Naše tělo si dost rychle zvyká na vysoké teploty. Přizpůsobuje se. Přepne do jiného režimu, tedy pokud vycházíme ven a hýbeme se. Po dvou týdnech veder už se na kole pomalu ani nepotíte, pokud nejedete do velkého kopce. Je to podobné jako v zimě; zpočátku vám mrazy vadí, třesete se chladem, jenomže za pár dní se tělo přešupačí a zvládá mráz.
Hůř vedra a sucho zvládá náš mozek. Ukazuje se, že my, Češi, jsme velmi nepřizpůsobiví (to slovo přece máme rádi a častujeme jím část svých spoluobčanů, i když nepanují vedra). Naši nepřizpůsobivost vidíte na více ukazatelích, kupříkladu v práci a pracovních podmínkách.
Jižní státy, třeba Řecko, kde jsou na vedra zvyklí, teplotě přizpůsobily pracovní dobu. Pracuje se dopoledne, pak následuje dlouhá pauza, siesta, a obchody či úřady otevřou zase až pozdě odpoledne. U nás vedra panují necelé dva měsíce (s přestávkami), ale po nějaké schopnosti přizpůsobit se ani vidu, ani slechu.
Že by třeba úřady práci rozdělily, dělalo se ráno a pak k večeru, to je momentálně nepředstavitelné. Ano, občas nějaký úřad pustí zaměstnance domů. Obvykle tehdy, když nemá klimatizaci a teplota v kancelářích přesáhne 27 stupňů Celsia. K tomu ho nutí nařízení vlády.
Ale že by se pracovní doba pružně změnila a vy byste si mohli jít vyřídit, pardon, vyřizovat (trvá to často přes půl roku) stavební povolení třeba ve středu večer, to ne. Nezapomeňme, ono přece nejde jen o úředníky, ale taky o občany.
Podobné je to s obchody. Ve svém okolí nevím o žádném, kde by se pracovní doba změnila, dělalo se třeba do jedenácti a pak od tří. Jistě, vyžadovalo by to velkou pružnost, jež nám chybí. Můj známý, který jezdí s tramvají, mimochodem je to prý ve vedrech peklo (stejně jako řídit autobus), kabinka se u starších vozů mění v pec, tedy tento můj známý říká, že by se musely změnit i jízdní řády, kdyby se měnila pracovní doba. Překážek, na něž by naše neexistující pružnost narážela, najdeme víc.
Každé auto topí jak blázen
Když chodíte po městě pěšky, nebo když jezdíte na kole, vnímáte velmi ostře provoz aut. Ten se stává další vizitkou české nepřizpůsobivosti (zjevně Čechům křivdím, v okolních státech to nebude jiné). Aut kupříkladu ve vedrech rozhodně neubylo, pokud nepřibylo.
Můj příbuzný, manažer menší firmy, mi prozradil, že „teď se jezdí po Praze nejlíp, jsou prázdniny“. Namítl jsem, že mizerné podmínky ve městě tím ještě zhoršuje. Řekl: „Co blázníš, nejsem blbej, v autě si můžu zapnout klimošku, v tramvaji bych se uvařil.“ Což je svatá pravda. Jenomže jako cyklista vím, co auto znamená. V tropických dnech smrdí ještě víc a vydechuje obrovské množství tepla.
Teplo vydává motor, ale taky výfuk a výfukové plyny. Teploty ve válcích motoru dosahují maximálně 2000 až 2500 stupňů Celsia. Teploty při otevření výfukového ventilu se pohybují mezi 900 a 1000 stupňů. Teplo vydává samozřejmě i ona zapnutá klimatizace (podobně jako lednička).
Každý, kdo „není blbej“ a jede autem do práce, i když nemusí, teplotu a vzduch ve městě ještě zhoršuje. Nedovedu si však představit, že by úřady občany požádaly, ať nechají vozy v garáži a přesednou do metra (celkem chladného) či tramvaje nebo autobusu. Natožpak aby cesty do města omezily, nebo dokonce zakázaly.
Takto můžeme pokračovat. O tom, že by třeba u stanic tramvají, alespoň někde, stála cisterna a vy byste se mohli napít, si můžeme nechat snít. Když prší, vytáhneme deštníky či pláštěnky, zvládáme to. Déšť "umíme". Zvládáme jakž takž dokonce i záplavy. Ale vedra nezvládáme, těm se neumíme přizpůsobit.
Ach, ti zločinní ekoteroristé!
Ještě jeden prvek. Jak si horka, změnu klimatu, kterou už těžko někdo může zpochybnit, vysvětlujeme? Jsme přece druh homo sapiens, musíme tedy prahnout po vysvětlení. A až je najdeme, pak se přizpůsobit, třeba odstranit příčiny.
V dobách před Kristem lidé vnímali sucho, nedéšť, vedra jako trest boží. Starý zákon, kniha Ageus, první kapitola: „Pachtíte se za mnoha věcmi a máte z toho málo. Co přinesete domů, já rozvěji. Proč se to děje? Je výrok Hospodina zástupů. Protože můj dům je v troskách, zatímco vy se staráte každý jen o svůj dům.“ A trest: „Proto nebe nad vámi zadrželo rosu a země zadržela svoji úrodu. Přivolal jsem sucho na zemi i na hory, na obilí i na vinný mošt a na čerstvý olej, na všechno, co přináší role, také na lidi i na dobytek, na všechno, co se rukama vytěží.“
Křesťané v Česku se nyní modlí, aby pršelo, aby sucho a vedro ustaly. Část z nich bere přírodní katastrofu, v níž žijeme, možná ještě dnes jako boží upozornění: Kašlete na víru, na druhé lidi, staráte se jen o sebe.
Ekologie, jež je taky tak trochu náboženství, mluví o globálním oteplení. Podle ekologů za ně mohou lidé, konzumní způsob života, který provází vysoká produkce skleníkových plynů, především oxidu uhličitého. Jsou prohlašováni za fanatiky, kteří nám chtějí nabourat životní styl. (Můj příbuzný, co jezdí do práce autem, se pyšní: „Nejsem žádnej ekolog.“)
Lidé, kteří neuvažují zeleně, po nějaké příčině změny klimatu nepátrají. Prostě to tak je a basta. Takže se nemusí ničemu přizpůsobovat. Nemusejí hledat vinu v sobě, jak to dělali starozákonní věřící. Nemusejí myslet na skleníkové plyny, které sami vytvářejí, jako zelení. Zůstávají nepřizpůsobiví. A těch je zdrcující většina.
Vedro zvládáme třeba facebookovým vtipem o tom, jak v televizi v současných hicech vystoupí Václav Klaus, na sobě péřovou bundu, drkotá zuby a národu sdělí: „Prosím vás, žádné globální oteplení neexistuje, to je opravdu, ale opravdu omyl. Zločin ekoteroristů.“ - A ještě něco: vykoupili jsme klimatizace.
