Zkuste si to představit. Píše se únor 2013 a venku je zhruba taková zima, jaká byla minulé dva týdny. Ideální povětří na finále prezidentské kampaně, ne? Vzhůru za voliči, do prvního, do druhého kola!
Politici přímou volbu prezidenta, která se má odehrát právě za rok, vepsali do Ústavy, a nejspíš už není cesty zpět. (Možnost, že by do Ústavy sáhli ještě jednou a přímou volbu odpískali, je spíš teoretická - i když, v roce 2009 poslanci také nejdřív schválili předčasné volby, a pak je Jiří Paroubek odvolal…).
Aby mohly přímé prezidentské volby skutečně proběhnout, musí teď parlament odehrát ještě druhý poločas - schválit volební zákon, který podrobně popíše pravidla hlasování. Slovo „musí" je na místě: bez takového zákona budeme také bez prezidenta, protože nikdo jiný než lid ho odteď vybrat nemůže.
Volební zákon je pro politické strany poslední společnou příležitostí, jak volbu nového prezidenta usměrnit podle svých představ. Pak už jim zbudou jen politické proklamace, zákulisní tahy - a peníze. Teď se hraje o to, jaký vliv si strany udrží na prezidentské kandidáty, a tedy i na pozdější hlavu státu. V čí režii bude volební kampaň - jejích účastníků, sponzorů, politických stran?
Zdroje na volby tu byly, jsou a budou
Bude levný, bude nám věrný, a kromě toho vyhraje - to je ideální prezidentský kandidát z pohledu politické strany. (A ještě by jí mohl posloužit jako maskot krajských voleb, které budou čtvrt roku předtím.)
Taková všestranná osoba ale pravděpodobně neexistuje. Splnit všechny tři podmínky - levnou kampaň, vítězství ve volbách a stranickou loajalitu - prakticky nelze.
Že se stranám nechce do prezidentských voleb investovat moc peněz, je pochopitelné - nemají totiž, alespoň oficiálně, z čeho brát. Především sociální demokracie, lídr volebních preferencí, vytlouká klín klínem, respektive úvěr úvěrem, aby měla alespoň na krajské volby.
A do toho ještě prezident?
ČSSD si myslí, pravil její předseda, že prezidentská volba „musí být soubojem zajímavých osobností, programů a vizí, nikoli soubojem peněz a vlivu ekonomických zájmových skupin snažících se privatizovat českou politiku".
Zlatá slova. Tohle už jsme z různých štábů slyšeli mockrát - a pokaždé to skončilo duchamornou reklamní smrští za stovky milionů. Ani letošní krajské volby nebudou billboardůprosté, žádný „strop" na volební náklady platit nebude. A i kdyby - rozpoznat, co jsou „peníze na kampaň" a co už ne, je v některých krajích už nějaký čas docela těžké.
Na omezení volebních výdajů se politici nikdy nedohodli proto, že jedni druhým nevěřili, že by nepodváděli. Protože dobře věděli, jak to chodí u nich samotných.
Po zkušenostech, jako byla kauza Drobil, si o financování politických stran nemůžeme dělat ani ty nejmenší iluze. Zdroje tu byly a jsou. Krajské volby v tom nebudou jiné.
A ty prezidentské?
Dostihy černých koní
Sociální demokraté znovu navrhují volební výdaje omezit. Aby se „zamezilo finančnímu souboji nejrůznějších průmyslových a finančních oligarchů a zabránilo nakupování voličů pomocí velkolepých mediálních kampaní."
Domluví se snad na tom s ostatními stranami? Proč by ne? „Levní" prezidentští kandidáti jsou přece v zájmu všech stranických pokladen. A „zastropovanou" kampaň tím pádem asi neovládne nějaký řádově solventnější sponzor typu Kellner či Bakala, čehož se někteří politici zjevně obávají.
Dobrá. Možná vzájemná nedůvěra pod tlakem okolností povolí a politici volebním zákonem rozhodnou, že prezidentská kampaň bude skromná. Ale musejí počítat s tím, že kandidát, který půjde do voleb „za své", bude také o to nezávislejší. I jako prezident. Když volby vyhraje bez peněz a servisu nějaké politické strany a bez toho, aby s ní prorostl, ubude další důvod, proč by se později měl přizpůsobovat pořádkům, které v ní a kolem ní panují.
Strany by tedy mohly režírovat jak levnou, tak vítěznou volební kampaň. Ale že pak prezident bude „jejich", na to ať zapomenou.
Samozřejmě, existují i jiné, pro voliče černější scénáře. Například, když sponzoři zasvětí prezidentského kandidáta do svých politicko-obchodních tajemství. A tím si ho dopředu zaváží, respektive preventivně zkorumpují. Aby ve skutečnosti nebyl „svůj" ani „voličů", ale „náš". A tím pádem buď mlčel, nebo se ušpinil.
Ale je na tom politika tak zle, že by takový „vydíratelný" kandidát mohl vyhrát? Že by Hrad dobyl prezident kmotrů nebo „oligarchů", se stranickou knížkou, nebo bez ní? Tomu nevěřím. S přímo zvoleným prezidentem si bude hodně lidí spojovat téměř mesiášská očekávání - a tohle by byla až příliš mrazivá odpověď.
