Po měsících sporů, jak moc má být za inflačního uragánu státní záchranná ruka velkorysá, nebo naopak přísná, to zkraje prázdnin konečně začínalo vypadat, že je jasno. Kabinet Petra Fialy (ODS) se odhodlal hasit požár vyvolaný dramatickým (to slovo je přiměřené) růstem účtů za plyn a elektřinu.
Sklidilo to zasloužený potlesk, ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) se pustil do práce a brzo přišel s elegantním řešením. Erár má podle jeho plánu poslat dotaci přímo dodavatelům energií, aby mohli svým zákazníkům příslušnou částku odečíst z faktur.
Celé to však do počátku mělo jeden háček - vláda nestanovila žádnou konkrétní sumu, s níž by lidé mohli napevno počítat. Investovala sice mnoho energie do toho, aby ujistila občany, že na podzim dostanou výrazný příspěvek; premiér opakovaně sliboval, že nenechá nikoho padnout a koaliční marketéři usilovně šířili zvěsti, že domácnosti si přijdou až na 16 tisíc korun. Jenže nyní Hospodářské noviny zjistily, že letos jim přijdou pouhé dvě tisícovky. Více příští rok. Snad.
Možná si toho osazenstvo Strakovy akademie ještě stále nestačilo všimnout, ale lidé jsou cenami energií mocně ždímáni už nyní. Jaký má tedy smysl podporu kouskovat? Pokud teď od státu krom nejistoty nedostanou nic, řada z nich bude muset i přes radikální úspory sáhnout po rizikových půjčkách, což u mnohých může snadno skončit exekucí.
Podzim tedy bude ještě o dost více horký, než se původně zdálo. A hlavně než by být musel. Jenom proto, že kabinet nezvládá jeden ze svých klíčových úkolů.
Ostrov nejistoty
Okolo Česka není stát, kde by dnes domácnosti nevěděly, s jakou pomocí mohou počítat.
Polská vláda je pro tu současnou českou nyní vzorem prakticky ve všem, jen bohužel ne v sociální a ekonomické pomoci vlastním občanům. Severní sousedé nepředstírají, že inflaci způsobila až Putinova agrese a už od Nového roku radikálně snížili všechny možné daně. A protože růst cen nezpomaluje, prodloužil nyní polský premiér Mateusz Morawiecki platnost celého záchranného programu až do konce roku.
Nešetří ani Němci. Kabinet Olafa Scholze už v březnu odsouhlasil, že každá domácnost může počítat s "Energiepreispauschale" 300 eur na osobu, rodiny s dětmi pak dostanou ještě více.
V podobném duchu by bylo možné postupovat od jednoho unijního státu k druhému. Někde je pomoc štědrá, jinde méně. Někde hlavně rychlá a plošná, jinde pomalejší a adresná. Každá evropská vláda si ale zjevně uvědomuje, že jedním ze základních prostředků v boji proti inflačním očekáváním je rychlá infuze jistoty. A pak je tu jedinečný český recept. Unikát, jaký nemá v unii obdobu.
Pomoc cílená mimo terč
Růst cen už celé měsíce dělá vír ve zdejších peněženkách, ministři stejně dlouho slibují pomoc, ale reálně se zatím prakticky nikdo žádné nedočkal. Jediným - a to již notně starým - opatřením je automatická valorizace penzí, pokud inflace za pět měsíců poskočí o pět procent. Krom toho už se ale můžeme spolehnout jen na chaos.
Začněme třeba zcela zmatečnou jednorázovou pětitisícovou podporou rodinám, kterou ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL) nejprve vyhlásil pro domácnosti s ročním příjmem do milionu korun čistého, z čehož se za pár dnů stal milion hrubý. A aby těch nepřehledností nebylo málo, bude navíc výplata pro někoho automatická, jiný si bude kvůli ní muset zařizovat elektronickou identitu, dalšího zase čeká osobní cesta na úřad.
Ještě horší věci pak produkuje Stanjurovo (ODS) ministerstvo financí, které se zatím svou "cílenou" pomocí důsledně trefuje mimo terč. Přišlo například s nefunkčním snížením spotřební daně na pohonné hmoty, jež se v jejich koncové ceně vůbec neprojevilo. A prakticky nikomu nepomohlo ani zrušení silniční daně. Vrchol zmaru však nejspíš představuje zrušení povinnosti přimíchávat do paliv biosložku, protože záhy vyšlo najevo, že prodejci musí v této praxi stejně dál pokračovat - a na pumpách tak řidiči nepoznají vůbec nic.
I tak by ale bylo možné přimhouřit oči a mávnout nad všemi těmi zmatky rukou, pokud by vláda dokázala domácnostem účinně pomoci s energiemi. Jak už bylo řečeno, nakročeno k tomu měla slibně: ministr Síkela plánované podpoře opatřil zákonný "podvozek" a zařídil jeho rychlé přijetí parlamentem. Zbývalo už jen uvolnit slibované peníze. Pokud ovšem nakonec kabinet lidem skutečně pošle jen dva tisíce ve chvíli, kdy jim chodí desetitisícové nedoplatky a zároveň o tisíce stoupají měsíční zálohy, zajistí jediné - podzimní společenskou explozi, která velmi nepěkně otřese celou republikou.
Vlády všehoschopné i neschopné
Za covidové krize si Česko vyzkoušelo, jaké to je, když ekonomickou pomoc organizuje vláda schopná prakticky všeho. Bylo to tristní. Andrej Babiš (ANO) kropil miliardami celou zemi (včetně svého byznysu) tak mohutně a neefektivně, až po něm zbyly obří dluhy, které budou státní kasu tížit ještě mnoho let.
Bohužel to nyní vypadá, že úplně stejně nebezpečná je v tomto ohledu i vláda neschopná. Ministerská sestava Petra Fialy si nepochybně zaslouží velké uznání za mimořádné úspěchy v zahraniční politice, její výkon v té ekonomické a sociální je ale katastrofální.
Mantra, že za úplně všechno mohou Babiš a Putin, nyní nikomu složenky zaplatit nepomůže. Stejně jako to neudělají vzletné fráze a vize situované do velmi vzdálené budoucnosti. Stále dražší účty voliči musí platit už teď. A to penězi, které mají k dispozici, nikoliv těmi, které jim někdo slibuje a - na rozdíl od ostatních evropských zemí - stále neposílá.
