reklama
 
 

V Americe vyhrál démon Trump. Evropa se musí začít starat o sebe, bít se za svobodu

9. 11. 2016 9:45
Svoboda se stala zvykem. I u nás jsme si na ni rychle zvykli jako na samozřejmost. Jenomže životní situace se mění, svět se mění.

Americké volby vyhrál Donald Trump. Ani Hillary Clintonová by pro USA nebyla zrovna veleštěstí, ale tohle je drsný nářez. Nejsilnější demokratickou zemi světa povede populista, hulvát na druhou, muž, který se zhlíží v Putinovi a chce omezit roli USA v NATO. Po imigrační vlně, rozkladném vlivu Ruska a jeho trollů, po sílícím nacionalismu v Evropě, po Brexitu a oslabování Evropské unie je to další jobovka pro demokratický svět. Pro nás.

Bývalý český velvyslanec v USA Michael Žantovský napsal na Twitteru: Svět, jak ho známe, skončil. – Přehání, můžeme se utěšovat, ale každopádně jsme se ocitli v sérii změn, v období neklidu, v globální krizi demokracie. Tou krizí není Trump, on je jen jejím výsledkem. Tou krizí je fakt, že se politické elity starají hodně o sebe a málo o voliče. Východiskem z krize není populismus, ale péče o svobodu a demokracii.

Co se stalo? Strašlivý Trump, výrazný, vyčnívající Trump stanul v mediálním světě, který je fascinován extrémem, proti nemastné neslané Clintonové, proti necharismatické Hillary, jež jako by se neuměla smát, rozohnit, v níž, vypadalo to, snad ani neproudí krev a která se během volební kampaně třásla, jestli ji nezačne vyšetřovat FBI.

Už to, že proti sobě v USA stáli dva tak odlišní kandidáti, a zároveň tak obtížně přijatelní kandidáti, ukazuje, že se Amerika topí v problémech a že si o šokovou terapii řekla tamní politická elita sama. Teď se ukáže, jestli je demokratický systém USA dostatečně odolný. Jestli Trumpa zvládne.

Clintonová, tušíme, by byla jen udržovačkou nevyhovujícího stavu. Kdyby vyhrála, propast a nedůvěra v demokracii v americké společnosti by se prohlubovala. Těžko si ovšem představit, že Trump přinese skutečné řešení. Vypadá, že nemá na to, aby Ameriku řídil, spíš je to žvanil, velkohubý macho, nikoli lídr prodchnutý ideami. Jeho voliče takřka jistě čeká zklamání.

Velká část však uvěřila, že on „slyší“ Ameriku. Že se přiblížil „obyčejným lidem“. Jeho heslo Make America Great Again (učinit Ameriku opět velkou) pochopilo zřejmě mnoho i těch nejchudších lidí, žijících v pocitu, že se na ně kašle, že jsou nejodstrčenější z odstrčených, tak že se skrze Trumpa sami stanou velikými.

Clintonová pro ně byla minulost, Trump budoucnost. Splňoval pro ně heslo, které používali Češi v roce 1989 „Nejsme jako oni“ (míněn komunistický establishment). Podobně Andrej Babiš tvrdí „Nejsme jako politici“ a Zeman zase drží protibruselskou a protisobotkovskou linii. Protest proti establishmentu frčí. (U Zemana navíc v jistém smyslu sedí, že „není jako oni“; je hrubší, horší, méně demokratický.)

Trumpa velká část USA nechtěla také pro jeho nekorektnost, osobní, nabubřelou nesnesitelnost. Jenže i ti, kteří ho nechtěli, věděli, že Clintonová není řešení, že USA z nesváru a rozdělenosti nevyvede. Mnozí z těch, kteří volili Clintonovou, cítili, že v USA politika ujela, odtrhla se od lidí, stará se sama o sebe, ne o ně. Prostě jsou to „oni“, trochu jako byli u nás „oni“ komunisté. (Ano, zní to drsně.)

Rovný rovného si hledá

Všimněme si jedné domácí změny. Čím dál víc prožíváme světové události, čím dál víc jsme součástí světa. Uzavřenost Čechů, náš navyklý nezájem „o cizinu“, o zahraničí, končí. Už je normální, že titulní strany novin a webů, stejně jako hlavní televizní a rozhlasové zprávy, obsazuje svět, nejen domácí události.

Miloš Zeman se ukázal jako dobrý prognostik. Vybral si Donalda Trumpa, několikrát ho výrazně podpořil, doma i na návštěvě v USA. Vsadil na něj. Vrána k vráně sedá, mohli bychom říci po našem. Nedivme se tomu, i Putin a Kreml podporovali tohoto kandidáta (možná víc, než tušíme).

Dočká se tedy Miloš Zeman konečně osobního přijetí u prezidenta USA? Poklábosí si spolu o tom, jak je Rus Putin fajn? – Uvidíme, jestli bude česká hlava státu pro magnáta zajímavá. Pokud ano, mohl by se stát "mostem" mezi USA a EU. (Hle, jak se dá ve špatném hledat to dobré.)

Pro Evropskou unii volby v USA znamenají velký malér. Byla nakloněna Hillary Clintonové, neboť evropští politici leckdy bývají jako ti američtí: myslí příliš na sebe. Často ne na demokracii, často ne na svobodu, často ne na lidi, kteří je zvolili. (I proto Unie ztrácí na přitažlivosti.)

Proč Evropa Trumpa nechtěla? Zřejmě nás bude nutit (pokud nebyly jen řeči to, co hlásal v kampani), abychom se víc spoléhali na sebe. Budeme se muset víc starat sami, to je jeden ze základních vzkazů amerických voleb za oceán.

Opakovalo se, jak je Trump nepředvídatelný, kdežto Clintonová předvídatelná. Jenže Trump celkem natvrdo říkal třeba to, že Amerika by neměla platit za Evropu její bezpečnost; sama řeší dost vnitřních potíží.

Čeká se, že nový šéf USA až na výjimky stáhne Ameriku "ze světa", že Washington bude méně intervenovat venku. (Tou výjimkou je, že chce poslat 30 tisíc vojáků, aby zničili Islámský stát. Pokud to ovšem doopravdy udělá.)

Další potíž: Trump se tváří přátelsky na Putina a na jeho dnešní Rusko. Když se obdiv k Putinovi spojí s předpokladem, že se Amerika pod Trumpem stáhne do sebe, přestane dělat světového hlídače demokracie, četníka, Evropě naskakuje kopřivka.

Svoboda se nám stala zvykem

Najednou se debaty o euroarmádě nezdají tak nesmyslné jako dosud. Dost možná zeslábne role USA v NATO. Trump upozornil spojence, že se musejí výrazněji podílet ve výdajích na obranu; tvrdil, že USA nadále nechtějí "platit za Německo", ani za jiné země. Nejspíš tedy ani za Česko.

V červenci se Trump nechal slyšet, že pokud by Rusko zaútočilo na některého člena NATO, USA by nemusely přispěchat na pomoc. Vítěz amerických voleb dnešní Rusko nevnímá jako Sovětský svaz, jako nepřítele. A je mu zřejmě šumafuk, co se v Rusku děje, jak tam šlapou po lidských právech.

Velkou roli ve znejistění Evropské unie sehrál již Brexit. Británie odchází, ale právě ona byla hlavním mostem EU do Spojených států, základní jistotou euroatlantické vazby. Kdo ji nahradí?

Nejde jen o bezpečnost. Trump hodlá odvolat podpis pod klimatickými dohodami (zastavení či brzdění oteplování), chce přestat platit peníze klimatickému panelu OSN. Předpokládá se, že zruší slíbené přijetí 12 tisíc syrských uprchlíků od USA. Nefandí dohodám o volném obchodu. Samé jobovky.

Mnoho lidí u nás prožívalo americké volby, jako by se konaly v Česku. Proč? Zní to absurdně, ale ocitáme se v podobné situaci jako USA; jsme stejně rozdělená země, kde spolu mnohdy rodiny nemluví kvůli politice, máme dokonce dva ústavní činitele, kteří Trumpa silně připomínají a podobně se chovají, Babiše a Zemana. Mají k sobě blízko, dohromady by jednoho Trumpa docela dobře dali.

Trumpuje se i jinde, v zemích EU takových populistů najdeme dost. Třeba hned vedle v Rakousku se bude znovu rozhodovat, zda se jeden "slabší odvar Trumpa" přece jen nestane prezidentem. Může za to unavená demokracie? Nebo demokracie zpovykaná, líná? Demokracie do jisté míry zneužitá?

Svoboda se stala zvykem. I u nás jsme si na ni rychle zvykli jako na samozřejmost, o niž nemusíme usilovně pečovat. Jenomže životní situace se mění, věci se mění, svět se mění, Amerika se mění, my se měníme.

Michal Žantovský má pravdu: svět, jak ho známe, skončil. Je najednou mnohem víc na nás, jaký bude. A to je strašně důležité: pořád ještě záleží na nás. Ne na nich.

autor: Martin Fendrych | 9. 11. 2016 9:45

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama