O zajímavém příspěvku německých vědců k psychologii konzumu informovala tisková agentura DPA alias depka. Mají ji prý zákazníci z toho, že se často mění ceny. Typicky jde o e-shopy, internetové ceníky hotelů a letenek nebo benzinové pumpy, problém se ale týká i kamenných obchodů, například s oblečením.
"Na věčné pohyby nahoru a dolů zákazníci pohlížejí s nevolí. A to dokonce, i když z toho mají prospěch," uvádí DPA.
Podle studie kolínské univerzity a Institutu pro ekonomickou soutěž v Düsseldorfu se spotřebitelé rozčilují prakticky stejně, ať už si na ceně polepší, nebo pohorší. I ten, kdo má aktuální výhodu, vnímá časté změny cen jako v zásadě neférové. Zřejmě je to proto, že lidé "na situaci nahlížejí jako na náhodné štěstí. A to je při příštím nákupu před vyššími cenami neochrání," domnívají se vědci.
Než za objev cenového stresu padnou Nobelovy ceny za ekonomii a lékařství, zvažme, jestli nejde o další významnou indicii, že za komunistů bylo líp.
Ceny se neměnily nejen několikrát denně, ale ani několikrát za měsíc, za rok, za pětiletku a v některých případech ani za desetiletí. Stabilitu demonstrovalo už to, že cenovka byla vytištěna přímo do obalu, jako součást informace, že to, co kupujete, se jmenuje toaletní papír nebo krém na boty a stojí to tolik a tolik Kčs. A taky stát bude, dokud by cenový úřad a vláda neschválily jinak. To byl klídek! Jako na procházce v lázních.
Tento přístup nejen zamezil nežádoucí konkurenci, ale také, jak spolu se západoněmeckými kapitalistickými vědci doceňujeme teprve s odstupem času, byl především profylaktickým opatřením v zájmu zdravotního stavu populace. Nikdo si nemohl připadat jako oběť "náhodného štěstí", které se mu v cenové ruletě příště vysměje i s úroky. Jednota cen šla ruku v ruce s jednotou rozvinuté stabilizované společnosti. Místo cenových válek panoval mír, nebylo vítězů ani poražených.
Pro Institut pro ekonomickou soutěž, který ho popsal, je fenomén cenového stresu labutí písní. Pracoviště bude rozpuštěno, protože po zákazu zdraví škodlivého soutěžení nebude mít co zkoumat.
