reklama
 
 

Trump si zahrává s Amerikou. Možná se pořád ještě dobře baví, ale už to začíná být nebezpečné

16. 3. 2017
Krátce po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu pobavila jeho poradkyně Kellyanne Conwayová okolní svět termínem "alternativní fakta". Jenže po dvou měsících Trumpova prezidentství to přestává být legrace. Alternativní pravdy se jen vrší, realita se prolíná s fikcí, sliby neplatí, slova nemají svůj význam. Možná si Donald Trump stále jen hraje a sám se dobře baví. Jako prezident USA si však už dost nebezpečně zahrává s celou Amerikou.

Když Bílý dům přišel ihned po nástupu prezidenta Donalda Trumpa s inovativní teorií "alternativních fakt", šlo spíše o komickou než vážnou zápletku. Trump v televizi prý viděl (asi někde ´vlevo dole´ na obrazovce), že na jeho inauguraci bylo daleko více lidí, než kolik se přišlo podívat na Baracka Obamu. Trump není ani první ani poslední ješitný politik, ať to má.

Čas ale pokročil, už dva měsíce je prezidentem USA. Alternativní pravdy se však dále vrší, realita se prolíná s fikcí, sliby neplatí, slova nemají svůj význam.

Špion jménem "Mikrovlnka"

Příklad prvý. Trump obvinil svého předchůdce v úřadě Baracka Obamu, že v loňské předvolební kampani nechal odposlouchávat jeho volební štáb v newyorské Trump Tower.

Kongres požádal Trumpovo ministerstvo spravedlnosti, pod které spadá FBI, aby k tomuto velmi vážnému nařčení předložilo důkazy.

Pondělní lhůta uplynula, a co je nového? Důkazy zatím nejsou a Bílý dům místo toho - nelze to říct jinak - jen šaškuje.

Poradkyně Kelyanne Conwayová mudruje, že ke špionáži se dá přece použít i mikrovlnná trouba (a ty v Trump Tower jistě mají!). Mluvčí Bílého domu zase vysvětluje, že není odposlouchávání jako "odposlouchávání".

Uvozovky, do kterých Trump inkriminované slovo svého obvinění umístil, prý znamenají, že to nemyslel doslova. A jak tedy? Metaforicky, že Obama má velké uši?

Byla by to legrace, kdyby to nebylo nebezpečné. Trumpovo obvinění visí ve vzduchu a vir konspirace mezitím dále infikuje americkou společnost.
Všechno je možné, nic není pravda. Kde jsme to jen slyšeli? V Rusku? Takže vida, všichni jsou stejní. Washington nebo Moskva, jedna a ta samá lež.... .

Všechny (si) vás pojistím!

Příklad druhý. Jako kandidát a už i jako vítěz voleb Donald Trump sliboval, že reformu zdravotnictví Baracka Obamy nahradí systémem, ve kterém bude pojištění finančně přístupné všem Američanům.

"Budeme mít pojištění pro každého," uvedl Trump týden před nástupem do Bílého domu. Nebuďme malicherní, všichni věděli, že přestřeluje. V USA nelze všechny pojistit, už jen proto, že sami mnozí Američané to nechtějí.

Ale přesto - plán, který teď předložili republikáni v Kongresu, jde zcela proti tomu, co Trump avizoval. Stručně řečeno: pro chudší a starší Američany by bylo pojištění výrazně dražší, pro mnohé, kteří je nyní mají, by se stalo cenově nedostupné.

Barack Obama systém dotoval federálními penězi. Movitějším pojištěncům se cena o něco zvedla, aby měl celý systém i na ty chudší.
Trump a republikáni to teď vidí jinak.Takové přerozdělování k Americe nepatří. Pojištění přednostně pro ty, kdo si na ně vydělají.

Fair enough, může být, jde o dva možné, a zcela rozdílné, pohledy na věc. Ale pak měl Donald Trump přiznat barvu. I politické sliby mají své meze. Tohle už není pružnost, ale podvod. Nečistá hra s voliči.

Zeď na dvě věci. 2x na nic

Příklad třetí. V podrobnějším návrhu rozpočtu, který by měl ve čtvrtek Bílý dům předložit do Kongresu, bude i částka na výstavbu zdi na hranici s Mexikem.

Nechme teď úplně stranou Trumpův slib, že účet na sebe nakonec vezme Mexiko.

To se ještě nechme překvapit. Teď se soustřeďme na to, k čemu že má podle Trumpa jeho "velká, báječná, krásná zeď" vlastně sloužit.

"Dodržováním imigračních zákonů zvedneme mzdy, pomůžeme nezaměstnaným, ušetříme miliardy a miliardy dolarů, a učiníme naše komunity bezpečnější," uvedl Trump před pár týdny v projevu v Kongresu.

Nejistota či strach Trumpových voličů z imigrace, legální i ilegální, jsou reálné a do určité míry pochopitelné. Amerika se za posledních třicet let, od jejich dětství, proměnila rychleji, než dokážou přijmout. Narodili se v bílé zemi, teď však mají na volebních místnostech dvoujazyčné nápisy, anglické a španělské.

Jenže Donald Trump tomu strachu záměrně dává obrovské vyděšené oči. Když vykresluje obraz imigrantských hord, které proudí do USA, aby braly Američanům práci, plundrovaly tamní sociální systém a ohrožovaly společnost kriminalitou.

Fakta jsou jiná. Ilegální imigrace do USA dosáhla svého zenitu v roce 2009 a od té doby klesá. Ze současných 11 milionů ilegálních imigrantů jich přes 60 procent v USA žije nejméně deset let. Třetina už má v USA narozené dítě, třetina má dům.

Od roku 2007 jsou většinovým zdrojem ilegální imigrace lidé, kteří v USA zůstali po platnosti víza, nikoli ti, kdo přešli jižní hranici. A tyto nůžky se dále rozevírají.

Ilegální imigranti neberou místa Američanům, nesnižují mzdy, ve většině vykonávají práce, o které sami Američané nemají zájem.

A některá odvětví by se bez nich jen těžko obešla. V zemědělství představují 17 % úhrnné pracovní síly, ve stavebnictví 13%, v turistickém sektoru takřka 10%.

Imigranti nemají vyšší kriminalitu, právě naopak. Deník Wall Street Journal před pár dny citoval několik různých studií, které všechny došly k podobnému závěru.

Především mezi imigranty první generace je kriminalita nápadně nižší než ve většinové společnosti. Je to logické - kdo nestojí o problémy, ten je sám nedělá.

A za poslední, k samotné zdi. Drogy přes mexickou hranicí proudí, nikoli však v batozích pěšáků v poušti. Ale v autech a náklaďácích přes přechody.

Trump, největší z Potěmkinů? 

Většina prostupných úseků podél hranice už je chráněna plotem a střežena. A stavět zeď tam, kde dosud na ochranu stačily přírodní podmínky, bude nejen zbytečné, ale i nesmírně nákladné.

Trumpova zeď je obrovským potěmkinovským konstruktem. V reálném světě ničemu nepomůže. V Trumpově alternativním světě je ovšem kulisou z těch nejpompéznějších.

Možná si Donald Trump stále jen tak hraje a sám se dobře baví. Jako prezident USA si však už spíše dost nebezpečně zahrává. S fakty, se svými vlastními sliby, s "falešnými, lživými", novináři, ale už i se svými vlastními voliči, s celou Amerikou.

autor: Daniel Anýž

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama