Nervozita roste. Padají obvinění z fašismu, stalinismu. Političtí protivníci neváhají jeden druhého přirovnávat ke Goebelsovi, Gottwaldovi či alespoň Gustávu Husákovi.
Na předvolebním mítinku vyletí z davu láhev, na jiném dostane významný politik jedné ze dvou nejsilnějších stran facku.
Čím dál častěji zaznívají varování, že jsme svědky nebezpečné radikalizace společnosti, která hrozí přerůst ve výbuchy násilí.
Kdo tedy nese vinu za to, že předvolební rétorika je stále ostřejší, emoce vypjatější a reakce celé řady politiků i voličů podrážděnější?
| Čtěte také: | Sobotka dostal pěstí. Paroubek: "Nenávistná kampaň" |
Mohou za to politici, kteří předkládají voličům stále jednodušší obraz reality, vměstnaný do nic neříkajících hesel a obrazů nenáviděného nepřítele?
Či voliči, kteří takto zjednodušený svět od politiků požadují?
A jakou roli v tom všem hrají média?
Další blogy k volbám
Jan Urban: Máte šanci, mladí…
Jiří Pehe: Politizace facebookového mládí? Ano, ale jaká?
Vladimír Just: O české volební schizofrenii
Anna Matušková: Get out the vote v českém stylu
Politolog Jan Kubáček je přesvědčen, že zklidnit situaci mohou jen sami politici.
"Pokud ... rychle neopráší úctu a ctění politiky kompromisu, včetně vedení politických střetů s pravidly, s elementární úctou k soupeři, tak velmi reálně hrozí rezignace na zájem o politiku a o politiky u většiny slušných občanů-voličů. A naopak nárůst snahy exhibicionistů využít všech myslitelných prostředků za možnost chvíli být v centru pozornosti a politicky se vybít. S jednoduchým odůvodněním, když obdobnou logiku uplatňuje kandidát na premiéra a budoucí ministři, poslanci, tak proč ne já, rozhorlený běžný člověk...," míní Kubáček.
| Jan Kubáček: Dozrály politické hrozny hněvu |
Podle publicisty Karla Hvížďaly padá část viny i na novináře.
"Po řadě útoků vedených na politiky všechna média verbální či fyzické ataky odsoudila, ale dopustila se stejné chyby jako většina politiků, která vinu svádí vždy na konkurenční stranu. ČSSD tvrdí, že za bezprecedentní vyvrcholení nenávistné kampaně vůči jejich straně může Modrý tým a Ivan Langer, a ODS zase svádí vinu na agresivní kampaň ČSSD. Žádná ze znesvářených stran si nechce přiznat svůj podíl viny," píše Hvížďala.
Cituje holandského publicistu Marka Elcharduse, který v žurnalistické teorii zavedl pojem "drama demokracie". Ten upozorňuje, že každý politický konflikt líčí bulvární či tzv. popmédia jako válku, jako tvrdý zápas mezi pohádkovými kladnými a zápornými postavami, podle toho, které je jaké straně nakloněné, se jen mění znaménka před aktéry události.
Hvížďala vidí problém v tom, že v Česku podle něj neexistují prestižní média, jak je známe z jiných zemí. Špatně podle něj fungují i média tzv. veřejné služby, která mají umožňovat kvalitní diskusi a podporovat vznik pluralitních autorit.
| Karel Hvížďala: Politika, brutalita a novináři jako spoluviníci |
Politolog Jiří Pehe vyčítá některým médiím, která označuje jako pravicová, že se "ve vztahu k Jiřímu Paroubkovi a ČSSD stále více ocitají za hranicí demokratického diskurzu a objektivního novinářství".
"Role médií ve vybičovávání konfrontační atmosféry zůstává při nedostatku sebereflexe neanalyzována, ačkoliv právě pravicová média běžně prezentují předvolební klání a možné dopady voleb i dvacet let po pádu komunismu v jazyce třídního boje, mobilizují a očerňují levici s pomocí nejrůznějších nepodložených spekulací," míní Pehe.
| Jiří Pehe: Licoměrná štvanice na Paroubka |
