reklama
 
 

Už čelíme nejen korupci, ale i pokusům o její rehabilitaci

20. 6. 2014
Komentář sociologa Pavola Friče: Nikdo neví, co je větší než malé množství korupce. Nedá se tedy ani říct, proti jaké míře korupce je už potřeba bojovat a proti jaké ještě ne.

Tak jsme se dočkali. Konečně už někdo veřejně řekl, že korupce může být užitečná nejen pro privilegované vrstvy korupčníků, ale i pro nás všechny. Je příznačné, že na obranu korupce se neohroženě postavil politik. Lídr nového hnutí Pro Prahu a kandidát na pražského primátora Zbyněk Passer zavzpomínal na staré dobré časy za primátora Béma a Hospodářským novinám sdělil, že lidé z komunální politiky by „přivítali nějakou míru korupce, kterou by doprovázely nějaké investiční akce, že se opravují silnice, kanály, staví se školy a školky.“ Tím sice neříká, že by korupci rád z vděčnosti postavil sochu, jak to navrhují napůl fiktivní radní z Krna, ale upozorňuje nás, že jistá míra korupce, která tu už v minulosti byla, měla blahodárný vliv na rozvoj města.

Ve společenských vědách se o tom, jestli korupce může být prospěšná, vedou debaty už víc jak padesát let. Funkční korupce prý promazává kola strnulých byrokracií a podporuje ekonomický růst. Tento názor se ale nakonec neujal. Vědecké studie jednoznačně vyvracejí názor, že korupce neškodí a tím pádem to není problém a vlastně nestojí za to se zabývat jejím vymýcením.

No jistě, Passer není první na světě, kdo poukazuje na to, že korupce může mít i pozitivní funkce. Ve společenských vědách se o tom vedou debaty již od padesátých let minulého století. Funkční korupce prý promazává kola strnulých byrokracií a podporuje ekonomický růst. Tento názor se ale nakonec neujal. Již několik desetiletí je jak na běžícím pásu podrobován zdrcující kritice založené na rozsáhlých výzkumech prováděných po celém světě. Vědecké studie jednoznačně vyvracejí názor, že korupce neškodí a tím pádem to není problém a vlastně nestojí za to se zabývat jejím vymýcením.

Staré dobré časy

Abychom politikovi Passerovi nekřivdili, on si vlastně nepochvaluje korupci jako takovou, ale jen její určitou (nějakou) míru. Věda však zklamává Passera a jeho politické kamarády z komunálu i při hledání užitečné míry korupce. Zatím nikdo na světě nedokázal zjistit, co je ještě správná korupce a co už škodlivá, jaké množství korupce je ještě užitečné a jaké už ne. Zkrátka nikdo neví, co je větší než malé množství korupce. Nedá se tedy ani říct, proti jaké míře korupce je už potřeba bojovat a proti jaké ještě ne.

A tu jsme se dostali k jádru pudla toho, co nám pan nadějný primátor chtěl říci. On si v pokračování svého projevu stěžuje, že dneska se neinvestuje a že je to ještě horší, než bylo za Béma. Naznačuje nám, že jsme to s tím protikorupčním tažením přehnali a spolu s korupcí jsme z vaničky vylili i investice, respektive ekonomický růst. Jinými slovy nám říká, že to čeští politici bez korupce neumí, a když budeme na ně tlačit, aby byli transparentní, tak se musíme s ekonomickým rozvojem rozloučit, protože tak to je.

Ale jak to skutečně je? Ponechme stranou, že Passer svými názory protiřečí výsledkům vědeckého bádání, a rovnou se zeptejme, proč to dnes nejde. Dle Passera je to tím, že nastavený antikorupční systém je pro politiky a úředníky tak svazující, že brání investicím. Jenže podobné protikorupční normy jako v České republice mají i v jiných zemích a investice to nijak významně nepodvazuje. To znamená, že ve hře je i jiné vysvětlení, podle kterého korupční systém zavedený v minulosti blokuje hladký chod realizace investic a veřejných zakázek, aby si vynutil zpět ztracené korupční příležitosti.

Zbyněk Passer má možná kus pravdy v tom, že současný způsob boje proti korupci, který spočívá v přijímání dalších a dalších legislativních protikorupčních opatření a zákonů, je poněkud nešťastný. Budujeme obrovský protikorupční průmysl, který odsává zdroje, ztěžuje hladký chod veřejné správy a je žalostně neúčinný.

Ve výrocích Zbyňka Passera nejde o nic menšího než o legitimizaci návratu ke starým dobrým časům, které byly založeny na předpokladu, že přijatelná míra korupce je lepší než přehnaná regulace. Passer má možná kus pravdy v tom, že současný způsob boje proti korupci, který spočívá v přijímání dalších a dalších legislativních protikorupčních opatření a zákonů, je poněkud nešťastný. Budujeme obrovský protikorupční průmysl, který odsává zdroje, ztěžuje hladký chod veřejné správy a je žalostně neúčinný.

Korupce lepší než regulace?

Zdá se, že stojíme před dilematem, kdy si můžeme vybrat mezi investicemi s přítěží korupce, která odsává značnou část veřejných zdrojů, a antikorupční regulací, která neúměrně ztěžuje investování. Passer se jednoznačně staví za první možnost a kritizuje tu druhou. Je to paradox, ale názor, dle něhož je korupce lepší než regulace, vychází z předpokladu, že korupci lze regulovat (udržovat na žádoucí úrovni). Předpokládá, že korupce může sloužit všem, že ji podle potřeby můžeme regulovat a z dobrého slouhy se nikdy nestane zlý pán. Z tohoto předpokladu zřejmě vycházeli i otcové naší ekonomické reformy, kteří korupci v privatizaci pojímali jako krátkou špinavou záležitost, které se lehce zbaví po ukončení reforem. Výsledek byl však zcela opačný, korupce se díky jejich toleranci vyvinula do systémové podoby a ovládla vše, co jí stálo za to.

Teoreticky by korupce mohla mít na společnost pozitivní efekt, pokud by zůstala pouhou deviací a nestala se pravidlem, respektive nerozrostla by se do své systémové podoby, která způsobuje degeneraci demokracie a úpadek ekonomiky. Může to pan Passer v našich podmínkách zaručit? Bohužel je smutnou pravdou, že současný antikorupční exorcismus vezoucí se na lavině legislativních opatření, jeho iluzi o starých dobrých časech, kdy korupce sloužila a lidi se měli dobře, dodává na hodnověrnosti. Teď čelíme nejen korupci, ale i pokusům o její rehabilitaci v očích občanů.

autor: Pavol Frič

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama