Je to velmi smutné výročí. Přesně před devíti měsíci tehdejší ministr průmyslu Karel Havlíček vyhlásil, že stát nenechá chudší domácnosti ve štychu a pomůže jim se silně se prodražujícími složenkami za energie. Dokonce navrhl i přijatelné řešení - až 800 tisíc chudších domácností by získalo energetické vouchery za tisíce korun. Vše mělo být hotové do měsíce, protože už tehdy bylo Česko pozadu za pomocí v porovnání s mnoha evropskými státy.
A výsledek? Žádný zatím není. Vláda Andreje Babiše (ANO) měla jen spoustu řečí, ale nic systémového už neschválila. Pak nastoupil kabinet Petra Fialy (ODS), ale nezměnilo se skoro nic. Jen spousta nápadů proteklo do propadliště dějin. Odehrála se spousta ideologických bitev, co je či není spravedlivé. Ale výsledek pomoci je pro mnohé domácnosti zatím pořád jedna velká kulatá nula.
Realita ale už snad konečně tlačí vládu k jediné možné věci - více méně plošné dotaci na energie, která se bude vyplácet přímo prodejcům energií, a nebude tak obtěžovat domácnosti papírováním. Jenže ani tento úsporný tarif bohužel není stále hotový. Největším problémem je, že má pomoci domácnostem se slevou na přímý odběr plynu či elektřiny. U milionů obyvatel paneláků s ústředním topením to ale vypadá, že zatím mají smůlu.
Těžko můžeme najít ilustrativnější příklad neschopnosti českého státu: státní dotace pomůže movitější domácnosti ve vlastním rodinném domku, ale osamělý senior v paneláku na ni nedosáhne.
Možná by bylo vhodné, aby se vláda přestala soustředit na marketing (poslední představení vládních záměrů se pompézně jmenuje "válečný balíček") a už konečně přijala jasná pravidla státní energetické pomoci. Česko na ni čeká už neuvěřitelně dlouho.
Plošně nikdy! Takže plošně…
Země ztratila půl roku ideologickou bitvou, zda zodpovědný stát může plošně pomáhat svým obyvatelům, protože by pak nehospodárně dotoval i bohaté, kteří to nepotřebují. To je jistě pravda, ale pokud stát nedokáže cíleně pomáhat, stejně nakonec musí pomoci plošně, to je jednoduchá matematika.
A těžko to nějaký stát ilustruje lépe než Česko. Vláda Petra Fialy od počátku hledala možnosti, jak cíleně pomoci. Ale mnoho toho nenašla. Zvedla mírně příspěvek na bydlení, ale to je dávka, která je velmi byrokratická a vyplácí se až ex post. Pobírat ji tak může až pětina domácností, ale místo toho ji pobírá dvacetina. Tím, že premiér Fiala v televizním projevu národu vyzval občany, aby ztratili "ostych to udělat" a zjistili si "jak a kde o tuto dávku zažádat", jen dosvědčil, že vůbec neví, co za martyrium se s touto žádostí pojí.
Ne náhodou proto i evropské státy s pružněji fungující státní správou přistoupily raději rovnou k plošné či skoro plošné pomoci obyvatelům. Francouzi mají stoeurové šeky na energie, Belgičané sociální energetický tarif, Estonci rozšířili energetické kompenzace i na střední třídu, Němci, Poláci, Švédové, prostě všichni přikročili k plošné podpoře domácností, protože radikální nárůst cen energií nemá v poslední době vůbec nic společného s funkčním trhem.
V Česku teprve nyní pod tlakem okolností končí ideologická bitva o co nejcílenější pomoc, kterou ovšem stát neumí vyplatit. Smutným vrcholem asi bude ještě pětitisícová podpora rodinám, která je skoro plošná, ale zároveň s ní bude spojena enormní byrokracie, jako by šlo o tu nejpečlivěji testovanou dávku pro notorické podvodníky.
Je proto jen dobře, že ministr průmyslu Jozef Síkela (za STAN) se už na nefunkční pokusy o cílenou sociální pomoc nemohl dívat a přichází s energetickou dotací domácnostem.
Nejde o nic jiného, než o plošnou dotaci dodavatelům energií, která se propíše do koncové ceny. Ale to se kvůli ideovému zaměření vlády nesmí takto říkat, takže se hovoří o úsporném tarifu. Mnoho úsporného na něm ale není. Pokud někomu zlevníte energii, tak to není pobídka k úspoře, ale naopak spotřebě. A pokud z podpory vyjmete jen víkendový tarif pro chaty a nabíjení elektromobilů, tak to je de facto plošná pomoc.
Nicméně jinak to opravdu nejde - už zmiňovaný ministr Havlíček minulý podzim zjistil, že energetické vouchery neumí efektivně lidem rozeslat, pak ještě následovalo spousta dalších skvělých, leč nerealizovatelných nápadů. Takže jsme se zpožděním tam, kde jsme se nakonec museli jako ostatní evropské státy octnout - u plošné pomoci.
Byznys také čeká na plán
Úsporným tarifem ale vládní problémy s enormními cenami energií nekončí. Jednak je ještě třeba tarif notně dodělat. Z prvního návrhu plyne, že paneláky s dálkovým vytápěním mají smůlu, respektive pro ně budou snad zas jiná pravidla. To je nepřijatelné.
Ale brzo také propukne i debata o pomoci firmám. I ty se totiž dostávají do problémů a vláda se musí rozhodnout, zda jim nějak pomůže. Česko je navíc jeden z nejprůmyslovějších států Evropy, mnoho podnikání je v zemi energeticky velmi náročné.
Pokud vláda nechce nijak pomoci, bylo by fér to říct už nyní, aby se některé podniky přichystaly na zimu, kterou nejspíše nepřežijí. Vzhledem k tomu, že ale mnohé evropské státy nějakou pomoc pro byznys plánují, i v Česku by se taková debata měla začít. Je totiž dost k ničemu, když stát lidem pomůže s platbou energií, aby se ti v pondělí dostavili před zavřené brány fabrik, které nemají na energie.
Některé podpory už jsou schválené - například pro největší podniky vláda schválila kompenzace proti takzvanému úniku uhlíku za tři čtvrtě miliardy, to věru není málo a nyní to mnoha firmám velmi pomůže. Ale je třeba v tom udělat systém.
Nejpozději v září by byznys měl vědět, jak stát chce spolu s případným vyostřováním energetické bitvy s Vladimirem Putinem omezovat dodávky plynu do podniků a následně je odstavovat. Zároveň by stát měl jasně říct, jak moc je ochoten podnikatelům pomoci s účty za energie.
Nikdo jistě nemůže čekat, že stát byznysu pomůže tak, jako nyní musí pomoci domácnostem. Ale ať to alespoň řekne v létě, a ne až den po uzavření plynových kohoutů z Ruska někdy v listopadu.
Klidně další projev
Minulý týden se okolo projevu premiéra Fialy strhl povyk, zda byl dobrý, či špatný. To je ale zcela mylná diskuze. Pokud se premiér rozhodne vysvětlovat své kroky společnosti, je to vždy dobře, i když část společnosti s jeho názory nemusí souznít. A že si Fiala vybral jako jedno z hlavních témat energetiku, je tuplem dobře.
Problémem projevu bylo ale to, že premiér vzbudil očekávání, které pak nedokázal naplnit. Celý projev se nesl ve znamení vyjmenovávání minulých úspěchů vlády a ambiciózních vizí do budoucna. Ač pravicový premiér, Fiala de facto oznámil znárodňování sítě klíčových elektráren. Dále podpořil jadernou energetiku. Zmínil i obnovitelné zdroje či důležitost inovací. Nic z toho se však neuděje během následujících měsíců. A na akutní otázky bohužel neodpověděl.
Ať klidně Fiala vystoupí s projevem o energetice v televizi i tento týden, ale ať už konečně odpoví na to, co lidi potřebují vědět: jak zcela konkrétně bude vypadat energetická dotace vlády domácnostem s přímým odběrem plynu a elektřiny; jakou přesně pomoc pak získají lidé v panelácích napojených na teplárny; zdali se pomůže i podnikatelům s účty za energie; a jakou státní podporu premiér nabízí na rychlé energetické úspory před příští topnou sezonou.
Česko si tyto čtyři otázky klade už tři čtvrtě roku a už druhá vláda v pořadí na ně není schopna konkrétních odpovědí, podle kterých by se dal naplánovat domácí rozpočet do těžkých časů.
