Jedna státnická řeč prezidenta nedělá. Ale úterní vystoupení Donalda Trumpa v Kongresu bylo nápadně jiné než všechny předchozí projevy.
Vlastně vůbec poprvé Trump nepůsobil jako politik, u kterého už automaticky počítáme s tím, že jeho agenda může být v každém okamžiku přehlušena, zdemolována, jeho vlastním, nebezpečně neukázněným egem.
Bezmála čtyři měsíce po vítězství ve volbách a po šesti týdnech pobytu v Bílém domě se konečně představil jako americký prezident.
Mohli bychom říct: co sejde na formě, důležitý je přece obsah. Ale v Trumpově pojetí to už skutečně vypadalo beznadějně, tak, že vnější obraz je právě i průmětem vnitřního ustrojení.
KGB versus hvězda z televize
Dlouho se zdálo, že své prezidentství bere jako pokračování role moderátora své někdejší reality show. A představa, že prezident Trump například zasedne k vážným jednáním se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem, byla denervující.
Každý by hrál svoji hru. Putin tu, kterou se naučil v KGB. A Trump? Sebestředný impresário s velmi nízkým prahem odolnosti vůči lichotkám, výbušná netykavka s tenkou kůží vůči kritice. Kdo by asi bral bank…
A proto je důležité, že Donald Trump, který dosud vystupoval jako "Mr. Hyde", ukázal, že umí být, když je třeba, i "doktorem Jekyllem". Ale pokud jsme opravdu konečně viděli a poslouchali amerického prezidenta Trumpa, tak zároveň hned dodejme, že nadějné vyhlídky mají stále své meze.
Prezident Trump je stále velmi přibližný v práci s fakty, stále vykazuje mimořádný sklon k "pravdivým hyperbolám". Což je "nevinná forma přehánění - a velmi účinná forma podpory prodeje," jak tento svůj vlastní vynález Trump popsal v knize Art of the Deal z roku 1987.
Jako kandidát, a i teď v roli prezidenta, Trump Američanům prodával a prodává víru, že do USA přivede zpět ze zámoří miliony pracovních míst. Stále prodává strach, že imigranti berou Američanům práci, ždímají tamní systém sociálního zabezpečení.
Rozmáchlé čáry na prázdném plátně
Prodává pocit bezpečí, že ta "velká, velká zeď" na jižní hranici sníží kriminalitu, vyřeší drogový problém Spojených států. A prodává iluzi, že dva ropovody - lépe řečeno obnovené povolení k jejich výstavbě - znamenají pro Ameriku renesanci těžby fosilních zdrojů.
Svůj styl Donald Trump možná změnil, obsah ovšem zatím zůstal stejný. Rozmáchlé čáry na stále ještě velmi prázdném plátně.
"Můj ekonomický tým sestavuje historickou daňovou reformu," ohlásil Trump v projevu ke Kongresu. Ale alespoň o něco konkrétnější obrysy? "Snížení daní pro naše firmy" a zároveň "masivní daňové úlevy pro střední třídu."
Surprise, surprise! Bylo by skutečně s podivem, pokud by to bylo naopak - vyšší daně, a místo úlev další zátěž.
Ale už zcela bez ironie: jak Ronald Reagan, tak George W. Bush už měli ve srovnatelné chvíli jejich prezidentství v Kongresu předloženy návrhy svých daňových zákonů.
A Barack Obama už měl pod střechou, schválen a podepsán, velký stimulační balík k podpoře americké ekonomiky v hodnotě bezmála jednoho bilionu dolarů.
Což je mimochodem suma, kterou by chtěl Donald Trump napustit do obnovy americké infrastruktury. Ale opět, zatím nejmenoval jediný konkrétní projekt, na který by finance šly.
Trumpova kola, roztočte se už!
Trumpův "dokonale vyladěný stroj", jak před pár týdny nazval svoji administrativu, se zajíždí pomaleji než většina předchozích vlád. Je to samozřejmě i daň za to, že Trump skutečně přišel do Washingtonu jako outsider, který se nechtěl opřít o stávající struktury.
Teď už by se ale mělo výkonné soukolí Trumpova Bílého domu a celé vlády co nejdříve rozběhnout. Bez ohledu na to, zda se nám odsud z Evropy Trumpova agenda líbí, nebo ne, čím dříve začne Bílý dům místo "pravdivých hyperbol" nabízet skutečný produkt, tím lépe.
Třeba už jen proto, abychom věděli, zda Trumpovo prohlášení z úterní noci, že "Spojené státy silně podporují NATO", je jen změnou stylu, či skutečně potvrzením spojeneckého závazku.
