Typická česká kauza posthavlovské, postfaktické doby: generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral neprodloužil smlouvu šéfovi kulturní stanice Vltava Petru Fischerovi. Bez varování, bez výtek k jeho práci. Důvody? Fischer nevytáhl vzhůru počet posluchačů Vltavy. Plus důvod zjevně mnohem podstatnější: ztráta důvěry, jako za bolševika.
Ztráta důvěry Reného Zavorala k Petrovi Fischerovi? No, nedivme se. Ředitel rozhlasu je z totálně (to slovo sedí) jiného těsta než Petr Fischer. Zavoral proslul především tím, že dvakrát seděl v porotě, jež uděluje "Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku". Je to akce dezinformačních webů a lidí spjatých s proruskou propagandou.
Proti tomuto "komunikátorovi s dezinformátory" stojí Fischer, vzdělanec, novinář, který působil v české redakci BBC, vedl kulturní rubriku Hospodářských novin, šéfoval kulturní rubrice České televize, moderoval pořady Před půlnocí a Kulturama atd. Dostal Cenu Rudolfa Medka a Cenu Ferdinanda Peroutky (ano, toho Peroutky, jehož nemá rád Miloš Zeman).
Jak by mohla existovat "důvěra" mezi těmito dvěma zcela odlišnými pány? Vskutku těžko. Spíš je nepochopitelné, že Zavoral vůbec Fischera jmenoval, že na Vltavu raději nenechal vybrat někoho, jako je mluvčí Hradu Ovčáček, ten by jeho důvěru jistě neztratil.
Konec Fischera na Vltavě slouží jako názorná ukázka dvou věcí. Za prvé na ní vidíme, jak se to v nové normalizaci dělá. Za druhé vypovídá o průměrné úrovni kulturnosti českého lidu.
Jak se to dělá? Fischer chtěl z Vltavy udělat moderní kulturní stanici, rozuměj něco komplikovaného, náročného na myšlení, nelevného, budujícího, co se nevejde do esemeskových větiček, co neodpovídá PR zkratkám & době marketingové, co nejde sledovat "z rychlíku", ale vyžaduje to přítomnost ducha. Navíc je Fischer liberál a příliš se netají svými názory, což, zdálo by se, nemůže vadit v demokratické zemi, avšak vadí to v zemi zemanobabišovské.
V létě na Fischera rozhlasoví radní (kteří ve vzácné, podivné shodě souzní se Zavoralem) vytáhli, že na Vltavě šíří porno. Šlo o pořad o vodě, kde byla použita ukázka z knihy Alana Hollinghursta The Line of Beauty, přičemž Hollinghurst je světová literární hvězda a za tento román získal v roce 2004 Man Bookerovu cenu. Zavoral šel ještě dál, na rozhlasové radě prohlásil, že Fischer "porušil zákon". Později kauzičku "velká rada" pro rozhlas a televizi shodila jako nesmysl, jímž se ani nehodlá zabývat.
Kultura po česku: Troška, ne Topol
Jenomže, a tak se to dělá, na Fischerovi již ulpělo bláto, lživé, mimořádně hloupé a záludné tvrzení, že šíří porno. Pro běžného českého posluchače je to "ten s tím pornem", což Zavoralovi stačí, nepotřebuje požehnání velké rady, není včerejší.
Šéfredaktora Vltavy Fischera navíc podpořilo 1300 osobností z kultury, skandál, tohle se přece panu Zavoralovi nedělá, podle výroků Fischera to jeho nadřízený prostě nevydýchal. Ale nemylme se, primárně nejde o 1300 kulturníků a o podporu, které se Zavoralovi nikdy nemůže dostat, ale mnohem spíš o ony proruské weby a jejich podporovatele.
Typické pro naši "budelíp" současnost je, že se to celé odehrává ve veřejnoprávním médiu (kde by, jen tak mimochodem, ona slavná "poslechovost" jistě neměla hrát klíčovou roli, tam by mělo jít především o kvalitu, navíc Fischer od svého nástupu poslechovost mírně zvedl). Česká televize a Český rozhlas leží v žaludku kdekomu, od proruských či antievropských webů přes Andreje Babiše, Tomia Okamuru, Vojtěcha Filipa, Miloše Zemana a další politiky až po jimi naočkované konzumenty zpráv. Přitom právě nezávislá, neotrocká veřejnoprávní média patří mezi základy demokratických států našeho typu.
Jakou roli v tažení proti těmto médiím ale hraje Vltava, kulturní stanice? Nejspíš je to varování: nejsi náš? Tak máš smůlu. Neposloucháš, jsi nezávislý? Tak tady ti tyhle moresy neprojdou. (Jo, kdyby Fischer seděl se Zavoralem v porotě Krameriovy ceny, to by situace asi byla jiná, to by nekončil.)
Druhá věc, kterou konec Fischera na Vltavě ukazuje: českou kulturu a její úroveň. Podívejme se, jak vypadají kulturní rubriky našich a západních novin, našich a západních serverů, nebetyčný rozdíl. Jsme národ, kde je za kulturu dekorován Zdeněk Troška, nikoli Jáchym Topol, příznačné. Číst v rádiu ukázky z Hollinghursta? Zločin! Skandál! Měli číst Švejka nebo Pejska a kočičku.
O české "kulturnosti" vlastně naprosto dokonale vypovídá, že si Rada Českého rozhlasu nechala na Vltavu vypracovat posudek od Jiřího Mikeše a Lubomíra Zemana, přičemž oba tito pánové figurují v evidencích StB jako agenti. Hle doba posthavlovská, agenti StB vyrábějí posudky na kulturní stanici Vltava, jež mají posloužit k odstřelení vzdělaného, moderního šéfredaktora. To jsou paradoxy! (Ne, dnes už to není paradox.)
Co by se správně mělo stát? Skončit by měl Zavoral, o tom nebylo pochyb už po jeho zákeřném útoku na investigativce rozhlasu Janka Kroupu a po nepovedeném pokusu hodit na Fischera porušení zákona s "pornem" na Vltavě.
