Vyčítají Kremlu přehnanou reakci vůči Tbilisi po nedávném zatčení čtyř ruských vojáků z posádky v Gruzii a nemalou dávku právního nihilismu a cynismu, s kterou přijal nedávnou vraždu novinářky Anny Politkovské.
Střední a západní Evropa se však stává více závislou na dodávkách ruského zemního plynu, a tak část evropských státníků prosazuje vůči Moskvě spíše umírněný tón. Ne snad, že by se obávali přiškrcených kohoutků - v sázce jsou ještě stále některé lukrativní kontrakty v energetickém sektoru (Shell na Sachalinu, BP v Kovytce a Total v Charjaginsku).
Navíc pokud současná éra "ropy a plynu" neskončí nějakým náhlým technologickým třeskem či nepředvídatelnou ekologickou katastrofou, Evropská unie bude na dovozech zemního plynu stále závislejší - podle jedné ze studií Evropské komise by členské země mohly dovážet v roce 2030 až devadesát procent této do jisté míry strategické suroviny právě z Východu.
Současná pětadvacítka své vztahy s Ruskem pojistila smluvními závazky zakotvenými v Evropské energetické chartě, kterou Moskva v první polovině devadesátých let vcelku ochotně podepsala. Dlouhá léta ji však odmítá ratifikovat.
Vyměním plyn. Zn: Za špičkové technologie
Prezident Putin na nedávném setkání se zahraničními novináři a akademiky vysvětlil částečně proč: Energetická charta liberalizuje v účastnických zemích energetické trhy a Rusko má bohaté naleziště i rozvodné sítě, o které by mezi západními investory byl zcela jistě zájem. Energetické investiční příležitosti na území současné "pětadvacítky" či příští "sedmadvacítky" jsou limitované.
Putinův argument při podrobnějším zkoumání obstojí ovšem jen částečně - počátkem letošního roku zaskočil ruský Gazprom britské investory svým tlakem na "přátelské převzetí" britské společnosti Centricy, zásobující plynem zhruba deset miliónů ostrovních domácností. A není to tak dávno, kdy Gazprom s velkou ochotou vstoupil majetkově do plynových sítí německé firmy E.ON v Maďarsku.
Putin naznačil, že pokud by měla Moskva energetickou chartu ratifikovat, bude to jedině výměnou za přístup k majetkovým podílům strategických západoevropských firem. Kam Kreml míří, naznačil nedávný pokus státem vlastněné Vneštorgbank koupit třicetiprocentní podíl v německo-francouzské společnosti EADS, jíž patří Airbus a je zapojena také do obranných konsorcií Eurocopter a Eurofighter.
Vnímaví komentátoři se nemohli ubránit poznámce, že ruský prezident se tímhle krokem pokouší splnit úkol bývalého agenta KGB v NDR. V popisu práce měl prý sběr informací právě o těchto projektech.
"Vorsprung durch Gas"
Moskvě se nechce do ratifikace Energetické charty také proto, že by pak musela uzavírat většinu dodavatelsko-odběratelských kontraktů přes Brusel a nikoliv přes členské státy. Jak ukázal nedávný kontrakt na plynovod, spojující ruská naleziště přes Baltické moře s Berlínem, Moskva dává přednost biletarálním osám, které respektují její exkluzívní postavení a kterými dokáže ostatní rozdělovat.
Volba Německa, kterou jistý činitel polské vlády přirovnal k paktu mezi Hitlerem a Stalinem, není nahodilá. Peníze za plyn dodávaný Evropě přes "Berlín" by měly pomocí německého "Vorsprung durch Technik" financovat modernizaci zastaralého ruského průmyslu, či vznik nových průmyslových odvětví.
Společný manévrovací prostor Evropské unie při jednáních s Moskvou přitom omezuje fakt, že na ruský zemní plyn (a ropu) čekají - se stále rostoucím apetitem - Indie a Čína.
Možná jeden z důvodů, proč by měli lídři Evropské unie večeřet v Lahti při tlumeném světle a nepřetápět konferenční místnost. Konec konců právě Finsko dováží sto procent své roční spotřeby zemního plynu právě z Ruska.
Ivan Kytka; [email protected]
