolebních shromážděních v New Hampshire a v Jižní Karolíně, což jsou státy, kde se může lámat chleba stranických primárek. A do těch už má Trump prvního soupeře, přesněji řečeno soupeřku.
Kandidaturu se oficiálně chystá ohlásit bývalá Trumpova velvyslankyně v OSN a předtím ještě republikánská guvernérka Jižní Karolíny Nikki Haleyová. Té se exprezident ovšem moc nebojí. Před nedávnem s ní telefonicky mluvil a k její možné kandidatuře jí prý řekl, ať "poslechne své srdce".
Pro floridského guvernéra Rona DeSantise ale takové shovívavé porozumění nemá. Z něho má evidentně strach. Tvrdí, že by mu měl být vděčný za politický vzestup, a rovnou na něj útočí, že by považoval za zradu, kdyby se proti němu postavil v souboji o prezidentskou kandidaturu.
Guvernér nechával tyto ataky být, tento týden ale udeřil zpět. A poměrně účinně. Nakonec je to podle něho na voličích, aby posoudili, jak si kdo vedl ve funkci. "A já s radostí můžu říct, že v mém případě jsem nejen znovu vyhrál volby, ale získal jsem největší procento hlasů, které kdy měl na Floridě republikánský kandidát," připomněl, že loni v listopadu hladce obhájil (s náskokem bezmála 20 procentních bodů) úřad.
Ostrý hrot, kterým píchl do Trumpa, se skrývá ve slovech "v mém případě". Protože jak se to má s exprezidentem? Bílý dům na podzim 2020 neobhájil a loni v listopadu navíc jeho důležití kandidáti v kongresových a guvernérských volbách propadli. Republikáni kvůli tomu ostrouhali v Senátu a také v některých státech, o nichž si před volbami mysleli, že tam uspějí.
Já jsem vítěz, on je loser, zní u DeSantise mezi řádky. Je to troufalé a předčasné, ale zároveň je čím dál tím zřejmější, že pokud se floridský guvernér rozhodne kandidovat, bude v něm Trump mít opravdu vážného soupeře.
Covid zažehl vzpouru
Naznačují to už i dílčí průzkumy, konkrétně v New Hampshire by exprezident s DeSantisem nyní prohrál. A za druhé, ohlas DeSantise ve stranické základně už překročil hranice domovské Floridy, jeho politika zaujala republikány napříč Amerikou. Je o něm slyšet, jsou ho plná média, demokraté bijí na poplach, jejich konkurenti tleskají.
Ať už z přesvědčení, nebo politické intuice a šikovnosti (bude to nejspíše kombinace obojího) DeSantis zvedl téma vzdělávání. Co a jak se učí naše děti ve školách, co slyší studenti na univerzitách?
Není to samozřejmě jeho objev, jde o jednu z etablovaných amerických kulturních bitev. V posledních dvou třech letech ovšem probíhá s mimořádnou intenzitou. Za covidu, kdy děti z domova online rozmlouvaly s pedagogy a rodiče naslouchali obsahu učiva, se jejich povstání proti "woke" školství stalo horkou frontovou linií.
Rodičovská vzpoura proti některým akcentům ve výuce - proti sexuální, genderové či rasové agendě - byla už v roce 2021 hlavním důvodem poměrně překvapivého vítězství republikána Glenna Youngkina v guvernérských volbách ve Virginii. A obdobně jako se za rodiče a proti "woke" výuce postavil Youngkin, chopil se toho na Floridě DeSantis. Jen s ještě větší razancí.
Minulý rok podepsal jako guvernér zákon, který zakazuje, aby učitelé až do třetí třídy základní školy zmiňovali sexuální a genderová témata. Jeho další nařízení vymezilo, co se děti na základních a středních školách mohou učit o rasismu a některých dalších aspektech americké historie. Ze škol byly vyřazeny knihy (včetně učebnic matematiky), které obsahovaly "indoktrinaci".
V zatím posledním kroku pak DeSantis odmítl za Floridu přijmout nové federální osnovy pro výuku afroamerických studií na středních školách. Konkrétně mu vadila například témata jako "kritická rasová teorie" a "černošská queer studia" či téma "reparací", tedy možného odškodnění dnešních potomků někdejších obětí otroctví v Americe.
Trump dohání vlak
"Věříme, že máme děti učit přemýšlet a předkládat jim fakta. Ale nevěříme, že bychom jim měli vnucovat nějakou agendu," kritizoval DeSantis před dvěma týdny navržené osnovy. A teď - možná i pro něj samotného překvapivě - mu republikáni mohou blahopřát, že si prosadil svou.
Ve finální verzi osnov, která byla zveřejněna tento týden, jsou některé věci, jež DeSantisovi a dalším kritikům vadily, přesunuty z kategorie povinné do doporučené výuky. Například právě problematika reparací či téma hnutí Black Lives Matter. Zástupci instituce College Board, která osnovy sestavuje, v médiích vysvětlují, že tyto změny byly jen jejich vlastním rozhodnutím, tlak zvenčí prý na to neměl žádný vliv. V republikánské základně, mezi konzervativními voliči a u mnohých rodičů si ovšem DeSantis připsal další body.
A co mezitím Donald Trump? Jako prezident se tématu školství také věnoval, ale soustředil se na to, aby rodiče měli větší možnost volby, kam své děti pošlou. Prosazoval například, aby si mohli odepsat z daní školné, které za ratolesti platí na soukromých ústavech. Kulturní aspekty ovšem ve svých výkonných rozhodnutích nechával stranou.
Teď má však před očima DeSantise a hned je to jinak. Před týdnem, těsně před tím, než odstartoval kampaň, představil svůj politický vzdělávací plán, který míří rovnou do středu aktuální kulturní vřavy. A nebyl by to Trump, aby ve své razanci hned nechtěl všechny předběhnout.
Volá po učitelích, kteří berou za své "vlastenecké hodnoty". Předjímá přijetí "zákona rodičovských práv", avizuje vymýcení "radikálních fanatiků a marxistů", kteří podle exprezidenta "infiltrovali" ministerstvo školství. A také trochu kódovaně slibuje, že "odstraní muže ze ženských sportů".
Vzhůru na barikády!
Bývalý prezident zde opět, jak už je u něj zvykem, přichází až s karikaturou agendy, o které mluví a kterou by chtěl prosazovat. Jenže to nic nemění na tom (a v jeho případě je to možná spíše důkaz), že tato problematika bude silně rezonovat v nadcházejících republikánských primárkách - a pak i v prezidentských volbách.
Není vlastně divu, vždyť jde o děti. Když je tady v Praze komunistické bezpečnostní komando v listopadu 1989 zbilo na Národní třídě, povstali i jejich rodiče k sametové revoluci. V Americe sice nejde o fyzické násilí, ale tamní dospělí jsou zase mnohem citlivější k jakémukoli nátlaku, kterému by snad měli být jejich potomci vystaveni.
V posledních letech mnozí Američané ten pocit evidentně mají, a tak vyšli na barikády. Co a jak se ve škole učí jejich děti, je pro ně klíčovou otázkou. Brání se změnám, nebo je sami naopak vyžadují. Stane se to jedním z témat, jež budou rozhodovat nejbližší volby v USA, včetně toho, koho si za Atlantikem v listopadu 2024 vyberou za prezidenta.
