Osmanský výboj k branám Vídně z léta roku 1683 zůstává v tomto kontextu pozoruhodnou výjimkou. Přestože skončil porážkou Turků, zanechal hlubokou rýhu v paměti Středoevropanů. Zčásti jistě proto, že tehdejší Habsburská monarchie měla z evropských mocností s Osmanskou říší po staletí nejdelší, občas neklidnou hranici.
Život za tehdejší "železnou oponou" formovaly hodnoty konkurenčního islámského náboženství. Nadoktrinovaná (intelektuální i ekonomická) izolace vůči Západu s sebou přinášela postupně zaostávání. Ostatně výraz "turecké hospodářství" je v českých zemích dodnes spojován s čímsi spíše chaotickým, nefunkčním či v evropském kontextu poněkud nesrozumitelným.
Když tedy po desetiletích příprav přizvala Evropská unie Ankaru koncem loňského roku ke vstupním rozhovorům, bylo od počátku jasné, že půjde o velkou zkoušku soudržnosti stávajících členů a také test toho, jak daleko jsou jednotlivé země při interpretaci a prosazování společných evropských hodnot ochotny zajít
Výroční zprávu o pokroku Turecka při jednáních s Evropskou unií zveřejní Brusel za necelý týden. Její části, které pronikly v minulých dnech do britských novin, nedávají zastáncům rozšířování a stoupencům tureckého členství příliš důvodů k optimismu.
Ankara zatím odmítá splnit jednu z hlavních podmínek vstupních rozhovorů - otevřít své přístavy a letiště kyperským lodím a letadlům. Turci chtějí, aby Evropská unie výměnou ukončila bojkot severní (turecké) části Kypru. Složitá diplomatická jednání se zadrhla na tureckých obavách, že ocitne-li se severokyperský přístav Famgusta pod správou OSN (aby ho mohla začít využívat EU), vrátí se do něj kyperští Řekové, odsunutí po turecké okupaci.
Zčásti teritoriální spor není však zdaleka jediný - Brusel vytýká turecké vládě ještě stále příliš velkou autonomii a politický vliv ozbrojených sil. Požaduje, aby z tureckého trestního zákona zmizel paragraf 301, který penalizuje odnětím svobody osoby, jež se dopustí slovem či písmem útoku proti "turectví". Evropské komisi vadí malé či neexistující garance lidských práv a svobod pro turecké menšiny a tu a tam prosakující zprávy o mučení při policejních výsleších či ve věznicích.
Až bude hodnotící zpráva zveřejněna, z bruselské inventury tureckých nedostatků vznikne snadno dojem, že vstup Turecka do Evropské unie je konec konců jakousi jednosměrkou, na které mají země Evropské unie svá pečlivě hlídaná kontrolní stanoviště. A pokud jimi Turci neprojdou, bude to jen a jen k jejich škodě.
V sázce je však v tomto případě o něco více, než dokázat nejbližšímu "evropskému" okolí, že model tržního hospodářství opírající se o tradiční evropské hodnoty funguje i za přirozenou geografickou a kulturní hranicí starého kontinentu.
Jak připomněl londýnský list Financial Times, projekt tureckého členství v Evropské unii má krom jiného dokázat, že svazek mezi islámem a demokracií, ukotvený závazky spojenými s členstvím v EU, bude prosperovat. A že integrací do Unie získají v Turecku na prominenci islámští demokraté - podobně jako se v poválečné západní Evropě etablovali jako jeden z hlavních politických proudů křesťanští demokraté.
V éře téměř chronického konfliktu mezi Západem a islámskými zeměmi nejde o cíl, nad kterým by členské země Evropské unie mohly jen tak mávnout rukou, pokud se směřování k němu stane dočasně nepohodlným.
Ivan Kytka, [email protected]
