Výzkumníci předpovídají, že mladí voliči ani v nadcházejících volbách nakonec nepůjdou k urnám, zůstanou mimo rozhodování o naší budoucnosti na další čtyři roky. Je velmi důležité vědět, proč mladé lidi volby nijak nelákají.
Mladými myslím prvovoliče, nebo klidně zoomery (či generaci Z, jež se rodila mezi roky 1997 a 2012). Sám jsem boomer (generace narozená po válce mezi lety 1946 a 1964, odvozeno od baby boomers). Přesnější určení by znělo: jsem boomer obklopený zoomery. A velmi, opravdu velmi mě zajímá, proč mladí nechodí volit. Mnohem víc by to však mělo zajímat politiky. Nejen teď, v kampani, ale hlavně předtím.
Začnu dobou covidovou, protože velmi názorně nastínila základní příčinu nezájmu zoomerů o politiku. Proč? Na mladé se z výšky kašlalo, nezastala se jich ani opozice, ani vláda, týkaly se jich vlastně jen omezení a zákazy, přičemž mezi nejhorší patřil zákaz se stýkat. Ten na mladé dopadl mnohem tvrději než na starší generace (a sociální sítě to rozhodně nestačily nahradit). Vláda po nějakém čase začala organizovat pomoc zaměstnancům, kteří nemohli do práce, ale už ne třeba studentům, kteří přišli o brigády - přitom pro ně mnohdy existenciálně důležité. Pomoc jim se rovnala nule. Zájem o ně se rovnal nule.
Není to bohužel nic výjimečného. Když o tom budete přemýšlet, když se podíváte do programů stran, zoomeři vskutku nejsou v centru pozornosti. Dalo by se říct, že strany a hnutí se jimi prostě nezabývají. (Jistě, některé mají dobře udělané školské programy, ale to se generace Z už vlastně netýká, navíc zřejmě nevěří, že se ty plány a sliby naplní, pokud by si je nakrásně přečetli.)
Mladí lidé (řekněme zhruba do 25 let) mají ideály. Jsou děje, které je dokážou zvednout od počítače. Vidět to bylo před covidem při akcích Milionu chvilek pro demokracii. Vidět to je u ekologických organizací, ale třeba i v některých křesťanských sborech. Politici by měli ty ideály vnímat, pokud stojí o hlasy mladých. Ideálem (a zároveň obrovským problémem) je dnes bez pochyb ochrana přírody, ale také řešení místních potíží, místních tragédií - třeba chudoby, zadluženosti, bezdomovectví, zjevné nespravedlnosti.
Ekologie se stala velkým tématem. Ve vládě možná spíš kvůli evropské Zelené dohodě než z nějakého hlubšího zájmu. Strany ekologii jaksi povinně zahrnuly do témat, ale bez entuziasmu, bez krve, bez nadšení, povinně (s výjimkou Zelených, jenomže ti mají v průzkumech veřejné obliby obvykle příliš malou naději na zvolení). Pro zoomery žádné „povinně“ nefunguje, na to jsou alergičtí, hned poznají, co jde od srdce a co jde jen ze šrajtofle.
Žít jinak než rodiče
Navíc jsou válcovaní rodiči, starší generací, která má sice obavy třeba o vodu, strach ze sucha, ale bazény na zahradě si vesele napouští dál, masa se nevzdá ani náhodou a na děti, které chtějí šetřit životní prostředí, se zhusta dívají s ironickým úšklebkem (ne všichni, jistě).
Nikdo se mladých lidí neptá, co by chtěli, co oni vidí jako priority, kam by oni sami sebe rádi zapojili; tahle skupina (18-25) nebyla zapomenuta jenom během covidu, je zapomenuta stále. (A nenalhávejme si, že je pro ně tématem „digitalizace státu“, fakt není, oni sami jsou digitalizovaní už dávno a se státem zas tolik kontaktů nemají). Dost z nich touží žít jinak než rodiče, méně naprogramovaně, méně okopírovaně, méně závisle, v méně ubíjejícím rytmu.
Další potíž, co se stalo tématem těchto voleb? Jaký střet, jaká vize? Záchrana demokracie? Ale oni nic jiného než systém po roce 1989 neznají, neumějí si představit, jak hnusně, otrocky, ponižovaně se žilo v minulém režimu, v totalitě. Nebo jinak - to, co si jejich rodiče za posledních 30 let navařili, pro ně není téma. Jistě, na Letnou s Milionem chvilek šli, to byla velká akce a oni rádi akce, ale to už je dávno. Kde je dnes nějaká akce pro ně? Meeting s Babišem? S Fialou? S Bartošem, který tam bude hrát na garmošku?
Ani Antibabiš není jejich téma, nemůže být, Babiše si oni nezvolili. Stejně jako nejsou jejich tématem střety starých partají. Mají povšechnou představu, že „za Klause a Zemana“ to byl taky malér. Oni mají radši technoparty, festivaly nebo (část z nich) Fridays for Future. Dříve je přitahoval Milion chvilek, v době demonstrací, jenomže chvilkaři naplnili svou představu, dosáhli kooperace stran, vzniku dvou demokratických koalic a teď je podporují, aby vyhrály. Doporučují je, vmíchali se do kampaně, a zároveň nedoporučují třeba Zelené. Pro zoomery to může být potíž. Proč? Co mají společného s ODS, lidovci, topkou? Co se STAN?
Mladým extrémní hlasy u Pirátů nevadí
Nejblíž jim byli (už svým názvem) Piráti. Jenomže mnozí mladí vidí i tam problémy, třeba to, že jsou umlčovány extrémní hlasy (jako ultralevičák Tomáš Tožička, podle nějž, viz jeden jeho tweet, „kapitalismus - akumulace kapitálu, nemůže existovat v uzavřeném prostoru. Musí expandovat za novými zdroji, aby je raboval. Nejprve do veřejných služeb, pak za hranice a nakonec do války, která roztočí nová kola spotřeby“). Zároveň vidí, jak se Piráti pomalu „normalizují“, přizpůsobují, kopírují Babiše ve snaze nahnat si hlasy penzistů, zatímco pro ně, pro zoomery, nenabízí nic, k čemu by se houfně přidali, co by je nadchlo.
Jim prostě politika neumí nic nabídnout, protože politici se o ně nijak zvlášť nezajímají, oni politiky nezajímají. (Začíná to už doma, v rodinách; kolik z nás je ochotno vyslyšet hlas synů a dcer mezi 14 a 20? A u politiků, kteří nemají na rodinu čas, je to samozřejmě ještě podstatně horší.)
Dokonalý obraz toho masivního nevnímání poskytl minulý čtvrtek Andrej Babiš senior, když při startu kampaně ANO v Ústí nad Labem na Větruši koukal jak zařezaný na Andreje Babiše juniora, svého syna. Jiné světy, jiné planety, jiné životní představy, jiné životy. - Nebo jiný obraz, který snad ještě přesněji vystihuje situaci mladých - postava zelené švédské aktivistky Grety Thunbergové a česká většinová reakce na ni: Co nám tahle mladá nenormální káča má co vykládat? To znělo (s výjimkami) napříč stranami.
Pro mladé neexistuje jednoznačná politická alternativa. Ona se objeví, bude muset, ale teď prostě neexistuje. A stejně jako alternativu politickou nemají ani alternativu životní. Proč? Protože se budoucnost najednou jeví jako hrozba. Ne obyčejná hrozba, ale hrozba vyššího řádu (nikoli riziko typu „bude tu Babiš a Zeman“, ale hrozba „upečeme se“, „vyschnou řeky“, „povedeme války o vodu“ atd.).
Politika je svinstvo (hlas rodičů)
Pak najdeme ještě další kritický moment, velmi reálný - co politika nabízí zoomerům na Karlovarsku, v Ústí nad Labem, v Mostě, v Ostravě, na vesnici? Co nabízí lidem, kteří nemají výhled, že vůbec seženou slušnou práci? Co nabízí mladým ve městech? Jaké bydlení a za kolik? Nebo přesněji: jakou hypotéku a na kolik desetiletí?
Doma léta slýchali mantru „politika je svinstvo“ (nikoli mantru „politika je věc veřejná, naše věc“). A teď se mají jít toho „svinstva“ účastnit?
Položme si otázku opačně: proč by mladí měli jít k volbám, co je tam opravdu „jejich“, pro ně? I klimatická změna, která aktivní část z nich zajímá a mobilizuje, je totiž malér, který jsme zavinili my, staří. Je to naše vina, za kterou oni budou tvrdě pykat. A my místo omluv a přiznání viny děláme, že se nás to „zatím“ netýká (případně že je to celé pitomost, zase se ochladí, jak bájí Klaus senior). Brečíme, že by zoomeři měli šupem naběhnout k urnám a volit, jak si přejeme my, rodiče, staří, ohrožení, vyděšení svým dílem, aby se to zlepšilo. - Ne, mám-li být upřímný, naprosto rozumím nechuti dvacetiletého naklusat k těmhle volbám.
Ještě něco hraje značně zanedbávanou roli - otázka elit. Za kým by dnes mladí měli jít? Za Babišem? Proboha, Babiš je superestablishment, esence establishmentu, navíc se soustřeďuje na důchodce, mladí ho zajímají asi tak stejně jako jeho syn Andrej. Za Fialou? Za Jurečkou? Za Pekarovou Adamovou? Asi je moc netáhne ani Rakušan, ale už ne ani Bartoš, i on teď raději běhá do domovů pro seniory.
Mladí potřebují nějaký nekompromisní sexy vzor, nějaký ostrý, přitažlivý ideál. A vůbec to nemusí být mladá žena nebo muž (rozhodně to nebyl Dominik Feri). Naposledy něco takového nabídla TOP 09 - Karla Schwarzenberga (na plakátku s čírem na hlavě). On mohl značnou část zoomerů lákat. Dříve to byl nepochybně Václav Havel, protože na ně myslel a protože byl sám zcela mimořádným příběhem.
Ale dneska? Podívejte se na kampaň, na kandidátky a kandidáty, buď postavy pro boomery, nebo často pro doomery (moderní nihilisté) a bloomery (ti, kteří myslí, že nic asi nemá smysl). - To, že mladí nechtějí jít volit, není jejich chyba, je to výhradně náš obří dluh.
Zatracená generace Z: Jsou spokojení, nedávejte je do jednoho pytle, říká sociolog (video DVTV z 22. října 2019)
