Jan Gazdík Jan Gazdík | Komentáře
7. 6. 2022 13:16

Válka na Ukrajině ukazuje, jak je možné i českou armádu proměnit ve funkční sbor

Ruská agrese připomněla, jak málo jsme dosud připraveni čelit nejrůznějším nebezpečím. A jedním dechem tak odstartovala i mnoho zbrojních zakázek. Což má vedle světlých stránek i nezanedbatelná rizika.
Speciální síly armády ČR.
Speciální síly armády ČR. | Foto: Reprofoto z knihy DUM SPIRO SPERO – 601. skupina speciálních sil generála Moravce / Autor: plk. PhDr. Eduard Stehlík MBA / Vydáno v roce 2010 nakladatelstvím Martin Vaňourek.

Není toho moc, v čem by dnes Česko vynikalo nad jiné. Co do pomoci Kremlem přepadené zemi ale patří k jednoznačným lídrům - a sklízí za to na mezinárodní scéně zasloužené uznání od veřejnosti, politiků i bezpečnostních expertů.

Fakt, že nyní dokážeme statečně se bránící Ukrajince pružně a hlavně velmi rychle zásobovat vojenským materiálem, je hoden maximálního respektu. Tím spíše, že až dosud jsme v této disciplíně nijak zvlášť nevynikali.   

A přiznejme si, že co se naší vlastní armády týká, stále nevynikáme. Stačí se podívat na osud zdejších zbrojních kontraktů, pro něž jsou charakteristické buď krachy, nekonečné odklady, soudní tahanice, nebo přinejlepším velmi průměrné výrobky za velmi nadstandardní cenu.

Jako příklad lze uvést třeba případ ručních palných zbraní. O nic lépe na tom ale není ani strategická zakázka na obrněné transportéry, již provázejí jen těžko pochopitelné spory mezi generálním štábem a ministerstvem obrany. K čemuž rovnou připočtěme také zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu, který pravidelně upozorňuje na zpackaná výběrová řízení a předražené nákupy i servis armádní techniky či výzbroje.

Jak je tedy možné, že Kyjev najednou dokážeme zásobovat potřebným vybavením tak efektivně? Odpověď je prostší, než by se mohlo zdát: je to dáno především tím, že ukrajinská armáda - na rozdíl od té české - je dnes schopna velmi jasně definovat své požadavky a především přitom vychází z reálné situace na trhu: ví přesně, co chce, a hlavně poptává funkční výrobky, které jsou k mání.

Zatímco Češi sní často o výzbroji, již momentálně buď nikdo nevyrábí, anebo ji nejrůznějšími dodatečnými požadavky postupně posouvají za hranice toho, co jsou oslovené zbrojovky schopny běžně vyprodukovat. A pokud už přece jen nakonec takový výrobek po všech peripetiích vznikne, liší se samozřejmě jeho výsledná cena od té původně předpokládané zcela diametrálně.

Pro spravedlnost nutno dodat, že mnohé ze zmíněných problémů se táhnou za konkrétními lidmi, které současná ministryně obrany Jana Černochová (ODS) zdědila po svém předchůdci Lubomíru Metnarovi (za ANO) - a jichž se bohužel stále není možné v důsledku služebního zákona jen tak jednoduše zbavit.

Tím spíše je teď třeba být ve střehu, když ruská válka proti Ukrajině - a naše chvályhodná ochota napadeným pomáhat - otevírá dokořán dveře opravdu velkým a rychlým zbrojním zakázkám. 

Že problémy za takových okolností mohou vznikat i v zemích, které jinak nemají při vybavování armád problémy, jaké už chronicky trápí nás, dokazuje třeba i případ ze Spojených států. Tamní letectvo před časem například s ohromením zjistilo, že renomovaný výrobce vojenských letounů, v nichž je i prostor pro odpočinek posádky, si za pouhou varnou konvici účtuje 400 dolarů. V obřích sumách jde o snadno přehlédnutelný detail, když se jich ale sejde dostatečné množství, představují na konci řetězce vyplýtvané stamiliony.

Nic zatím však bohužel nenasvědčuje tomu, že by zdejší sněmovní výbor pro obranu počítal v době vrcholícího zbrojařského boomu s nějakou důkladnější kontrolou uzavíraných zbrojních kontraktů. Abychom se tak po čase ještě nedivili, co všechno se za "pomoc Ukrajině" bez sebemenších skrupulí schovalo. 

VIDEO: Zvítězíme. A nikdo nám nebude rozkazovat, jakého území se máme vzdát, říká ukrajinský velvyslanec v Česku Jevhen Perebyjnis.

Musíme bojovat a musíme zvítězit. Jinak se budeme muset svého území a své suverenity vzdát, říká ukrajinský velvyslanec v Česku. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy