Martin Fendrych Martin Fendrych | Komentáře
14. 8. 2019 14:11

V Praze že se žije nejlíp? Pijanům z Anglie ano. Chybí index přemnoženosti turistů

Turismus v české metropoli zvyšuje ceny a komplikuje místním život. Stávají se tak doma cizinci, jakýmsi trpěným, utlačovaným prvkem. Kmenem na vyhynutí.
Zkuste jít v sezóně (ale i mimo ni) v Praze po Karlově mostě. Něco jako japonské metro...
Zkuste jít v sezóně (ale i mimo ni) v Praze po Karlově mostě. Něco jako japonské metro... | Foto: Tomáš Vocelka

Podruhé jsme se dozvěděli, kde se v Česku "nejlépe žije". Žebříček vychází z "indexu kvality života", který je spočítán podle 29 ukazatelů ve třech oblastech: zdraví a životní prostředí, materiální zabezpečení a vzdělání, vztahy a služby. Kvalita života je měřena ve 206 českých městech a čerpá z projektu Obce v datech. Smyslem je pomoci obcím, aby mohly zlepšovat podmínky po život.

Loni jsem psal, jaké parametry chybí. Třeba "index hustoty turistů", taková Praha či Český Krumlov by si asi hodně pohoršily. Dál nenajdete "index rozvoje či nechátrání města" (index modernizace). Psal jsem o Hořicích a jejich chátrání, v novém měření toto kdysi krásné město kleslo o 34 pozic! Neexistuje ani "index černoch" (jak se žije cizincům u nás, což by se dobře vešlo do podskupiny sounáležitosti). Neměří se "index víry a naděje", šlo by to jistě těžko, ale souvisel by s životní vyrovnaností a schopností vnímat druhé, obojí důležité pro kvalitu života.

Všechny tři skupiny, z nichž roboti vyrábí index kvality života, jsou zajímavé a významné (zdraví a prostředí, materiální stránka plus vzdělání, vztahy a obsluha jedince). Hodně vypovídají o tom, jak přemýšlíme, čeho si vážíme, co si myslíme, že potřebujeme.

Příklad: index supermarketů má váhu 3, bankomaty mají váhu 2, sounáležitost ovšem jenom 1,7 (!), přičemž tento index "představuje počet spolků a zájmových sdružení se sídlem na území obce vztažený na počet obyvatel". Nezahrnuje tedy běžnou "sousedskost", ochotu si pomáhat a rozumět, schopnost brát se za své věci, za své okolí. Dodejme, že nejvíce (10 bodů) váží index průměrné délky života, srovnáme-li jej s "váhou" bankomatů, je těžší více než třikrát. (Neměl by se přidat "index strachu ze smrti"?)

Jako druhé nejkvalitnější místo pro žití opět skončila Praha. Divné. Ale jistě, bankomatů máme v metropoli nepočítaně. Hromadná doprava si sice pohoršila, ale stále je kvalitní a levná. Lékáren pak napočítáme skoro jako hospod, lékařská péče se tedy jeví jako dostupná. "Index drahoty" se nepočítá stejně jako "index odcizení, atomizace". Měřená kvalita života proto nezaznamená kvanta osamělých starých žen a mužů, kteří díky moderní medicíně žijí mnohem déle než kdysi, ale tím to končí, často jen opuštěny a opuštěni dožívají.

(Odcizení u mladých by se mimochodem dalo docela dobře měřit podle počtu přátel a lajků na sociálních sítích, zatím to však do kvality života nebylo zavedeno…)

V indexu rozkopanosti je metropole nedostižná

Existuje index silniční sítě, v Praze skoro nic jiného než silnice není (jejich stav, natožpak stav chodníků, se bohužel neměří). Index silniční sítě je popsán následovně: "Kam je možné dojet za 30 minut autem od radnice obce; výpočet bere v potaz maximální povolené rychlosti na komunikacích k poslednímu čtvrtletí roku 2018. Aktuální dopravní situace a uzavírky nejsou do výpočtu zahrnuty." Aha, pokud by se měřilo, kam se prostojíte od pražského magistrátu autem za 30 minut, bylo by zle. O uzavírkách a "rozkopávkách" ani nemluvě ("index rozkopanosti" by Praha vyhrála).

Jak už řečeno, chybí "index přemnoženosti turistů", i proto se hlavní město tak usilovně - a dodejme, že pro místní překvapivě - drží na druhé příčce. Kdyby existovalo měření typu "milujeme návštěvníky", počítám, že by lidé z centra města, ale dnes už i obyvatelé dalších městských částí, svrhli metropoli na podstatně nižší příčky.

Minulý rok Prahu navštívilo přes osm milionů lidí ze zahraničí, připočteme-li lidi z Česka, je čtvrtým nejnavštěvovanějším městem v Evropě. Letos se čeká už devět milionů turistů a trend je vzestupný. Loni v prosinci napočítali 1,305 milionu Pražanů. V roce 2017 do Prahy denně dojíždělo za prací 164 tisíc lidí (to číslo možná také stouplo). Praha je přesycena, přecpána. Její centrum a okolí pak trpí neuvěřitelným, těžko únosným počtem turistů. Turismus přitom zvyšuje ceny, komplikuje místním život. Stávají se pak doma cizinci. Jakýmsi trpěným, utlačovaným prvkem, kmenem na vyhynutí. V centru se na více místech nevyspíte, pokud nemáte ložnici zvukově izolovanou, upravenou jako nahrávací studio.

Česká metropole je vyhlášená jako "chlastací stanice", v Anglii ji znají jako "party city", kde se levně a kvalitně opijete. Alespoň ji tak prezentují firmy, které sem turisty lifrují. V kurzu jsou "stag party" (rozlučky se svobodou) a "pub crawly" (tahy pijanů od hospody k hospodě, jež pořádají specializované agentury). Město si zřídilo nočního starostu (stal se jím Jan Štern, poradce radní pro kulturu Hany Třeštíkové), avšak nástrojů, jak umravnit opilce, má metropole málo. Skoro žádné. Natožpak možnost omezit příliv turistů.

Ten se, pokud mluvíme o životním prostředí, projevuje i na Vltavě. Pro množství lodí tam pomalu nevidíte vodu (v centru proto už zakazují paddleboardování, jízdu na vlastní pohon pádlem). Mnohé lodě přitom mimořádně znečišťují vzduch. Další potíž pro místní a pro kvalitu života v hlavním městě. Další fakt: metropole není pro pěší a cyklisty, je pro auta. Hle, město aut.

Vážně se v Praze žije nejlépe z Česka? Skončila hned za Říčany? Podivné, zdánlivě moderní (hodně bankomatů, kin, hospod a aut), ale zároveň velmi nemoderní parametry. Pěšák se tu cítí jako nahý v trní.

 

Právě se děje

Další zprávy