Sklon k teatrálnosti britskému premiérovi Borisu Johnsonovi nikdy nechyběl. Již týdny bylo jasné, že příznivci definitivního rozchodu Británie a Evropské unie bez jakékoliv dohody u předsedy vlády neuspějí. Přesto se vše natahovalo až do Štědrého večera, kdy 1246 stran o budoucím partnerství symbolicky spatřilo světlo světa.
Nikdo tak ještě do detailu neví, co která ustanovení budou v praxi přesně znamenat. Vyhřezly pouze jednotlivosti, jako je neúčast Británie ve studentském programu Erasmus či vyřešený spor o rybolov.
Tak to koneckonců Boris Johnson chtěl a ne náhodou si vzal na oznamování dohody vázanku s malými rybkami: ať se všichni baví vypjatým bojem o tresky a neřeší to podstatné - že mnohé vůbec dořešené není. Řečeno v parafrázi s Johnsonovým životním vzorem Churchillem: Toto není konec brexitu. Ani začátek brexitu. Možná je to snad konec jeho začátku.
Ceci n'est pas une Brexit
Naprosto zásadní byl spor o cla a tarify. Ty nakonec zůstávají nulové jako na společném evropském trhu, jen firmám přibudou hory papírování. Zato se ale Británie nemůže pustit do zvýhodňování domácí produkce například státní podporou.
Nepochybně však časem dojde k tomu, že Albion už nebude chtít splňovat evropskou regulaci a evropské firmy si budou stěžovat, že Británie protežuje své šampióny. Co pak? To právě nevíme. Má vzniknout jakýsi nezávislý arbitrážní úřad, který bude dumat, zda v odvetě má či nemá ten druhý právo zvednout cla a tarify. Dohody opravdu vypadají jinak. Toto není více než provizorní cosi.
Ještě nestabilněji navíc působí vypořádání irského problému. Připomeňme, že z historických důvodů nesmí být mezi Irskou republikou a Severním Irskem zavedena pevná hranice. Na asi sto různých způsobů se tak bude clít přímo v Irském moři. I zde je politické řešení případných očekávatelných problémů nefunkční, protože závisí na politické reprezentaci Severního Irska a ta už roky nefunguje.
Poukázek na budoucí hádky je přitom samozřejmě daleko více, jednu nabízí třeba vzájemné uznávání lékařských atestací. Ne, vánoční dohoda opravdu nepředstavuje tečku za vzájemnými spory. Kdyby ji měl namalovat surrealista René Magritte, nejspíše by fotograficky přesně ztvárnil její titulní stranu a opatřil ji slavným konstatováním "Ceci n'est pas une Brexit".
Faktor Johnsonova ztroskotání
Boris Johnson se nepochybně cítí vítězem. Přemýšlí v kategoriích, které si stanovil při psaní Churchillova životopisu. Nikdy nevadí prohra (faktor ztroskotání), když zazáří vůdcovská umanutost (faktor Churchill). Britský premiér si jistě v tom druhém dává deset bodů z deseti a nějaký ten bod dolů u obsahu smlouvy mu nevadí.
Pokud bychom sledovali jen jeho kariéru, je to jistě fascinující jízda konzervativního politika, který se až těsně před referendem v roce 2016 přidal na stranu brexitářů, způsobil tím pád jednoho premiéra, druhého odstřelil za špatně vyjednanou smlouvu, vydrápal se po jejich zádech do Downing Street 10 a vše pak slavně sám ukončil.
Ale je to také jízda velmi sobecká. Výsledná smlouva je v mnohém horší než ta mírnější, kterou vyjednávala Theresa Mayová. Ta logicky dovodila, že pokud si Británie nechce znepřátelit Iry a užívat výhody společného unijního trhu, musí se jej dál dočasně účastnit. To Johnson odmítal jako podraz. Co pak ale sám dokázal vyjednat?
Tvrdší brexit, v jehož rámci Británie odchází z jednotného trhu, ale aby na něm mohla dál bez cel a tarifů působit, nesmí se od něj v regulacích nijak odlišit. To opravdu nezní jako velký pokrok vpřed. Snaha o kvadraturu kruhu, jak si ponechat všechny výhody unijního členství, ale zbavit se všech závazků, nevyhnutelně musela zkrachovat.
Nedodělané puzzle
Co bude dál? Po Novém roce firmám ztíží život nové byrokratické povinnosti, sem tam se utvoří nějaké fronty a některé věci se zpozdí. Jinak se toho ale moc nezmění. Což jistě těší český export, pro který je Británie pátým nejdůležitějším trhem. Ale co nastane, až Británie zatouží být více "Global" a méně "European", nikdo neví.
Pro kontinent je samozřejmě nezbytné, aby měl s jadernou mocností a stálým členem Rady bezpečnosti OSN co nejlepší vztahy. Na druhou stranu evropský klub nemůže ani na chvíli zapomenout, že se tu vytváří precedent, za jakých podmínek z něj lze vystupovat. A mělo by být jasné, že za žádných okolností nelze dál užívat ekonomických výhod, aniž by se s tím pojila politická zodpovědnost a schopnost kompromisu s dalšími.
Je nepochybně dobře, že celé složité brexitové puzzle se na Nový rok nerozpadne a v ruce oběma stranám zůstane alespoň nějaká dohoda. Ale ta skládačka není stále dostavěná. Každým nejasným místem ve smlouvě - a postupným rozcházením nyní velmi podobných trhů i pravidel - tak bude vznikat těžká volba: přidat další dílek za cenu bolestných vzájemných ústupků, nebo vše rozmetat? Snad se vždy podaří to první, ale nikdy nebude vyloučené to druhé.
Brexit neskočil referendem v roce 2016, neskončil ani vystoupením z unie počátkem roku 2020 a zjevně neskončí ani vánoční dohodou o partnerství.
