Mezi základní vlastnosti lidského predátora patří expanze, převládnutí, ovládnutí, potřeba panovat a opanovat. Roztahujeme se, zabrali jsme a u nás v podstatě zcela zlikvidovali divočinu, vytlačili, vybili jsme zvířata, která nás ohrožovala, rysy, vlky, medvědy. A když jsme toho dosáhli, najednou se ukazuje, že jsme to přehnali, že se to suverénní ovládnutí přírody obrátilo proti nám.
Dobře to je vidět na vodě, to je přece taky taková šelma - živel. Je nebezpečná, nepohodlná, a tak snaživě betonujeme, asfaltujeme, dláždíme, odvádíme vodu z polí, zkrotili jsme koryta potoků, říček a řek, a najednou vidíme, jakého jsme se dopustili omylu, jaký malér jsme udělali, nemáme dost vody. Nejdřív jsme se jí báli, teď se bojíme, že budeme bez ní.
Se šelmami, jako je vlk, medvěd či rys, to není tolik zřetelné, ale dost podobné. Člověk se jich bál, a jakmile získal převahu, vybil je. Poslední vlk - před nedávným návratem těchto šelem - byl u nás zabit před 108 lety a má u Bukovce blízko Horšovského Týna pomník. Poslední medvědice byla na Šumavě skolena v listopadu 1856 a je po ní nazvána Medvědí stezka. - Vnímáte to? Poslední vlk má pomník, medvědice stezku. Už tenkrát lidé šelmám vzdávali úctu, cítili, že nám budou chybět, že bez nich bude svět jiný, chudší, oplakávali je.
Mnohem později si člověk začal uvědomovat, že ve své zaslepenosti, v touze po ovládnutí přírody, po pohodlí a po životě beze strachu, bez nebezpečí, prakticky zničil svoje životní prostředí. A ničí je dál. Proto se nevelká část lidí snaží divočinu chránit, vracet ji zpátky. Uvědomili si, že je nedílnou součástí zdravé přírody. Divočina čili nepohodlí, nebezpečí nám pomáhá existovat. Zničit ji byla obrovská chyba, bez bažin, pralesa, nedostupných strží a v nich žijících divokých zvířat, šelem, ale taky bez pestrého a pro nás nepohodlného hmyzu, bez komárů, vos a sršňů, bez mnoha motýlů a brouků a pavouků a… to už nejsme my, lidé, ale jen torza nás, lidí.
Dokonce i světoví političtí lídři jsou najednou ochotni naslouchat lidem, jako je slavný antropolog David Attenborough, který mnoho let ukazuje, jak divokou přírodu likvidujeme, a varuje: "Divočina není nekonečná. Není nevyčerpatelná. Potřebuje chránit." - Jen tak na margo, když jedete po cyklostezce v pražském Karlíně, kousek za betonárkou, vedle teče Vltava, najednou vidíte šipku "divočina". Vede do vysoké trávy a křovisek a v té "divočině" najdete z větví vyrobená zvířata. Stačí to? Ne.
Přicházejí ze severu i z Alp
Do tuzemských lesů se vracejí vlci. Začalo to někdy před deseti patnácti lety. V jižních Čechách se nová vlčí teritoria nacházejí kromě Šumavy také v Novohradských horách a na Třeboňsku na česko-rakouském pomezí. Jedna vnitrozemská smečka obývá Ralskou pahorkatinu v blízkosti Doks v Libereckém kraji. Rozmnožila se poprvé v roce 2014. Od té doby vlci postupně osídlují pohraniční hory od Krušných přes Šluknovsko, Lužických až po Broumovsko.
Vlci k nám přicházejí nejčastěji ze severu, ze středoevropské nížinné populace. Její centrum se nachází v západním Polsku a Německu. Na Moravu a do Slezska se stěhují vlci ze slovenských a polských Karpat. Výjimečně mohou na naše území připutovat i vlci z Alp, odtud údajně pochází i jeden z těch šumavských vlků, tvrdí to Aleš Vorel z České zemědělské univerzity v Praze.
Jaký význam mají vlci? Jednak tu žili s námi, možná i před námi. Patří do naší krajiny, není dobré z ní vyštvat její původní obyvatele. Známo je, že plní důležitou roli v lese, pomáhají snižovat přemnožené kopytníky. Likvidují mor prasat. Kde žije vlk, nenastávají problémy s divočáky. Zabíjejí nemocná zvířata. Pokud se vyskytují v normálním množství, v jejich teritoriích vznikají podstatně menší škody na stromcích, které jinak ničí jeleni.
A pak je důvod, pro který byli před sto lety vybiti. Jsou to šelmy a člověku taky škodí. Podle statistik u nás vlci předloni zadávili 560 ovcí a 44 kusů hovězího dobytka. Další desítky zvířat zranili. Více než sto let jsme žili bez vlků, a tak farmářům připadají ty škody hrozné, i když jim je stát kompenzuje, protože vlk patří mezi chráněná zvířata. Chrání ho jak Česko, tak Evropská unie.
Ale nejde jen o domácí chovy, v lednu se objevily zprávy, že obyvatelé z okolí lipenského jezera začínají mít obavy z vlků, kteří se k nám vrátili. Poslední dobou se objevují na turistických trasách, ale dokonce i v obcích.
Vlčí "incident"
Loni v prosinci smečka vlků přímo před myslivci usmrtila loveckého psa při naháňce. Média to označují jako "incident", vlčí incident. Na Šumavě se něco takového stalo poprvé. Účastník naháňky, myslivec Vlastimil Baštýř, drama popsal takto: "Psi naběhli do mlází, ozval se velký povyk a vyběhl vlk se psem. A zadávil ho." Zabil fenku jagdteriéra.
"My jsme viděli nahoře ty stopy, tak už jsme věděli, že je zle. Na jednu stranu vyběhli tři, na druhou pět. Kdyby to byl divoký vlk, tak ten by panicky prchal. Tady tito ale nemají u nás žádného predátora. Když to bude takto pokračovat, tak může dojít třeba i k napadení člověka," řekl Baštýř. Starosta Nové Pece na Prachaticku Martin Hrbek dodává, že po tomto "incidentu" začínají mezi místními panovat obavy.
Můžeme říct, že je to očekávaný vývoj. Ekologové se rozhodli vlka chránit, udělat mu místo, dovolit mu, aby se vrátil do své bývalé domoviny. Touží zachránit divočinu. Ale už jen ze slova "divočina" jasně plyne, že nejde ani o sledování naučného filmu o přírodě, ani o zoologickou zahradu, kde vlka či medvěda oddělují mříže, kde žije jako odsouzenec v zajetí.
Jakmile se stát, nikoli místní obyvatelé, farmáři a myslivci, rozhodl vlka pozvat zpátky a chránit ho, má to svoje důsledky, jak dobré, tak špatné. Novinář Respektu Marek Švehla na zprávy o akcích vlků na Šumavě a reakcích na ně tweetoval: "Místní se začínají bát, reportoval ČRo Plus z jihu Šumavy, kde se prý pohybují vlci. 1) Představa, že se lidi nemají v lese vůbec 'bát', je scestná. Les je volná příroda, ne městský park. 2) Když lidi sedají v Praze na kolo, tak se taky bojí. A je to téma pro média? Není."
Celkem jasná zkratka - někde jsme zvyklí chovat se opatrně, třeba na silnici, a to nejen na kole, ale i jako pěší a řidiči, protože tam jde o život. Ale "les" jsme opanovali do té míry, že ho vnímáme jako park či vybetonovanou, polomrtvou zahradu. Pokud však chceme zpátky divočinu, pokud chceme zpátky zdravou, přirozenou přírodu, pak se musíme naučit nové opatrnosti i v ní. Musíme si přiznat, že vlk není pes domácí - a mimochodem, i pes domácí umí být velmi nebezpečný, umí pokousat lidi okolo sebe.
Jsem přesvědčen, že vlky, rysy, medvědy, orly a další šelmy a dravé ptáky potřebujeme, ostatně se od nich v tomto ohledu nelišíme - sami jsme mimořádně draví. Potřebujeme je proto, že jsou součástí stvoření, mají stejný "nárok" na existenci jako my. Neumíme je stvořit, ale umíme je chránit, snad i zachránit. A s nimi divočinu a s divočinou sebe.
