Republikáni se už nemohou dočkat, až po listopadových volbách do Kongresu převezmou Sněmovnu reprezentantů - a zablokují legislativní agendu demokratického prezidenta Joea Bidena. Historické statistiky i aktuální analýzy nasvědčují, že dolní komora amerického zákonodárného sboru opravdu bude jejich.
Pokud ale ještě před dvěma měsíci mohli směle pomýšlet i na zisk komory horní, tedy Senátu, nakonec jim v tomto ohledu nejspíš zbydou jen oči pro pláč. Demokraté teď mají šanci, že si tam křehkou většinu nejen udrží, ale dokonce o jedno až dvě křesla posílí.
Ještě na začátku léta dával zpravodajský web FiveThirtyEight, který založil respektovaný analytik a statistik Nate Silver, republikánům šedesátiprocentní naději, že Senát získají oni. Nyní se však predikce webu překlopila ve stejném poměru ve prospěch demokratů. Co se stalo? Obě strany za to mohou poděkovat - demokraté upřímně, republikáni se skřípěním zubů - Donaldu Trumpovi.
Ten teď vítězoslavně křepčí na politickém hrobě republikánské kongresmanky Liz Cheneyové, kterou se mu podařilo vystrnadit ze Sněmovny reprezentantů, když dosáhl toho, že tento týden prohrála stranické primárky ve Wyomingu - a v listopadu už proto nebude znovu kandidovat.
Zabiják dynastií
Proč exprezidentovi Cheneyová vadila? Měla tu drzost, že se veřejně postavila jeho "velké lži" o ukradených prezidentských volbách 2020. To Trump nikomu neodpouští - a pokud má možnost, pomstí se. V případě známé kongresmanky, dcery bývalého viceprezidenta Dicka Cheneyho, měl silnou motivaci, stala se jeho prvořadým terčem.
Dal si osobně záležet, aby ji ztrestal. Vybral proti ní do primárek svého člověka - právničku Hagemanovou, která je přesvědčena, že "prezidentské volby 2020 byly problematické a že jejich výsledkem si není jistá".
Trump dokonal svoji vendetu a také si ji pořádně užívá. Na sociální síti Truth Social častuje Cheneyovou jako "hlupačku, která by se za sebe měla stydět". A aby všichni věděli, jak dobře vychoval své děti, jeho syn Eric přikládá na vatru vítězství: "Minulou noc můj otec zabil další politickou dynastii, tu Cheneyových. Jeho prvním úlovkem byli Bushovi, pak zabil Clintonovy. A minulou noc zabil Cheneyovy," raduje se.
Jeho otec sice prohrál prezidentské volby, ale zůstal lídrem Republikánské strany. A dvě třetiny jejích voličů si teď pod vlivem Trumpova láteření myslí, že souboj o Bílý dům byl přinejmenším cinknutý, nebo mu byl rovnou sprostě ukraden. A když si to myslí základna, musí tuto muziku tvrdit i ti, kdo se ucházejí o její důvěru.
Pro republikány, kteří kandidovali v letošních primárkách, to byla podmínka nutná k získání Trumpovy podpory: Políbíš mi prsten, budeš souhlasit, že já jsem stále králem - a dostaneš mé požehnání. Tak jednoduché to je a funguje to.
V soubojích, kde Trump podpořil nové tváře - politiky, kteří letos kandidují poprvé,- byl z osmdesáti procent úspěšný. V stranických senátních primárkách teď uspělo sedm z osmi jeho kandidátů. Jenže právě "díky" tomu republikáni v listopadu horní komoru Kongresu možná neovládnou.
Tak díky, Donalde…
Nebude už totiž rozhodovat republikánská základna, nýbrž široká voličská paleta, jež samozřejmě čítá také demokraty i nezávislé. A průzkumy už začínají naznačovat, že kandidáti z Trumpovy líhně se tomuto obecnému spektru amerických voličů nijak zvlášť nezamlouvají.
U některých lidem vadí jejich radikálně pravicové názory, u úplně všech ale především povinné souznění s "velkou lží". Trumpovi vyvolení kvůli tomu ztrácejí v Pensylvánii, Arizoně i Nevadě. V ohrožení se pak zdají být také v Georgii a Ohiu. Bez šance jsou v Connecticutu a patrně i v New Hampshire. Což jsou státy, kde by republikáni se středovějšími kandidáty mohli opatrně doufat ve vítězství.
Nyní to ale vypadá tak, že mohou prohrát i tam, kde si hodně věřili - a kde jim díky tomu v konečném součtu vycházelo, že Senát bude jejich. Pokud o něj ale naopak přijdou, bude to už podruhé, co za to budou "vděčit" právě bývalému prezidentovi. Ten už totiž loni v lednu zavinil, že ve dvou soubojích v Georgii během doplňovacích voleb do Senátu oba republikánští kandidáti prohráli.
Přinejmenším v jednom z těchto rozstřelů přitom průzkumy preferovaly republikána. Jenže Trump, čerstvě zhrzený a rozvzteklený svou porážkou, začal vykřikovat, že se schyluje k dalšímu podvodu - a v podstatě republikánské voliče vyzval, ať se k urnám ani neobtěžují.
Řada z nich jej poslechla, a nešťastným republikánům tak v Senátu uniklo kýžené křeslo, které by jim zaručilo většinu, a tím i kontrolu nad zákonnými návrhy demokratického prezidenta Bidena. Co by v takovém případě sami nechtěli, aby prošlo, neprošlo by.
Republikánská bezmoc
Místo toho ale červená strana mohla v uplynulém týdnu jen bezmocně sledovat, jak Joe Biden v Bílém domě podepisuje přelomovou legislativu - balíček demokratických snů, který kromě jiného obsahuje obrovské investice do zelené agendy, nové zdanění největších firem či vyšší federální výdaje na zdravotní zabezpečení.
Tentokrát by to republikány sice tak hrozně nebolelo, pokud by jim Senát na podzim nespadl do klína - protože na blokaci Bidenových návrhů s velkou pravděpodobností získají většinu ve Sněmovně reprezentantů. Ale i tak by to pro ně bylo mrzuté.
Senát totiž kromě jiného schvaluje prezidentovy nominace na federální soudce, členy administrativy či velvyslance. Biden by tak měl až do voleb 2024 další dva roky na to, aby na všechna tato místa dosazoval své lidi. A ani pomyslet by republikáni nechtěli na možnost, že by v příštích dvou letech opustil svou funkci některý ze dvou konzervativních - a zároveň nejstarších - soudců amerického konstitučního tribunálu.
Biden by na uvolněné místo v takovém případě nepochybně okamžitě nominoval liberála, takže stávající konzervativní většina by už nebyla tak pevná a velké naděje republikánů na obrození jejich "staré dobré Ameriky" by začaly blednout.
Největší Trumpovou lží není ta o ukradených volbách. Ale tvrzení, že chce zachránit svoji zemi, svůj lid. Že mu jde o lepší budoucnost Spojených států. Možná, ale přinejlepším jen v druhém plánu. V tom prvním mu vždy šlo hlavně o sebe. Proto nedokázal unést prohru a proto je zcela bezohledný k tomu, jakou škodu způsobuje nejen Republikánské straně, jejím politikům a voličům, ale i celé vlasti.
