V Barmě se už zase vlády chopili vojáci. Převratem. Tvrdí, že v zemi došlo k porušení demokratických zásad, neboť byly těžce zmanipulovány výsledky listopadových voleb. Aby armáda údajný prohřešek napravila, sama je hrubě porušila. Nepřipustila ustavení nového parlamentu, čelné politiky zvolené v předchozích volbách (2015) odstavila od moci a internovala.
Moc je tedy v rukou generálů, jako už tolikrát v moderních barmských dějinách, a jistí to výjimečný stav, který má platit rok. Poté se mají konat nové volby - ale kdy? Generálové si jistě myslí, že to záleží čistě na nich. Kdyby byl v čele nynější junty jeden z bývalých barmských vojenských vládců, nejspíš by se poradil s astrology a dal by si věštit z čajových lístků či z chvění bambusového plotu.
Jeho následovníci budou racionálnější. Vyberou termín dostatečně vzdálený, aby si stihli co nejvíce upevnit moc. Případně aby zkusili posílit stranu, na kterou vsadili v listopadových volbách - a která je zklamala svým žalostným výsledkem. Proto ony generálsko-trumpovské stesky na neregulérnost: kdyby bývala proarmádní strana volebně uspěla, puče by nebylo zapotřebí.
A co když to vojáci příště vezmou do vlastních rukou? Proč by ze "svobodných" voleb nemohl "demokraticky" jako nový vůdce země vzejít nynější vůdce junty? V sousedním Thajsku to vyšlo - že by se to nedalo zařídit i v Barmě?
Bída a čas relativní hojnosti
Otázkou zůstává, jak zareagují Barmánci. Z prvního dne po puči se mnoho vyvozovat nedá. Informací bylo pomálu, internetové i mobilní spojení přidušené. A lidé byli patrně v šoku; podle toho, co víme, se soustředili hlavně na výběr hotovosti a vytváření zásob.
Jedno je ovšem jisté, vláda vojáků je v zemi vysoce nepopulární. Barma je nezávislá 73 let a po většinu té doby stáli v čele státu generálové. Jejich vinou se z potenciálně bohaté země s obřími nerostnými zásobami stal chudičký stát. I proto svobodné volby vyhrávala Národní liga pro demokracii vedená držitelkou Nobelovy ceny míru Aun Schan Su Ťij, která leží barmským generálům hluboko v žaludku. V listopadu 2020 pro uskupení hlasovalo více než 80 procent voličů.
Smíří se tito lidé s pučem a výjimečným stavem? A pokud ne, kam až jsou generálové ochotni zajít, aby se udrželi u moci? Utopí případné protesty v krvi jako jejich předchůdci v roce 1988? Nevíme.
V Barmě opravdu nejde pouze o demokracii. Když skončila vojenská vláda, začalo se dařit ekonomice i domácnostem. Do země proudily investice, už ne jen ty čínské jako za vlády předchozí junty, ale i západní. Tento penězovod se nyní zřejmě zasekne. Zato Číňané rádi přispějí, s jejich všestrannou pomocí mohou barmští uzurpátoři počítat. Jedné z předchozích tamních vojenských vlád se ovšem v určitém okamžiku začalo zdát, že je na Pekingu až příliš závislá - a začala urychleně hledat cestičky k Západu. Což byl jeden z hlavních důvodů barmského přechodu od vojenské k civilní vládě.
Následně se prokázalo, že kombinace vojenské vlády s čínskou pomocí není pro prosté Barmánce zdaleka tak přínosná jako kombinace civilní vlády (pravda, s výraznou vojenskou účastí) a ekonomiky otevřené všem zahraničním zájemcům. Pokud čas relativní hojnosti skončí, budou to Barmánci juntě tolerovat?
Otcové vlasti
Nejpikantnější na tom všem je, že k tomu, aby měli hodně moci, nepotřebovali barmští generálové puč. Pojistili se ústavou, kterou nechali schválit ještě před tím, než povolili první svobodné volby po mnoha letech.
Ústava ponechala vojákům čtvrtinu křesel v obou komorách parlamentu - což armádě umožňuje vetovat všechny důležité zákony, které se jí znelíbí. Klíčové posty (vnitro a obranu) v dosavadní, jinak civilní vládě drželi také vojáci. Generálům se však zřejmě zachtělo demonstrovat, kdo skutečně třímá mocenské otěže. Proto puč, proto výjimečný stav.
Už Talleyrand Napoleonovi říkal, že s bajonety se dá dělat všechno možné, jen sedět se na nich nedá. Třeba se ukáže, že se tentokrát barmští generálové přepočítali, že přecenili své síly. Ale lze se spolehnout, že i pak budou tvrdit, co tvrdí tři čtvrtě století: že jedině oni jsou pravými ochránci své vlasti, jejími otci.
Autor je zahraničněpolitickým analytikem Českého rozhlasu.
