Nemalou částí společnosti zmítá obava o osud české demokracie (už ani ne "liberální demokracie", ale prostě parlamentní demokracie). Obava od revoluce zatím nejsilnější. Jasně ji dal najevo i předseda Ústavního soudu (ÚS) Pavel Rychetský v rozhovoru pro web iRozhlas.cz.
Tento ústavní činitel, šéf soudu, který dohlíží na dodržování ústavnosti v Česku, byl dlouhá léta přítelem i kolegou Miloše Zemana. Podepsal Chartu 77, je posledním disidentem s tak významným vlivem v zemi, jinak už byli opozičníci minulého režimu z klíčových postů vytlačeni.
Vazba na Zemana je u Rychetského zajímavá: po nástupu na ÚS ji vyměnil za vazbu na ústavu, ochrana demokracie převážila. Únosným, přesně formulovaným stylem v poslední době několikrát kritizoval Hrad a svého bývalého přítele: po servilním "prohlášení čtyř ústavních činitelů" k Číně i po loňských říjnových volbách, když Zeman přišel se svými kreativními představami o výkladu ústavy.
Rychetský coby šéf ÚS nemůže přímo říct, že Zeman představuje riziko, avšak zklamání z něj čiší, dokonce i obavy, jež ovšem váže na prezidentovo okolí. Rozhovor zveřejněný těsně před volbami je jasným příspěvkem Rychetského do veřejné debaty, návodem "koho nevolit".
Zásadních momentů najdeme v rozhovoru více, začněme tím podstatným, který Zemana charakterizuje. Rychetský konstatuje: "Z Hradu se vytratil dialog." (Dodejme, že pro bývalého chartistu je dialog základem svobody, a připomeňme, že Miloš Zeman nechodí do debat se svými soupeři.)
Rychetský popisuje, jak se "stalo nikoli pozitivní tradicí", že se okolo prezidenta "formují vždy skupiny lidí, které nejsou schopny s prezidentem vést dialog včetně kritických postojů". - To se týkalo především druhého prezidentování Václava Klause a pokračuje to v ještě vyšší míře dál.
(Rychetský se nemůže zabývat otázkou, zda už se situace nepřeklopila, zda "zbožšťující" okolí dnes neovlivňuje Zemana tak silně, že ho ovládá. Ostatně jeho styky se Zemanem de facto skončily: "Osobně se s ním vidím jednou za rok, krátce 28. října na Pražském hradě," řekl.)
Kohorta hradních panošů
Zemanova okolí se Rychetský obává. Když je tázán na svého nástupce, souhlasí, že by "skvělým kandidátem na tuto funkci" byl Josef Baxa, dnes respektovaný předseda Nejvyššího správního soudu. Pokračuje: "Pokud mám z něčeho obavy, tak z kohorty panošů, která funguje na Hradě kolem pana prezidenta." A dodá: "Nevylučuji, že mají svého koně." - Takže lidé jako Vratislav Mynář (bez prověrky na přísně tajné) a Martin Nejedlý (s vazbami na Kreml) mají svého koně na funkci předsedy ÚS. To je vážné, to je riziko.
Symbolem prezidenta, jeho "hashtagem", zobrazením, je mluvčí Ovčáček. Rychetský přímo nenapadá Zemana, nesmí, o mluvčím však říká: "Považuji za nepřijatelné, aby úředník jakýmkoli způsobem na soukromém Twitteru vyslovoval hodnoticí soudy o ústavních činitelích. Takový úředník by měl být během jedné hodiny vyhozen."
Viditelnější rozchod předsedy ÚS s prezidentem si už nelze představit. Oba se vydali opačnými cestami. Rychetský zůstal na cestě usilovače o demokracii, Zeman se otočil do opačného směru.
Rozhovor je zásadní ještě v jedné rovině: Rychetský upozorňuje na fakt, že jím vedená instituce sama demokracii v Česku nezachrání. Varuje tedy české občany, že to za ně nikdo neudělá. Je jen na nás, jestli sklouzneme do autoritářského režimu, nebo si udržíme svobodu.
Říká: "Média opakovaně zdůrazňují, že Ústavní soud je pojistkou demokracie. Je to trochu optimistická a naivní představa, protože k Ústavnímu soudu musí být otevřeny dveře… on nemá v žádném případě právo ujmout se jakékoliv věci a rozhodovat z vlastní iniciativy. Pouze tehdy, když se na něj prezident republiky, vláda, skupina zákonodárců obrátí. A já si vůbec nejsem jist, jestli by takto vymezené subjekty měly vůli se na Ústavní soud obrátit."
Voliči byli varováni. Zemanovi příznivci se dozvěděli (pokud poslouchají a čtou), že se s ním rozešel jeho bývalý přítel Rychetský. Pro ně to možná nic neznamená. Vnímat by to však měli mladí lidé, o jejichž budoucnost tu jde nejvíc. Zřetelněji už to předseda ÚS říci nemohl.
