Emil Aslan Emil Aslan | Komentáře
1. 7. 2016 12:00

Turecko se vlastní vinou stalo rájem džihádistů, vláda podcenila hrozbu

Bohužel, Turecko bude zřejmě dál plnit mediální prostor zprávami o teroristických útocích, píše v analýze politolog Emil Aslan.
Okno rozbité při teroristickém útoku na Atatürkově letišti v Istanbulu.
Okno rozbité při teroristickém útoku na Atatürkově letišti v Istanbulu. | Foto: Reuters

Ve večerních hodinách 28. června zaútočila trojice sebevražedných teroristů na druhý terminál Atatürkova letiště v Istanbulu, čtvrtého nejvytíženějšího v Evropě a jednoho z nejlépe chráněných na světě. Útok, doprovázený střelbou z automatických zbraní a výbuchy, si vyžádal víc než čtyřicet životů a 239 zraněných. Podle informací, které přinesly turecké úřady dva dny poté, byli teroristé rodáci z postsovětských zemí: Ruska, Uzbekistánu a Kyrgyzstánu – a podle všeho byli napojeni na tzv. Islámský stát.

Masivní a smrtonosné teroristické útoky nejsou v Turecku novinkou. Pouze v loňském roce při nich zemřelo 250 lidí. Teror je využíván jak Islámským státem a jeho sympatizanty, tak kurdskými separatisty a ultralevicovými uskupeními. Každý z nich sleduje kardinálně odlišné cíle. Do jisté míry platí, že si Turci na stav permanentní války zvykli: minimálně od 80. let je s krátkými přestávkami Turecko dějištěm ozbrojeného násilí a zatím vše nasvědčuje tomu, že tento stav může přetrvávat i v následujících letech.

Násilí používané džihádisty přesto má řadu specifik. Zatímco se rozličné kurdské bojůvky snaží útočit zejména na objekty a subjekty armády a vojenské policie – žandarmy – a ultralevicové a anarchistické skupiny se rovněž zaměřují na orgány spojované se státem, primárním cílem džihádistů jsou civilisté. Ve snaze způsobit Turecku co největší újmu – a vyhnout se kontroverzím, je-li toto slovo v kontextu teroristických útoků vůbec přípustné – útočí džihádisté zejména na objekty spojované s turistickým ruchem, respektive s mezinárodními kanály země. Proto se džihádisté v poslední době zaměřují na turistické objekty v centru Istanbulu a na letiště. A proto je velmi pravděpodobné, že se Islámský stát do této chvíle (pátku 1. července dopoledne) nehlásí k útoku na Atatürkově letišti: zatímco tento útok přinesl jasný vzkaz vládě v Ankaře o odhodlání džihádistů, hlásit se k vraždě desítek nahodilých lidí by bylo radikálně sunnitskými kruhy asi stěží pochopeno. I proto džihádističtí sebevrazi, kteří se v minulosti odpálili v Turecku, pocházeli ze zahraničí: ze Sýrie a postsovětského prostoru.

Bavíme-li se o příčinách džihádistického terorismu v Turecku, pak je nutno říci, že na rozdíl od etnoseparatistického či extremistického terorismu se jedná v tureckém kontextu o poměrně nový fenomén. Kořeny džihádistického terorismu lze spatřovat v syrské občanské válce. Vláda v Ankaře již počátkem nultých let vsadila na rychlou změnu režimu v Sýrii; džihádisté stejně jako sekulární rebelové ze Svobodné syrské armády, syrští Turkmeni a jiní – se tenkrát jevili jako přirozený spojenec v boji proti režimu Bašára Asada. Významnou roli hrála i snaha Ankary udržet na uzdě rozpínající se Kurdy na severu Sýrie, k čemuž se džihádisté alespoň částečně hodili. Kurdská opatření ke sjednocení souvislého pásu území na jih od tureckých hranic by odřízla Turecko od Sýrie a razantně snížila jeho vliv v tomto areálu. A také se mohlo stát, že se syrští Kurdové sjednotí s de facto nezávislým iráckým Kurdistánem a územní integrita Turecka, jehož pětinu tvoří etničtí Kurdové obývající příhraniční oblasti s Irákem a Sýrií, bude ohrožena.

Přes Turecko proudily do Sýrie tisíce džihádistů z celé Evropy, respektive z řady blízkovýchodních a postsovětských zemí. Turecké úřady tenkrát tento stav, při kterém se jejich země stala křižovatkou džihádistických dobrovolníků z celého světa, tolerovaly. Ba, jak se zdá, poskytovaly některým džihádistům – a nejen jim – přinejmenším logistickou podporu.

Když se začalo před dvěma lety zdát, že nově vytvořený Islámský stát má v úmyslu časem obsadit i turecké území – a vzkřísit podobu osmanského chalífátu – začal vztah Ankary k Islámskému státu procházet významnou proměnou. Bylo jasné, že se střetu s džihádisty vyhnout nedá, bylo však zapotřebí – i v kontextu rozpínajících se syrských Kurdů – tento střet oddálit. Nejlépe to vystihlo turecké chování během bojů o severosyrské město Kobane, bráněné zejména kurdskými oddíly proti džihádistické přesile. Toto obléhání nemohlo pro Ankaru skončit dobře jak v případě případného vítězství džihádistů, tak Kurdů. Vítězství Kurdů by bylo důležité nejen v symbolické rovině, ale umožnilo by Kurdům upevnit svoji kontrolu nad strategickým úsekem – a vést ke kýženému sjednocení tzv. kurdských kantonů na severu Sýrie. Vítězství džihádistů by vedlo ke kontrole strategického úseku turecko-syrských hranic v době, kdy se vztahy mezi Islámským státem a Tureckem poznenáhlu zhoršovaly. Obléhání Kobane bylo Ankarou ignorováno přes protesty mezinárodního společenství i vlastní kurdské komunity.

Nejpozději od roku 2015 uvažovala Ankara o preventivním útoku proti Islámskému státu. Nezbytnou podmínkou však pro ni bylo, aby nevstoupila do války s obávaným nepřítelem na vlastní pěst. Mezinárodní koalice, o jejíž ustálení Turecko usilovalo, však měla brát v potaz turecké zájmy v severní Sýrii – zejména ve vztahu k místním Kurdům. To se nakonec nestalo: kurdské oddíly se ukázaly jako nejodolnější a nejschopnější pozemní síla čelící džihádistům v situaci, kdy se nikomu nechtělo vstupovat do pozemní války s téměř statisícovou džihádistickou armádou. Turci se rovněž obávali toho, že existence stovek, ne-li tisíců džihádistických buněk v zemi, spolu s rozsáhlou pozemní hranicí se Sýrii, vyústí v případě střetu s Islámským státem v sérii masivních teroristických útoků.

To se nakonec i stalo. Letité tolerování stavu, kdy se z Turecka stal jakýsi džihádistický ráj, spolu s nečinností tureckých zpravodajských služeb při zamezování kontaktů mezi Islámským státem, tureckými džihádisty a džihádistickou internacionálou od Velké Británie po Čínu způsobily situaci, za které úřady nejsou s to kontrolovat informační i finanční toky a pohyby džihádistů napříč Tureckem. Zatímco se turecké bezpečnostní a zpravodajské složky zaměřovaly primárně na kurdskou hrozbu, stovky, ne-li tisíce džihádistů, kteří se mohou opírat o etablované konexe uvnitř a mimo Turecko, jednoduše metastázovaly do síly, která již není kontrolovatelná i poměrně schopnou zpravodajskou službou Turecké republiky, MIT.

Bezpečnostní složky se s vypětím sil snaží zabezpečit ochranu klíčových objektů jak civilního, tak vojenského charakteru – letišť, železničních stanic, policejních stanic a vojenských posádek. Významné chyby Ankary v předchozích letech, které paralyzovaly protidžihádistickou prevenci MIT, přesto mají své důsledky. S ohledem na rozsah problému je málo pravděpodobné, že frenetická opatření, ke kterým přistoupily bezpečnostní složky Turecka v posledním roce a půl, jsou s to situaci v nejbližších měsících kardinálně změnit. Do té doby bude Turecko zřejmě plnit mediální prostor zprávami o teroristických útocích páchaných džihádisty, kteří se hlásí k Islámskému státu.

 

Právě se děje

před 30 minutami

Hurikán Humberto zesílil na třetí stupeň a blíží se k Bermudám. Ostrovy přijaly řadu opatření

Hurikán Humberto zesílil na třetí stupeň z pěti a doprovází ho nyní vítr o rychlosti až 185 kilometrů za hodinu. Podle amerického Národního střediska pro hurikány (NHC) se nachází asi 655 kilometrů západně od Bermud, které by měl podle současné předpovědi okrajově zasáhnout. Při pouze drobné změně současné trasy by však mohl na ostrovy udeřit přímo, informovala agentura AP.

Ministr Bermud pro národní bezpečnost sdělil agentuře Reuters, že se v poledne místního času (17:00 SELČ) na ostrovech uzavřou školy, vládní budovy a přestanou plout trajekty. O několik hodin později rovněž přestane jezdit hromadná doprava. Meteorologové očekávají až deset centimetrů srážek, prudký vítr a silné vlnobití. 

Na pobřeží Texaského zálivu mezitím udeřila tropická bouře Imelda, která má v příštích dnech na některých místech jihovýchodního Texasu a jihozápadní Louisiany přinést až 46 centimetrů srážek.

Zdroj: ČTK
před 33 minutami

Malta přijala 90 migrantů zachráněných italskou pobřežní stráží

Řím jejich přijetí maltskými úřady požadoval poté, co je na žádost Valletty zachránily v maltských pobřežních vodách italské lodě. S odkazem na vyjádření mluvčího maltské pobřežní stráže o tom informovala agentura AFP.

"Minulou noc jsme na požadavek maltských úřadů provedli záchranou operaci malého plavidla s asi 90 migranty hluboko v území, za které zodpovídá Malta," uvedla italská pobřežní stráž ve vyjádření s tím, že za utečence převzala Valletta předem zodpovědnost. Maltská pobřežní stráž o něco později uvedla, že migranty převzala a že jsou na cestě na pevninu.

Itálie a Malta dlouhodobě odmítají utečence zachráněné na moři přijímat. Evropská unie stáhla z vod u Libye všechna plavidla své pohraniční agentury Frontex, dohled v oblasti nyní provádí pouze letecky. Lodě humanitárních organizací, které nyní v podstatě jako jediné migrantům na moři pomáhají, čelí stále větším překážkám ze strany evropských vlád.

Zdroj: ČTK
Další zprávy