Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
25. 6. 2015 12:50

Ústavní soud vlepil pohlavek Nejvyššímu. Pozdě a právem

Po dvou letech se od Ústavního soudu dozvídáme: Poslanci Tluchoř, Šnajdr a Fuksa nesměli kšeftovat s poslaneckým mandátem. Imunita se na to nevztahovala.
"Rebelové". Exposlanci Šnajdr, Tluchoř a Fuksa zůstávají v pohodě.
"Rebelové". Exposlanci Šnajdr, Tluchoř a Fuksa zůstávají v pohodě. | Foto: Aktuálně.cz

Jakou úroveň má česká justice? Dá se u nás dovolat spravedlnosti? Sledujeme naprosto odlišné verdikty ve velmi podobných případech (Roman Janoušek, Josef Novák), utajování soudů (Jana Nečasová-Nagyová), absurdní verdikty (Jana Nečasová-Nagyová) i rušení rozsudků, pro které chyběly důkazy (Lukáš Nečesaný). Jedna věc je v justici mimořádně důležitá: aby byla její rozhodnutí očekávatelná, předjímatelná. Aby budovala ponětí o spravedlnosti. To u nás nefunguje.

Jedním z nejpochybnějších případů za poslední roky byla kauza tří poslanců ODS, Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. Podle olomouckých žalobců složili mandáty výměnou za lukrativní trafiky. Nejvyšší soud (NS) však v říjnu 2013 řekl, že se na jejich jednání vztahuje imunita, a vyňal je z pravomoci policie. Stát se jim musel omluvit. Dostanou statisícové odškodné.

Toto rozhodnutí před necelými dvěma roky zasadilo představě o české spravedlnosti na dlouho skoro smrtelnou ránu. Pro mnoho lidí totiž znamenalo jediné: v Česku žijí občané dvou naprosto odlišných kategorií. Jedni ukradnou rohlík a jdou sedět, druzí se nechají zkorumpovat, ale jsou to politici a vše je v pořádku, justice stojí na jejich straně.

Tehdejší verdikt Nejvyššího soudu neznechutil jen veřejnost a nenaboural jen představu o právu. Zásadně zpochybnil i práci státních zástupců z Olomouce, které vede vrchní žalobce Ivo Ištvan. Stále dokola čelili výtce: porušili jste zákon. Nezákonně jste stíhali tři nevinné (nebo spíš z možnosti být vinen vyňaté) poslance. Montovali jste se do politiky.

Ištvan a jeho lidé byli dokonce viněni, že chtěli nabourat celý český politický mechanismus. Kdyby prý byli Tluchoř, Fuksa a Šnajdr stíháni, nedala by se u nás vůbec provozovat politika! (Jinými slovy: česká politika stojí na kšeftu a korupci, bez těchto pák nemůže fungovat.)

Olomoučtí státní zástupci tehdy nemohli podat stížnost k Ústavnímu soudu (ani dnes to udělat nemohou), neboť reprezentují stát. Obvinění zproštěné, policii odňaté exposlance a jejich advokáty by to samo sebou ani nenapadlo. Ti utekli hrobníkovi z lopaty a byli rádi, že jsou rádi.

Projev je imunní. Obchod s mandátem ne

Po zhruba dvaceti měsících od rány, kterou vnímání spravedlnosti v Česku zasadil Nejvyšší soud, přišel tuto středu jiný verdikt. Týká se jiné kauzy a vydal ho Ústavní soud. Podstatné je, že nový nález naprosto boří postoj Nejvyššího soudu z října 2013.

Na imunitu (indemnitu, tedy neodpovědnost poslance za hlasování a určité projevy učiněné ve Sněmovně a jejích orgánech) se dívá stejně, jako se na ni přirozeně dívala veřejnost v kauze tří exposlanců ODS. Oproti takřka bezbřehé beztrestnosti zákonodárců, jak ji stanovil Nejvyšší soud, ústavní soudci imunitu zúžili, vrátili do ústavních mantinelů.

Senát ÚS vedla soudkyně zpravodajka Kateřina Šimáčková. Stanovila tři podmínky indemnity. Aby byl projev imunní, musí být sdělením informace slovem, písmem, obrazem nebo jiným srovnatelným způsobem. Musí být vysloven na schůzi Sněmovny, Senátu nebo jejich orgánů. A musí směřovat k účastníkům debaty, nikoli ven směrem k voličům.

Kateřina Šimáčková řekla Aktuálně.cz: „Poslanecká indemnita nechrání nějaké výsady toho poslanec, chrání pouze dobrou a akceschopnou funkčnost parlamentu. Účelem toho je, aby v parlamentu mohla probíhat svobodná debata, kde se nebude nikdo bát nic říct, ale v rámci toho tělesa.“

Starší verdikt NS postavila na hlavu, když dále řekla: „Projev je vyjádření názoru nebo sdělení informace, může to být i hození sněhové koule nebo roztržení vlajky, ale nemůže to být uzavření smlouvy, nebo jsme výslovně řekli vzdání se poslaneckého mandátu.“ Konečně to vyslovil ústavní soudce.

Připomeňme, jak se v říjnu 2013 vyjádřil mluvčí NS Petr Knötig: „Zjednodušeně řečeno, ti tři jsou chráněni indemnitou a imunitou tak, že se vlastně projevovali na půdě Sněmovny tím, že se vzdali mandátu. To je projev poslance, který je právě tímto podle ústavy chráněn.“ Vidíte to? Nebe a dudy. Pravý opak.

České právo? Jako hodit si korunou. Panna, nebo orel

Soudkyně Šimáčková rozhodovala o jiné kauze. Bývalý poslanec Věcí veřejných Otto Chaloupka vyfasoval u soudu podmínku za výroky o Romech, které zveřejnil na Facebooku. Hájil se, že je psal jako poslanec, takže se na něj vztahovala imunita. ÚS to rozhodně odmítl.

Takže si teď můžeme ulevit, konečně vládne právo, haleluja? Těžko. Jednak se asi ke kauze tří poslanců ODS nelze vrátit. Občané dvou různých kategorií zůstávají. Za druhé je stále dál nepochopitelné, jak mohl NS takový verdikt vynést. Proč?

Za třetí dál platí, že pokud se bude stejná situace opakovat, pokud dojde až k Nejvyššímu soudu a pokud se tam soudci nebudou řídit ústavou a závazným nálezem Ústavního soudu, situace tří poslanců ODS se bude opakovat. Protože nebude nikdo, kdo by měl mandát obrátit se na Ústavní soud.

Ještě jedna „justiční“ poznámka. Ano, Ústavní soud vydal skoro po dvou letech (dříve objektivně nemohl) zjevně spravedlivý, závazný verdikt. Viditelně se na případ chystal, viditelně ho rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2013 bolelo. Ale v kauzách méně slavných, méně mediálních, dokáže Ústavní soud na práva občanů kašlat. (Viz kauza Ladislava Poláka, jehož banka okradla o 4,5 milionu, vše je dávno doloženo, ale ani ÚS to nezajímá.)

Zrovna tak nevydává Nejvyšší soud jen rozhodnutí, jaké učinil v politické kauze tří poslanců. Kupříkladu v případu bez důkazů odsouzeného Lukáše Nečesaného dokázal zvrátit zjevně nespravedlivý rozsudek krajského soudu.

A tak stále platí, že česká justice je něco jako hodit si korunou, panna, nebo orel, náhoda. Jednou peklo, jednou ráj. Nepředvídatelná, ovlivňovaná často zřejmě bočními zájmy (třeba politickými). Pomalá. Soustředěná na velekauzy a často lhostejná k nemediálním „drobnostem“. Smutné. I když teď se chvíli díky soudkyni Šimáčkové můžeme radovat.

 

Právě se děje

Další zprávy